Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1311/2009

26

Cdo 1311/2009

ROZSUDEK

Lidového bytového družstva v Plzni,

se sídlem v Plzni, Prokopova tř. 13/15, zastoupeného JUDr. Karlem Havlem, advokátem se sídlem v Plzni, Martinská 8, proti žalovanému

V. K.

, o vyklizení bytové jednotky, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. října 2008, č. j. -44, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. října 2008,

č. j. -44, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. května 2008, č. j. -28,

se zrušují

 a věc

se vrací

Okresnímu soudu Plzeň-město k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň-město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 5. 2008, č. j. -28, uložil žalovanému, aby vyklidil bytovou jednotku č. 21 o velikosti 1+kk, umístěnou ve čtvrtém patře budovy č. 13, stojící na parcele  č. st. 5690 a 5689 v obci a katastrálním území Plzeň, zapsané na listu vlastnictví č. 33670 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň-město, na adrese v Plzni, Prokopova 15 (dále „předmětný byt“ případně „byt“), a vyklizenou ji předal žalobci po právní moci rozsudku do 15 dnů od zajištění přístřeší. Rozhodl také o nákladech řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 10. 2008, č. j. -44, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Žalobce jako vlastník bytové jednotky a pronajímatel bytu dal žalovanému výpověď z nájmu bytu datovanou dnem 22. 2. 2007 podle , , ve znění novely provedené (dále „obč. zák.“), pro neplacení nájemného a „plateb za služby spojené s užíváním bytu“ měsíčně 1.078.- Kč, za dobu od února 2007 do listopadu 2006 celkem v částce 7.973,- Kč. Výpověď byla žalovanému doručována poštou, dne 21. 3 2007 nebyl v bydlišti zastižen a zásilka obsahující výpověď byla uložena na poště až do 5. 4. 2007, avšak žalovaný si ji nevyzvedl. Výpověď se tak dostala do sféry jeho dispozice, měl možnost se s ní seznámit a byla mu  doručena. Uplynutím výpovědní lhůty ke dni 31. 8. 2007 zanikl nájem žalovaného k bytu, povinnost byt vyklidit však zákon váže na zajištění přístřeší ( a 6 obč. zák). Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně, že žalovanému, byť je „dlouhodobým neplatičem“ ( žalovaný „dluží nájemné neustále po dobu mnoha roků, jak vyplývá ze spisů soudu prvního stupně sp. zn. a “ a  ani po zániku nájmu za užívání bytu žalobci nic neplatí), nelze uložit povinnost byt vyklidit bez zajištění přístřeší. Právo  na zajištění přístřeší, které je nejnižší formou bytové náhrady a které má pouze dočasný (provizorní) charakter,  by mohlo být podle obč. zák. žalovanému odepřeno jen za předpokladu, že by měl nezbytné provizorní bydlení zajištěno jiným způsobem, o takový případ se však nejedná. Okolnost, že žalovaný je neplatičem  nájemného, se projevila již tím, že žalobce uplatnil vůči němu výpověď z nájmu právě z tohoto důvodu a nájem žalovaného k bytu zanikl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost opírá o , , ve znění před novelou provedenou (dále „ “), a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle Považuje rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí zásadního významu pro řešení otázky, zda osobě, jejíž nájemní právo zaniklo výpovědí podle obč. zák. pro neplacení nájemného a která za užívání bytu nadále neplatí,  lze v řízení o vyklizení bytu pro rozpor s dobrými mravy odepřít právo na zajištění přístřeší, aniž by měla zajištěno nezbytné provizorium jiným způsobem. Odvolací soud sice připustil, že výjimečně by toto právo mohlo být žalovanému odepřeno, avšak při aplikaci obč. zák. se zabýval jen rozhodnými okolnostmi na straně žalovaného – zda má zajištěno jiné provizorní bydlení. Přitom z rozsudku k Nejvyššího soudu z 16. 5. 2001,  sp. zn. , vyplývá, že měl přihlédnout i okolnostem na straně žalobce, resp. zda umožňují, aby ochrana jeho práva byla omezena tím, že vyklizení bytu bude vázáno na zajištění přístřeší pro žalovaného. Nesprávný je i názor odvolacího soudu, že žalovaný byl již za neplacení nájemného sankcionován zánikem nájemního poměru výpovědí, k němuž došlo právě z tohoto důvodu. Jestliže žalovaný neplní své povinnosti vůči žalobci ani po zániku práva nájmu, kdy užívá byt na základě tzv. práva bydlení, pak by žalobce neměl možnost žalovaného za porušení povinností s ním spojených  postihnout. Odvolací soud tak nerozlišil mezi porušením povinnosti nájemcem vyplývající z nájemní smlouvy a porušením povinnosti osoby užívající byt na základě práva bydlení podle obč. zák. Jestliže nájemce dlouhodobě neplní svoji povinnost platit nájemné, a to ani poté, kdy nájemní poměr zanikl, nemůže

vlastník – pronajímatel předmět svého vlastnictví účelně užívat a ochrana jeho práva vyklizením bytu bez zajištění přístřeší mu nemůže být odepřena. Žalobce poukázal také na judikaturu ve věcech rozhodování soudu o změně bytové náhrady. Například z rozsudku Nejvyššího soudu z 29. 3. 2006, sp. zn. , vyplývá, že lze-li pro neplacení nájemného jako hrubé porušení povinnosti nájemce postihnout nájemce výpovědí z nájmu bytu, je z toho důvodu postižitelné i právo na bydlení přiznané žalovanému soudním rozhodnutím poté, kdy byl zavázán byt vyklidit. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud pojednal dovolání  a rozhodl o něm podle ve znění před novelou provedenou (srov. Čl. II, bod 12. tohoto zákona) - dále jen „ “.

  Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 2 ). Nejvyšší soud se dále zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Při řešení otázky přípustnosti neopomenul, že rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek  soudu prvního stupně ve výroku o vyklizení bytu a ve výroku o bytové náhradě. Od účinnosti , je rozhodování soudů o bytové náhradě rozhodováním ve věci samé, není jím však rozhodování o lhůtě k plnění; přitom lhůtou k vyklizení bytu je příslušný časový úsek (do „patnácti dnů“ od právní moci rozsudku, do „patnácti dnů“ od zajištění náhradního bytu apod.), po jehož uplynutí je žalovaný povinen byt ve smyslu ustanovení a 3 vyklidit (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1993, pod pořadovým číslem 28). Dovoláním nebyl podle obsahu ( ) napaden výrok o vyklizení, ale výrok o bytové náhradě. Dovolání proti tomuto výroku nemůže  být přípustné podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu nepředcházelo jeho dřívější zrušující rozhodnutí, ale jen podle ,  a to jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ). Propojení potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu, pokud by dovolání bylo shledáno přípustným, s potvrzujícím výrokem, který nebyl dovoláním napaden a jehož správnost není dovolací soud oprávněn přezkoumávat, se při rozhodnutí o dovolání projeví toliko v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku o bytové náhradě, zruší současně i výrok o vyklizení, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 87 v sešitě č. 11 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura).  

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o bytové náhradě, je přípustné. Otázka, zda bývalému nájemci, jehož nájemní poměr zanikl výpovědí pro neplacení nájemného podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. a který ani po zániku nájmu za užívání bytu neplatí, lze v řízení o vyklizení z bytu odepřít podle § 3 odst. 1 obč. zák. právo na zajištění přístřeší, nemá-li sám ani možnost provizorního bydlení, nebyla dovolacím soudem dosud řešena.

Podle ustanovení § 712 odst. 5 věty první obč. zák., skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele (mimo jiné) z důvodu podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák., stačí při vyklizení poskytnout přístřeší. Podle § 712 odst. 5 věty třetí se přístřeším rozumí provizorium do doby, než si nájemce opatří řádné ubytování a prostor k uskladnění svého bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby. Podle § 712 odst. 6 obč. zák. pokud má nájemce právo na bytovou náhradu, není tento nájemce povinen se z bytu vystěhovat a byt vyklidit, dokud pro něj není  odpovídající bytová náhrada zajištěna.

Nejvyšší soud České republiky v řadě svých rozhodnutí dovodil, že přístřeší je bytovou náhradou svého druhu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 1997, sp. zn. , a ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 60 v sešitě č. 8 z roku 1997 a pod č. 68 v sešitě č. 6 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura, dále ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. , a ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod C 381 a pod C 1630 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu).

Judikatura dovolacího soudu je také ustálena v názoru, podle kterého může být  právo na bytovou náhradu vyplývající ze zákona výjimečně odepřeno podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., tj. tehdy, bylo-li by uplatňování tohoto práva v rozporu s dobrými mravy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 1999, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že v řízení o vyklizení bytu bývalým nájemcem, jehož nájemní poměr zanikl výpovědí podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák., lze nájemci odepřít podle § 3 odst. 1 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy právo na zajištění přístřeší. Při posouzení věci z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. je třeba přihlédnout jak k okolnostem na straně žalobce, tak i na straně žalovaného. Jak je konstatováno v rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 1996 pod pořadovým číslem 36, úvaha soudu tu musí být podložena konkrétními zjištěními, jež odůvodňují závěr, že výkon práva skutečně v rozporu s dobrými mravy je. Podle názoru dovolacího soudu lze pro rozpor s dobrými mravy odepřít právo zajištění přístřeší i nájemci, který po zániku práva nájmu k bytu výpovědí pro neplacení nájemného, neplatí za užívání bytu (ekvivalent) nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu, i kdyby neměl jinou možnost bydlení. K tomu lze jen podotknout, že žalovaný v průběhu řízení svoje chování vůči žalobci nijak nevysvětlil, k žalobě, kterou se žalobce domáhá jeho vyklizení bytu bez zajištění bytové náhrady, se nevyjádřil a k jednání soudu prvního stupně se nedostavil. Za takové situace nelze po pronajímateli spravedlivě požadovat, aby pro něj  zajišťoval byť jen přístřeší jako provizorní bydlení, a je na bývalém nájemci, aby si alespoň provizorní bydlení opatřil sám.

Vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem, Nejvyšší soud podle a 3 zrušil v celém rozsahu (srov. výklad o vzájemné propojenosti výroků o vyklizení a bytové náhradě) rozsudek odvolacího soudu, a protože se důvod nesprávnosti vztahuje i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil i jeho rozhodnutí a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.  

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud i o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( věta třetí ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. dubna 2011

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu