Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 20/2011

-23

U S N E S E N Í

L. Ž.

,

proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. ze dne 19. 5. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích sp. zn. ze dne 24. 8. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, ve výroku citovaného rozsudku přesně specifikované.

V předmětné věci podal L. Ž. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí na Labem rozsudkem sp. zn. ze dne 19. 5. 2010 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že dovolatele uznal vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj podrobně popsal ve výrokové části svého rozsudku. Za uvedený trestný čin jej odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků a šesti měsíců a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu zabral věc ve výroku citovaného rozsudku přesně specifikovanou.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soud druhého stupně nedostatečně zohlednil povahu a závažnost spáchaného trestného činu, jakož i poměry pachatele a v tomto světle se tak uložený trest jeví jako nepřiměřeně přísný. To i proto, že odvolací soud v rozporu se zásadami pro ukládání trestů zdůraznil pouze okolnosti přitěžující, bez toho, že by se dostatečně zabýval i okolnostmi polehčujícími. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil ve výroku o trestu a sám ve věci rozhodl. Dále navrhl, že pro případ přikázání věci „odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, aby byla nařízena změna senátu“.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel argumentuje výlučně proti nepřiměřené tvrdosti uloženého trestu, kterou spatřuje v jeho výměře. Uvedla, že užitím takové argumentace dovolatel nenaplnil jím zvolený dovolací důvod a také žádný z dalších dovolacích důvodů označených v § 265b tr. ř., s dodatkem, že v předmětné věci by nebyl důvodně dán ani případně užitý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť nedošlo k uložení nepřípustného druhu trestu nebo druhu trestu sice přípustného, ale mimo zákonnou trestní sazbu. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Stejně tak se ovšem s ohledem na takto označený dovolací důvod nelze domáhat uložení jiného druhu či výše trestu, pokud v tomto směru vedená argumentace postrádá ono zmíněné jiné nesprávné hmotně právní posouzení.

V dané věci se dovolatel domáhá uložení mírnějšího trestu, když trest odnětí svobody, uložený mu odvolacím soudem považuje za příliš přísný. S poukazem na již uvedené však nezbývá než konstatovat to, že právní závěry odvolacího soudu ohledně druhu a výše jím uloženého trestu nelze mít za extrémně nesouladné se skutkovými zjištěními, když odvolací soud se i takto vznesenými námitkami zabýval a také vysvětlil, jaké úvahy jej vedly při uložení druhu a výše trestu, když i v tomto směru rozhodl v mezích zákonného uvážení.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 2. února 2011

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka