Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2569/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně A. Č., zastoupené Mgr. Alenou Abbidovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Chodská 12, proti žalované CENTRAL GROUP, a. s. se sídlem v Praze 4, Na Strži 65/1702, IČO 63999102, o ochranu vlastnického práva a o zaplacení 9.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2009, č. j. -145, takto:

I.Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ ( ).

Okresní soud Praha-západ („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. července 2008, č. j. -112, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu „na uložení povinnosti žalovanému do 2 měsíců odstranit zeď vč. navážek na pozemku v katastrálním území a obci Psáry č. parc. 697/4 zapsaném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-západ, LV 1443 pro katastrální území a obec Psáry, dále tento pozemek uvést do původního stavu, tedy obnovit oplocení do původní podoby, tedy vystavět jej tak, aby sestávalo z nízké podezdívky, drátěného pletiva do výše 160 cm, doplněné ostnatým drátem, osadit původní a současně stávající ocelová vrátka na původní místo (osa – střed vrátek 3m od hranice s pozemkem v k. ú. a obec Psáry, parc. č. 697/2, zhotovit schody ze žulových kostek (či obdobného materiálu) a to za účelem zajištění přístupu žalobkyně k cestě, vybudované na pozemku parc. č. 1072/2 v k. ú. a obci Psáry, zatravnit výše uvedenými pracemi poškozenou část travnatého prostoru na pozemku v k. ú. a obci Psáry, parc. č. 697/4, zapsaném v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-západ, na LV č. 1443 pro k. ú. a obec Psáry a obnovit stabilní elektropřípojky pro chaty umístěné na pozemcích v k. ú. a obci Psáry, parc. č. 697/4, parc. č. 697/3 a parc. č. 697/2“. Výrokem pod bodem II. zamítl žalobu „na uložení povinnosti žalovanému zajistit pro dobu výkonu prací, uvedených ve výroku I tohoto rozsudku, ostrahu pozemku v k. ú. a obci Psáry parc. č. 697/4 a na něm stojící nemovitosti“. Výrokem pod bodem III. zamítl žalobu „na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 9.000,- Kč“. Výrokem pod bodem IV. rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 27. ledna 2009, č. j. -145, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v a odst. 3

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, jsou součástí procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném před jeho novelizací provedenou

Dovolání není přípustné.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Protože dovolání podle je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž má být přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Nemohl proto přihlížet k těm dovolacím námitkám, které zpochybňují skutková zjištění, ze kterých soudy vyšly; východiskem k posuzování přípustnosti dovolání tak bylo zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena ústní dohoda, podle které měla žalovaná vystavět na své náklady spornou zeď.

K otázce, zda sporná opěrná zeď je součástí pozemku, a tudíž je vlastnictvím žalobkyně: Zatímco soud prvního stupně na tuto otázku odpověděl kladně, odvolací soud se jí, jak mu dovolatelka vytýká, nezabýval. Ovšem v odvolacím řízení žalobkyně uvedený závěr soudu prvního stupně nezpochybnila, naopak uvedla, že tato otázka je pro posouzení oprávněnosti zásahu žalované do jejího vlastnického práva k pozemku nevýznamná (č. l. 124); proto odvolací soud neměl důvod se jí zabývat a věnoval se argumentaci odvolatelky, že žalovaná neměla právo zeď na jejím pozemku zřídit. Až v dovolání staví žalobkyně otázku vlastnictví zdi jako zásadní.

Rozhodnutí odvolacího soudu je tak v souladu s judikaturou dovolacího soudu. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu (dále jen „Soubor“) č. C 4479, se uvádí: „Opěrná zeď tvoří součást pozemku, k němuž přiléhá“. Pokud dovolatelka odkazuje na „rozhodnutí Nejvyššího správního soudu SJS 13222/22“ (publikované v ASPI), poznamenává se, že jde o rozhodnutí týkající se jen stránky „stavebně-technické“; vlastnictví zdi se vůbec netýká a navíc bylo vydáno v roce 1922, kdy úprava vztahu pozemku a staveb na něm umístěných byla zcela jiná než nyní. Navíc otázku, zda určitá stavba je součástí pozemku nebo samostatnou věcí nelze řešit pro všechny myslitelné případy stejně, její posouzení je v hraničních případech na úvaze soudu, a nezakládá přípustnost tzv. nenárokového dovolání (srov. též názor Nejvyššího soudu, vyjádřený např. v rozsudku ze dne 26. srpna 2003, sp. zn. , Soubor č. C 2248, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2008, sp. zn. , ASPI, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. ledna 2004, sp. zn. , Právní rozhledy č. 14/2004).

Dovolání proti části výroku, kterou byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 9.000,- Kč, není přípustné také s ohledem na Žádostí o vrácení přeplatku na soudním poplatku se bude zabývat soud prvního stupně.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a věty první a , neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. dubna 2011

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu