Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 422/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce P. R., zastoupeného JUDr. Danuší Staňkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Masarykovo nám. 1484, proti žalovanému P. D., o 245 805 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. září 2009, č. j. -170, takto:

Odůvodnění:

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 19. března 2009, č. j. -150 (výrok I.) a rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (výrok II.), není přípustné podle , jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu podle je zřejmé, že dovolatel odvolacímu soudu vytýká zaměňování institutu zastoupení na základě plné moci podle (dále též jen „obč. zák.“) se zákonným zastoupením ve smyslu obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), přičemž zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení těchto dvou otázek: zda udělení plné moci ze strany podnikatele jinému podnikateli je zároveň pověřením k určité činnosti při provozování podniku ve smyslu obch. zák. a dále zda osoba pověřená určitou činností ve smyslu obch. zák. může bez souhlasu podnikatele pověřit k provedení úkonů další osobu, jak se stalo i v posuzované věci.

Z obsahu dovolatelovy námitky i z formulace jím předestřených otázek zásadního právního významu je zřejmé, že nepochopil odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dovolatel přehlédl, že odvolací soud nezaměnil zastoupení na základě plné moci podle § 31 obč. zák. za zákonné zastoupení podle § 15 obch. zák., a rovněž nikde v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl, že by žalobce pověřil J.. Ž.k určité činnosti při provozování podniku dle § 15 obch. zák. Z napadeného rozsudku se naopak podává, že odvolací soud správně rozlišil dvojí zmocnění ve dvou vztazích – jednak zastoupení na základě plné moci a mandátní smlouvy ve vztahu žalobce aj. Ž., a dále zákonné zastoupení dle § 15 obch. zák. ve vztahu J. Ž. a jeho zaměstnance J. B..

Vzhledem k tomu, že dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení věci v závěrech, které odvolací soud neučinil, nejsou jím vymezené otázky způsobilé k tomu, aby na jejich základě mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí.

Podle věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. května 2011

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu