Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4489/2009

U S N E S E N Í

Ing. L. M.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2009, č.j. – 111, takto

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 3. 2008, č. j. – 81 vyhověl do částky 52.000,- Kč s příslušenstvím nároku žalobce na náhradu nemateriální újmy, kterou měl utrpět tím, že v řízeních vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. a bylo porušeno jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Do částky 248.000,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce podal k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 9. 4. 1998 žalobu na zaplacení celkem 358.773,- Kč s příslušenstvím z titulu vypořádání smlouvy o tichém společenství, když pohledávku z dané smlouvy nabyl postoupením dne 29. 1. 1998. V lednu 1999 byly obě věci postoupeny věcně příslušnému Krajskému soudu v Brně. Ten vyzval žalobce k odstranění vad žaloby a v průběhu let 1999 – 2003 pátral po místě pobytu žalovaného. Řízení ve věci sp. zn. bylo pravomocně skončeno dne 18. 3. 2004, ve věci sp. zn. dne 19. 3. 2004. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dovodil, že došlo k porušení žalobcova práva na projednání věci v přiměřené době a že mu tím vznikla nemateriální újma odškodnitelná podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk). Proto žalobci přiznal ve vztahu ke každému řízení zadostiučinění v částce 26.000,- Kč s příslušenstvím.

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a uzavřel, že předmětná řízení nespadají do kategorie zvlášť významných řízení, jako je například řízení trestní, řízení ve věci osobního stavu, řízení týkající se života a zdraví, apod. Újmou žalobce byl stres spojený s vedením několikaletého sporu a obavou z jeho výsledku. Ten je však třeba vztáhnout k množině řady sporů, jejichž odškodnění se žalobce domáhá a zvýšenou individuální újmu na jeho straně proto nelze shledat. Řízení v obou sporech trvala více než pět let a nebyla nijak složitá (probíhala v jediném stupni soudní soustavy a skončila vyhlášením rozsudku při prvním jednání). Komplikována však byla tím, že žalobce nereagoval včas na výzvu soudu k odstranění vad žaloby a že nebylo možné vypátrat pobyt žalovaného, což vedlo k tomu, že byl žalovanému ustanoven procesní opatrovník. Tomu předcházela zbytná doba 2 let a tří měsíců nečinnosti soudu, ačkoliv k ustanovení procesního opatrovníka žalovanému mohl soud přistoupit i dříve. Uvedeným zjištění soudem prvního stupně přiznané odškodnění ve výši 52.000,- Kč podle odvolacího soudu odpovídá.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ust. a podává je z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ) a řízení je zatíženo vadou ( ). Za otázku zásadního právního významu považuje, zda vnitrostátní soudy mohou poskytnout odškodnění za nemateriální újmu v rozdílných částkách, než by přiznal Evropský soud pro lidská práva (dále také ESLP) nebo zda jsou částky přiznávané ESLP „přiměřenou výší také při odškodnění u tuzemských soudů“. Žalobce namítá, že soudy řádně nezjistily skutkový stav, nevysvětlily přezkoumatelným způsobem, jak dospěly k výši přiznaného zadostiučinění. Nesouhlasí s tím, že by předmět řízení byl pro něho nevýznamný. Dle jeho názoru, opřeného o judikaturu ESLP, mu mělo být přiznáno odškodnění ve výši 15.000,- Kč za každý rok trvání řízení, tj. 90.000,- Kč x 2, nikoli jen 2 x 26.000,- Kč. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné, neboť dovolatel nepředkládá žádnou otázku zásadního právního významu. Rozhodnutí soudů v projednávané věci považuje za správná a v souladu s právními předpisy. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12 ) – dále jen „ “.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle § 236 odst. 1 o. s .ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím ve smyslu , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum je za těchto podmínek přípustný toliko pro posouzení otázek právních, z čehož vyplývá, že relevantním dovolacím důvodem je jen ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné.

Proces zkoumání významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce přitom není procesem shodným s prověřováním jeho správnosti z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud při tomto zkoumání především prověřuje, zda v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétním případě, ale pro judikaturu, tedy z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Nejvyšší soud pak zkoumá, zda jde o právní otázku, kterou dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně odvolacími soudy, či Nejvyšším soudem, anebo (z hlediska judikatorního) řešenou v rozporu s hmotným právem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. , jež je, stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, veřejnosti k dispozici na webových stránkách www.nsoud.cz).

Žalobce v posuzované věci dovolacímu soudu žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za zásadně právně významnou, nepředkládá. Polemizuje pouze s výší přiznaného odškodnění, která však nemá judikatorní přesah potřebný pro přípustnost dovolání, neboť je významná pouze pro tuto věc. Otázka výše náhrady nemajetkové újmy za průtahy řízení ve srovnání s rozsahem odškodnění, které přiznává Evropský soud pro lidská práva v obdobných věcech, byla Nejvyšším soudem již vyřešena v jeho rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. .

Přípustnost dovolání dle (vždy spjatá se závěrem o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce) pro uplatnění dovolacího důvodu podle , tj. pro vady řízení, přichází v úvahu jen výjimečně, a to v případě, že posouzení otázky existence takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. ). Pokud žalobce namítá, že rozhodnutí odvolací soud řádně neodůvodnil, pak ani tato námitka v posuzované věci nezakládá zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Nad rámec uvedeného dovolací soud podotýká, že došlo-li k nesprávnému úřednímu postupu v řízeních skončených v březnu 2004, nepřipadá aplikace § 13 odst. 1 věta druhá a třetí a § 31a OdpŠk vůbec do úvahy z důvodu promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. ). Promlčení daného nároku je přitom třeba zkoumat před aplikací zmíněných ustanovení vždy, a to i bez vznesení námitky promlčení (viz rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 111/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních). Není-li dán základ žalovaného nároku, jsou úvahy o jeho výši, na kterých žalobce staví své dovolání, bezpodstatné.

Dovolací soud proto dovolání podle věty první, ve spojení s jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 19. května 2011

JUDr. František I š t v á n e k, v. r.

předseda senátu