Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
84860C62BEC1FCA6C1257A4E0068644B.html
HTML · 12.57 KB
No categories available
29 Cdo 601/2010
29 Cdo 601/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci TARUS, s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Třinci - Lyžbicích, Jablunkovská 410, identifikační číslo 64 61 70 76, o zrušení obchodní společnosti s likvidací, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm 4/2007 , o dovolání společnosti TARUS, s. r. o. „v likvidaci“ proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. července 2009, č. j. 5 Cmo 223/2009 – 108 takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 19. ledna 2007, č. j. 29 Cm 4/2007 - 4, zahájil Krajský soud v Ostravě postupem dle § 81 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) řízení o zrušení obchodní společnosti TARUS, s. r. o., s likvidací (dále jen „společnost“). Napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení ze dne 7. dubna 2009, č. j. 29 Cm 4/2007 – 96, kterým Krajský soud v Ostravě rozhodl, že se společnosti neustanovuje právní zástupce pro dovolací řízení, s tím, že jde o zřejmě bezúspěšné dovolání, neboť podané dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. října 2008, č. j. 5 Cmo 385/2008 -76 není přípustné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala obchodní společnost TARUS, s. r. o. dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních § 237 až 239 o. s. ř. o. s. ř. ) připouští.
Ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b), § 238 , § 238a a § 239 o. s. ř. o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu proto, že je nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. je dovolání přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Usnesení, jímž soud zamítl návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, však není rozhodnutím ve věci samé; proto není dovolání přípustné ani dle posledně označeného ustanovení (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001 , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 48).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ), odmítl [§ 243b odst. 5 , § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ].
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu