Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4835/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) Ing. V.K. a b)Ing. J.K., zastoupených JUDr. Rostislavem Dolečkem, advokátem se sídlem Praha 3, Seifertova 9, proti žalovanému Ing. J.T., zastoupenému JUDr. Luďkem Pilným, advokátem se sídlem Praha 9, Na Rampách 734/3, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2009, č.j. -60, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 13. 1. 2009, -60, potvrdil ve výroku ve věci samé rozsudek ze dne 16. 11. 2007, č.j. -37, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) zamítl žalobu na vyklizení bytu, (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), změnil ho ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že žalobci (spoluvlastníci předmětného domu) dali žalovanému (nájemci předmětného bytu) dopisem ze dne 11. 10. 2006 výpověď z nájmu bytu (dále též „Výpověď“) z důvodů podle a d) ve znění po novele č. (dále jen „ “), že zásilka obsahující Výpověď byla dne 13. 10. 2006 zaslána poštou jako doporučená zásilka, že dne 14. 10. 2006 byla uložena na poště, že žalovaný ji v úložní lhůtě nevyzvedl, že byl v době od 2. 10. 2006 do 3. 11. 2006 na zahraniční služební cestě (s tím, že dne 27. 10. 2006 čerpal dovolenou), a že byl po celou tuto dobu nepřetržitě ubytován na adrese B., kde se zdržoval i o víkendech. Přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalovaný se v době doručování Výpovědi i po dobu uložení zásilky na poště nezdržoval v místě svého bydliště a neměl tedy možnost seznámit se s jejím obsahem. Protože mu Výpověď nebyla doručena, nemohla ani začít běžet 60-ti denní lhůta podle , po jejímž marném uplynutí by byl povinen byt vyklidit. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobců ohledně nesprávného posouzení úložní doby; s poukazem na Poštovní podmínky základních služeb účinné od 1. 9. 2006 konstatoval, že úložní doba zásilky obsahující Výpověď byla 15 dnů ode dne, kdy byla připravena k vydání, tj. od 13.10.2006 do 28. 10. 2006. Protože poslední den byla sobota, byla zásilka uložena do 30.10.2006 a poté vrácena odesílateli. Výzva k jejímu vyzvednutí byla žalovanému doručena 13. 10. 2006 a 23. 10. 2006, tedy v době, kdy se v místě svého pobytu nezdržoval, jeho služební cesta přitom skončila 3. 11. 2006. Z okolnosti, že dne 27. 10. 2006 čerpal dovolenou, nelze bez dalšího usuzovat, že měl možnost si zásilku vyzvednout. Uzavřel, že žalobcům se nepodařilo prokázat, že Výpověď byla řádně doručena, prokázal-li naopak žalovaný, že se v době doručení a po úložní dobu nezdržoval v místě svého bydliště.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení a uplatnili v něm dovolací důvod podle Za otázku zásadního právního významu lze podle jejich názoru „považovat skutečnost, že objektivní možnost seznámit se s obsahem zásilky nemusí trvat po celou úložní dobu, ale postačí, pokud existovala po dobu její části, a že důkazní břemeno, že se adresát v místě doručení nezdržoval, tedy že neměl objektivní možnost se s obsahem zásilky seznámit, leží na adresátovi“. Namítají, že žalovaný jednoznačně neprokázal, že se o víkendech mezi služební cestou nezdržoval v místě bydliště, že provedené důkazy jsou nedostačující a odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně dovodil, že neprokázali doručení Výpovědi. Dovozují, že mělo být analogicky aplikováno ustanovení a že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil. Navrhli, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byly zrušena věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný namítl, že dovolání není přípustné a navrhl, aby bylo odmítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 13. ledna 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Žalobci dovoláním napadají rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, který byl jeho prvním rozsudkem ve věci, nejde proto o přípustnost dovolání podle a b) Dovolání tak může být přípustné podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

V dovolání označená otázka zásadního právního významu přípustnost dovolání nezakládá.

Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v právním názoru, že účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice ( obč. zák.). Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět objektivní možnost adresáta seznámit se s tímto úkonem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 3. 2005, sp.zn. , uveřejněný pod C 3314 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále rozsudky z 29. 6. 2004, sp.zn. , a z 15. 1. 2004, sp.zn. ). Protože nestanoví pro výpověď z nájmu bytu co do jejích hmotněprávních účinků jiný právní režim než pro ostatní jednostranné adresné hmotněprávní úkony, vztahuje se uvedený režim i na ni, a to i v poměrech právní úpravy výpovědi (pronajímatele) z nájmu bytu obsažené v ve znění účinném po novele provedené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2008, sp.zn. , a usnesení z 20. 4. 2010, sp.zn. ).

Dovolatelé ostatně ani tento právní závěr nezpochybňují (s výjimkou týkající se analogické aplikace ustanovení , jež je, jak vyplývá z výše uvedeného, nepřípadná). Jejich námitky mají charakter námitek skutkových, směřujících proti skutkovému závěru odvolacího soudu, že žalovaný se po celou úložní dobu, kdy byla zásilka obsahující Výpověď uložena na poště, nezdržoval v místě svého bydliště. Takovéto námitky obsahově představují uplatnění dovolacího důvodu podle , jehož prostřednictvím nelze založit přípustnost dovolání podle

Je tedy zřejmé, že dovolání žalobců směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení věty první, , , věty první a a zavázal žalobce k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovanému vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,-- Kč ( , ve spojení s ustanovením , ve spojení s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 19. dubna 2011 Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.