Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 572/2009

U S N E S E N Í

J. R.

JUDr. M. P.

, za účasti společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČ: 47116617, se sídlem v Praze 1, Templová 747, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o zaplacení 131.780,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. listopadu 2008, č.j. -77, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 28. dubna 2008, č.j. -48, zamítl žalobu na zaplacení 131.780,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném řízení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na náhradu škody proti žalované je promlčen. Žalovaná advokátka zastupovala žalobkyni v řízení o náhradu škody na zdraví způsobené nemocí z povolání vůči jejímu bývalému zaměstnavateli (dále jako „Slévárna“) a neuplatnila včas nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu od května 1998 do února 2000, který byl uplatněn až 2. 9. 2002 prostřednictvím nového právního zástupce. Soud dovodil, že na základě obrany Slévárny v předchozím řízení vedeném u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. musela žalobkyně předpokládat, že se Slévárna bude bránit námitkou promlčení, sama na to upozornila v žalobě podané 2. 9. 2002, věděla, že Slévárna odmítá uspokojit její pohledávku, a znala rozhodné skutečnosti ohledně výše škody i odpovědnosti žalované, takže nejpozději 2. 9. 2002 počala běžet dvouletá subjektivní promlčecí doba dle § 106 odst. 1 obč. zák. k uplatnění nároku na náhradu škody proti žalované, který však byl uplatněn až po uplynutí promlčecí doby dne 13. 6. 2007.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. listopadu 2008, č.j. -77, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem o promlčení nároku na náhradu škody proti žalované. Událostí, s níž je v daném případě spojen vznik majetkové újmy na straně žalobkyně, je promlčení nároku žalobkyně proti jejímu zaměstnavateli na náhradu za ztrátu na výdělku za období květen 1998 až únor 2000, k němuž došlo i stran poslední dílčí pohledávky nejpozději v březnu 2002. Vzhledem k datu podání žaloby na náhradu této újmy proti žalované je tento nárok žalobkyně promlčen nejen v dvouleté subjektivní promlčecí době, jak uzavřel soud prvního stupně, ale i v tříleté objektivní promlčecí době (§ 106 odst. 2 obč. zák.). Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že postoj Slévárny odmítnout plnění promlčených nároků byl předvídatelný a konzistentní s její dřívější obranou v obdobném řízení, kterou ostatně žalobkyně předpokládala, jak uvedla i v žalobě ze dne 2. 9. 2002.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů o době, kdy jí vznikla škoda v důsledku opomenutí žalované. Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v řešení otázky, kdy vzniká klientovi škoda, způsobená advokátem, který nechal promlčet jeho nárok, jakož i v otázce, kdy nastanou právní účinky námitky promlčení. S poukazem na některá z rozhodnutí Nejvyššího soudu, citovaných soudem prvního a druhého stupně, namítá, že v rozhodnutí sp. zn. a sp. zn. není uvedeno, že by věřitel promlčeného práva byl povinen předvídat vznesení námitky promlčení v rámci obrany dlužníka. Dovozuje, že námitka promlčení je projevem vůle dlužníka a dokud dlužník neuplatní navenek úkonem vůči věřiteli námitku promlčení, nenastávají vůči němu žádné právní účinky s ní spojené. Namítá, že je třeba respektovat úpravu promlčení v odlišnou od , a poukazuje na to, že v dané věci se jedná o promlčené právo na náhradu za ztrátu na výdělku podle , kdy se promlčují toliko jednotlivé měsíční splátky, a nikoli právo jako takové. Protože námitku promlčení nároku žalobkyně za období květen 1998 - únor 2000 uplatnila Slévárna vůči žalobkyni poprvé při jednání o mimosoudní dohodě v březnu 2007, lze až s tímto úkonem spojovat vznik škody žalobkyně, spočívající v soudní nevymahatelnosti jejího práva na náhradu za ztrátu na výdělku za období květen 1998 - únor 2000. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 26. 11. 2008, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12 čl. II ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z hlediska tohoto ustanovení nemá rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam v řešení právních otázek předložených k dovolacímu přezkumu, a to otázky okamžiku vzniku škody způsobené advokátem, který opomenul uplatnit včas nárok svého klienta a tím došlo k jeho promlčení, ani otázky, kdy nastanou právní účinky námitky promlčení vůči věřiteli.

Soudy obou stupňů při právním posouzení zjištěného skutkového stavu z hlediska důvodnosti námitky promlčení nároku žalobkyně na náhradu škody podle § 106 obč. zák. vycházely důsledně z judikatury Nejvyššího soudu, zejména z rozsudku ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. , na který poukázaly. Okolnost, jakým zákoníkem se řídí nárok, jehož promlčením a tím nemožností vymoci jej na dlužníkovi, vznikla žalobci majetková újma, o jejíž náhradu se vede řízení proti advokátovi, je zcela bez významu z hlediska počátku subjektivní promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu škody způsobené advokátem. Podstatné totiž není, jak rozdílně dlouhá je promlčecí doba k uplatnění nároku věřitele v původním řízení proti jeho dlužníkovi nebo zda je promlčen celý nárok nebo jen jeho část, nýbrž rozhodující je, že nárok žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku za určité období nebyl jejím zaměstnavatelem uspokojen, že nebyl jejím advokátem (tj. žalovanou) uplatněn u soudu před uplynutím promlčecí doby a že jej na bývalém zaměstnavateli již nelze úspěšně vymoci, protože je zřejmé, že by se v soudním řízení ubránil námitkou promlčení.

Otázka okamžiku vzniku škody způsobené advokátem jeho klientovi včasným neuplatněním nároku, jenž se promlčel, byla dovolacím soudem opakovaně řešena, a to i v dalších rozhodnutích, včetně otázky, zda je nezbytným předpokladem vzniku škody, aby věřitel v soudním řízení vznesl námitku promlčení (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 11. března 2009 sp. zn. , rozsudek ze dne 30. července 2008, sp. zn. ), a řešení těchto právních otázek v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu je s tím plně v souladu.

Nejde proto o právní otázky, jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, ani o otázky, jež by odvolacím soudem byly řešeny v rozporu s hmotným právem ( ).

Pokud dovolatelka nepovažuje za správný skutkový závěr odvolacího soudu, že již při podání žaloby v září 2002 věděla, že její nárok za shora uvedené období je promlčen, je zřejmé, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází. Námitka nesprávného skutkového zjištění zakládá dovolací důvod podle - rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají (srov. ) a vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ust. ani písm. b) , nelze tento dovolací důvod v dovolacím řízení úspěšně uplatnit. Dovolací soud je vázán zjištěným skutkovým stavem, jenž nepodléhá přezkumu.

Jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. a odst. 3 Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle ust. věty první a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, a , neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2011

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu