Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 461/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně CASPER CONSULTING a.s., se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 63980401, zastoupené JUDr. Josefem Cupkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 18, proti žalovanému K. R., zastoupenému JUDr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem ve Svitavách, Pod věží 3, o zaplacení 57 807 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 48 656,60 Kč, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2009, č. j. -236, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu, jímž Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek (v pořadí druhý ve věci) Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. listopadu 2004, č. j. -121, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 57 807 Kč s příslušenstvím (výrok I.), změnil ho ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení smluvní pokuty ve výši 48 656,60 Kč s příslušenstvím tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 24 328,30 Kč (výrok III.), a rozhodl o nákladech mezi účastníky za řízení před soudy obou stupňů (výroky IV. a V.), není přípustné.

Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen „“).

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení Podle jeho odstavce 2 písm. a) dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc (spor mezi podnikateli o úhradu nezaplacených leasingových splátek ve výši 57 807 Kč a smluvní pokuty ve výši 48 656,60 Kč dle leasingové smlouvy uzavřené podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku), v níž bylo třetím výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 24 328,30 Kč. Směřovalo-li proto dovolání žalovaného i proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu, jedná se v tomto rozsahu ve smyslu ustanovení o věc, u níž není dovolání přípustné.

Dovolání žalovaného však není přípustné ani proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnuto o částce 57 807 Kč s příslušenstvím.

Jde-li o rozsudek, jímž bylo odvolacím soudem potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a dovolání není přípustné podle (podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny, neboť soud prvního stupně rozhodl oběma rozsudky – v pořadí prvním rozsudkem ze dne 22. května 2000, č. j. -29, který odvolací soud usnesením ze dne 30. května 2001, č. j. -62, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, jakož i shora označeným druhým rozsudkem v rozsahu částky 57 807 Kč s příslušenstvím stejně – žalobě vyhověl), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , pokud dovolací soud – za použití hledisek příkladmo vymezených v ustanovení – učiní závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolací soud však nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, neboť neshledal, že by odvolací soud posoudil otázku nahrazení podpisu smlouvy mechanickými prostředky, ani otázku všeobecných smluvních podmínek jako součásti leasingové smlouvy, v jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel spatřoval napadené rozhodnutí zásadně právně významným, v rozporu s hmotným právem.

Uzavřel-li odvolací soud, že nahrazení podpisu leasingové smlouvy mechanickým prostředkem je přípustné, neboť je naplněna podmínka obvyklosti tohoto způsobu podepisování, pak dovolací soud z hlediska výkladu a aplikace hmotného práva (srov. ve znění účinném ke dni 4. května 1994, kdy byla leasingová smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle shodného zjištění soudů obou stupňů uzavřena) nespatřil v tomto jeho závěru žádné právní pochybení.

Nejvyšší soud neshledal rozporný s hmotným právem ani závěr odvolacího soudu o tom, že všeobecné smluvní podmínky byly součástí leasingové smlouvy. Namítal-li dovolatel, že podmínkou pro možnost učinit takový závěr je podepsání všeobecných smluvních podmínek oběma stranami leasingové smlouvy, je tato jeho výhrada zjevně nedůvodná. K tomu, aby se obsah určitéy, na niž smlouva nepochybně odkazuje, stal její součástí (tedy smluvním ujednáním účastníků smlouvy), postačí podpisy účastníků na smlouvě, samozřejmě za předpokladu, že je taková ve smlouvě určitě a nezaměnitelně identifikována. Tímto dalším posouzením se však dovolací soud již nezabýval, neboť v tomto směru dovolatel žádnou námitku nevznesl.

Podle věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, dovolání podle není přípustné.

Vzhledem k tomu, že přípustné není dovolání ani ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. května 2011

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu