Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4809/2008

U S N E S E N Í

M. N.

Allianz pojišťovně, a.s.

, IČ: 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8 – Karlín, 186 00, o zaplacení 299.915,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2008, č.j. -171, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 10. října 2007, č.j. -142, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně na základě pojistné smlouvy č. 863570610 domáhala na žalované zaplacení pojistného plnění ve výši 299.915,- Kč s příslušenství za odcizený automobil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný. Ze znaleckého posudku F. S., jímž byl proveden důkaz u, bylo zjištěno, že klíč od automobilu odevzdaný žalobkyní po odcizení vozu nebyl ani jednou použit v cylindrické vložce autozámku a nebyl ani použit k výrobě duplikátu. Z odborného vyjádření Kriminalistického u, jímž byl rovněž proveden důkaz u, bylo zjištěno, že nebyly zjištěny stopy po užívání ve vložce, popř. mohl být použit v počtu „řádově desítek cyklů“. Uvedený klíč obsahoval nenakodovaný transponder SOKYMAT, vzhledem k čemuž nelze předpokládat, že by mohl být použit ve voze s funkčním imobilizérem. Z výpovědi R. S. vyplynulo, že dne 24. 10. 2004 odcizil vůz žalobkyně, přičemž klíče od vozu našel zastrčené v zámku. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnosti stanovené ve Všeobecných pojistných podmínkách (dále jako „VPP“), jež jsou ve smyslu obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2004, součástí pojistné smlouvy, neboť v jejím vozidle buď byl funkční imobilizér a auto nebylo řádně zabezpečeno proti odcizení, jelikož klíče od vozu zůstaly ve dveřích, a žalované byl odevzdán jiný (nepoužívaný) klíč, nebo byl předán skutečný klíč od vozu, ale vozidlo nebylo funkčním imobilizérem vůbec vybaveno (jak ostatně ve výpovědi na Policii dne 1. 12. 2005 uvedla sama žalobkyně, ač při uzavírání pojistné smlouvy tvrdila opak). Žalovaná byla tedy v souladu s ustanovením čl. X bodu 3 VPP oprávněna odmítnout poskytnutí pojistného plnění.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. června 2008, č.j. -171, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se plně s jeho závěrem o nedůvodnosti žaloby vzhledem k tomu, že žalobkyně nesplnila povinnosti stanovené ve VPP. Pokud žalobkyně odevzdala klíč skutečně používán k zabezpečení vozidla, pak vozidlo nebylo vybaveno imobilizérem, neboť na klíči nebyl aktivován transponder, přičemž dle výpovědi žalobkyně nebylo k uzamčení vozidla použito žádné další zabezpečovací zařízení. Uvedený závěr by sice mohl být potvrzen či vyvrácen výpovědí R. S., pokud by uvedl, že v zámku vozidla našel (druhý) klíč, pak by ovšem žalobkyně nesplnila povinnost zabezpečit vozidlo proti odcizení, jakož i povinnost odevzdat všechny sady klíčů. Uvedený výslech by tedy nepřinesl pro žalobkyni příznivější výsledek, neboť obě skutečnosti, tj. že buď vozidlo nebylo zabezpečeno imobilizérem (čl. IV bod 1 Zvláštních pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel KA 2004, dále jako „ZPP“), resp. zabezpečeno proti odcizení (čl. IV bod 3 ZPP) nebo že žalobkyně neodevzdala všechny sady klíčů od vozidla (čl. X bod 3 VPP), opravňují žalovanou odmítnout výplatu pojistného plnění. Odvolací soud označil za spekulativní námitku dovolatelky, že nebylo zjištěno, zda odevzdaný klíč měl v době jeho předání žalované aktivovaný imobilizér, neboť tato námitka, nepodložená žádnými důkazními návrhy, byla nepřípustně uplatněna až v odvolacím řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , a odůvodňuje jej odkazem na ustanovení a b) Dovolatelka odvolacímu soudu vytkla, že vychází ze skutečností, jež nebyly „ověřeny jako nepochybné“, a „nekriticky“ přebírá spekulativní závěry soudu prvního stupně. Za chybné označila odmítnutí výslechu R. S., neboť jeho výslechem mohlo být objasněno, že ve skutečnosti odcizil jiný automobil. Soudy obou stupňů neměly při svém rozhodování přihlížet ke čtené výpovědi zmíněného svědka. Dovolatelka namítla, že odvolací soud blíže nezjišťoval, zda klíč v době jeho předání žalované neměl nakódovaný transponder, dokazování tedy nebylo provedeno úplně a v souladu se zákonnými ustanoveními, přičemž došlo k porušení zásady materiální pravdy. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soud zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutími soudů obou stupňů a navrhla odmítnutí dovolání coby nepřípustného.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 11. června 2008, Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12 čl. II ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení, zastoupenými advokátem ve smyslu ust. , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu ust. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Jestliže soud po právní stránce nesprávně hodnotil skutkové výsledky řízení nebo na ně aplikoval nesprávnou právní normu, jde o pochybení při právním posouzení věci.

Dovolatelka v dovolání neuvádí, v čem spatřuje zásadní význam napadeného rozhodnutí, a ani dovolací soud neshledal, že by napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu Námitky dovolatelky, předložené k posouzení dovolacímu soudu, byť ohlašuje dovolací důvod dle nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou být právní otázkou zásadního významu ve smyslu , odst. 3 Obsahem dovolání jsou námitky, které se týkají hodnocení důkazů a skutkového zjištění jako jeho výsledku, tedy otázky skutkové, zda bylo či nebylo prokázáno splnění VPP jako podmínky výplaty pojistného plnění. Námitky žalobkyně uvedené v dovolání tedy naplňují dovolací důvod podle , který v dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle , nelze úspěšně uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1164, ročník 2002).

Otázkou zásadního právního významu není ani námitka, že v řízení nebyly provedeny žalobkyni navrhované důkazy. Touto námitkou je uplatňována vada řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ]. Je-li však přípustnost odvolání podle ustanovení o. s. ř .teprve zvažována, dle výslovného znění se k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle nepřihlíží.

Přípustné není ani dovolání do výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení, ačkoli je obsažen v rozsudku, má povahu usnesení ( ), proto se přípustnost dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení posuzuje podle ustanovení upravujících přípustnost dovolání proti usnesení, tj. podle ustanovení , a Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není uvedeno v taxativním výčtu ustanovení ani a přípustnost dovolání proti tomuto výroku nelze dovodit ani z ustanovení (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání v plném rozsahu směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ust. věta první a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, a , neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2011

JUDr. Marta Škárová, v. r.předsedkyně senátu