Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3951/2009

23

Cdo 3951/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 1, Templová 747, PSČ 110 01, IČO 47116617, zastoupené Mgr. Karlem Ležatkou, advokátem, s adresou pro doručování Ostrava, Mariánské Hory, Tvorkovských 223/13, proti žalovanému S. K., zastoupenému JUDr. Janem Fričem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Štefánkova 65, o zaplacení částky 48 842 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2009, č. j. -62, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha – západ rozsudkem ze dne 27. května 2008, č. j. -30, zamítl návrh žalobkyně, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit částku 48 842 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 3. 2006 do 8. 8. 2007 ve výši 6 336 Kč (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

Soud prvního stupně zjistil, že dne 7. 6. 2004 byla mezi účastníky řízení uzavřena pojistná smlouva č. 2200571674 – havarijní pojištění motorového vozidla. Pojistné činilo celkem 102 376 Kč ročně a bylo splatné ve čtvrtletních splátkách. Poslední splátka pojistného ve výši 24 421 Kč byla zaplacena dne 17. 8. 2005. Smlouva měla být podle tvrzení žalobkyně ukončena k 7. 3. 2006. Upomínkami ze dne 12. 8. 2005 a 18. 11. 2005 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužného pojistného.

Z výslechu svědka P. M. bylo zjištěno, že žalovaný svědkovi předával obálku, o které se vyjádřil, že je v ní výpověď pojistné smlouvy. Svědek zásilku předával poště dne 1. 7. 2005. Jelikož žalovaný má pouze jedno vozidlo, muselo jít o předmětnou pojistnou smlouvu.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že výpovědí žalovaného ze dne 1. 7. 2005, kterou ke dni 6. 9. 2005 vypovídá pojistnou smlouvu č. 2200571675, došlo k řádné výpovědi pojistné smlouvy. V souladu s (dále jen „obč. zák.“) došlo k zániku pojistné smlouvy ke dni 6. 9. 2005. K tomuto datu bylo pojistné řádně zaplaceno ( obč. zák.). Za dobu od 7. 9. 2005 do 7. 3. 2006 žalobkyni na pojistné plnění nárok nevznikl, neboť pojistná smlouva již byla ukončena. Z toho důvodu soud prvního stupně návrh žalobkyně v plném rozsahu zamítl.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. dubna 2009, č. j. -62, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 842 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 3. 2006 do 8. 8. 2007 ve výši 6 336 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím.

S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky dospěl k závěru, že jednostranný právní úkon se musí pro svou účinnost dostat do sféry dispozice adresáta, který se má objektivní možnost seznámit se s obsahem zásilky. V řešeném případě dospěl odvolací soud k závěru, že svědeckou výpovědí P. M. nebylo prokázáno, zda a co zásilka obsahovala, ale ani to, zda a kdy se zásilka dostala do dispoziční sféry žalovaného. Svědek pouze potvrdil, že mu žalovaný předal obálku, jejíž obsah neznal. Obálku pak podle vlastního tvrzení předal jako obyčejnou zásilku na poště k přepravě. I po letech si pamatoval, že to bylo dne 1. 7. 2005. Z toho důvodu uzavřel, že předmětný pojistný vztah nebyl vypovězen dne 1. 7. 2005. V daném případě tedy pojistný vztah zanikl podle ustanovení § 801 obč. zák. uplynutím 6 měsíců od marného uplynutí data splatnosti (dne 7. 3. 2006). Za období od 7. 9. 2005 do 7. 3. 2006 pojistné nebylo zaplaceno, proto odvolací soud uložil žalovanému požadovanou částku zaplatit včetně požadovaných úroků z prodlení, neboť ty byly vyúčtovány v souladu s ustanovením

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním.

Dovolatel namítl, že odvolací soud uvěřil tvrzením žalobkyně obsaženým až v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, že zásilka obsahující výpověď z pojistné smlouvy se nedostala do sféry její dispozice a to přesto, že žalobkyně o tomto tvrzení žádný důkaz nenabídla. Dovolatel má za to, že pouhé tvrzení, že žalobkyně zásilku neobdržela, nestačí. Podle dovolatele by právě žalobkyně měla prokazovat své tvrzení o tom, že zásilku neobdržela. Odvolací soud tímto postupem prolomil zásadu, resp. fikci, že není-li spolehlivě prokázáno, že adresát zásilku neobdržel, má se za to, že byla doručena.

Dovolatel dále uvádí, že po celou dobu, kdy s žalobkyní komunikoval prostřednictvím pošty, jí písemnosti zasílal tzv. obyčejnou poštou. Z tohoto postoje žalobkyně žalovaný vyvodil důvěru žalobkyně ve spolehlivost pošty a kvalitu doručování jejím prostřednictvím.

Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela provedená České republiky (dále jen „ “) jako soud dovolací ( ) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. června 2009.

dospěl k závěru, že dovolání je podle přípustné, jelikož odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně.

Základní otázkou, na jejímž vyřešení je rozhodnutí ve věci postaveno, je, zda projev vůle žalovaného (výpověď pojistné smlouvy) byl doručen žalobkyni. V tomto se dovolací soud ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že žalovaný neprokázal, ač byl soudem poučen podle ustanovení , že výpověď byla žalobkyni řádně doručena, neboť se dostala do její dispoziční sféry ve smyslu ustanovení obč. zák. Podle něj projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde. Interpretací tohoto ustanovení se zabýval již dovolací soud ve svém rozhodnutí ze dne 29. června 2004, sp. zn. , či ze dne 16. března 2005, sp. zn. , s odůvodněním, že účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice ( obč. zák.). Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit.

V posuzované věci nelze dospět k závěru, že adresát písemnosti, tj. žalobkyně, nabyla objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. V řízení bylo pouze prokazováno, že svědek podal poště k přepravě dne 1. 7. 2005 obálku, o níž se žalovaný vyjádřil, že obsahuje předmětnou výpověď. Na základě tohoto skutkového zjištění nelze dospět k závěru, že písemnost byla žalobkyni doručena, resp. že se dostala do sféry její dispozice. Námitka dovolatele, že v daném případě měla žalobkyně prokazovat, že jí zásilka nebyla doručena, není důvodná, důkazní břemeno, že se výpověď pojistné smlouvy dostala do dispoziční sféry žalobkyně tížila žalovaného, neboť v jeho zájmu bylo, aby určitá skutečnost, rozhodná podle hmotného práva a účastníkem tvrzená, byla v řízení prokázána v tom smyslu, aby ji soud uznal za pravdivou.

Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. proto podané dovolání podle věty před středníkem, , jako nedůvodné zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , , a , když úspěšné žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2011

JUDr. Zdeněk Des předseda senátu