Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 5248/2008

U S N E S E N Í

PhDr. Mgr. T. Ž.

České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových,

se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2008, č. j. - 561, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 8. 2007, č. j. -531,  

se  zastavuje

.

II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2008, č. j. – 561,

se odmítá

.

III. Žádný z účastníků

nemá právo

 na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala náhrady za poškození zdraví myelitidou (zánětem kostní dřeně), vzniklou v důsledku zanesení infekce do levé horní končetiny při operačním zákroku v nemocnici v Bruntále, provozované právním předchůdcem žalované. Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 7. 8. 2007, č. j. -531, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne 17. 6. 1987 utrpěla při autohavárii tříštivou zlomeninu obou kostí levého předloktí. Téhož dne podstoupila operační zákrok v tehdejší nemocnici v Bruntále, při kterém jí byla zpevněna kost loketní Kirschnerovým drátem (dále K-drát) a kost vřetení dlahou se šrouby. K vytažení K-drátu došlo dne 28. 8. 1987 na ambulanci nemocnice v Bruntále. Následně byla v levém předloktí žalobkyně zjištěna přítomnost infekce – zánět kostní dřeně (myelitida), který si vyžádal další operativní zákroky. Z dokazování však nevyplynulo a žalobkyně to ani netvrdila, jakým konkrétním způsobem byla infekce do jejího těla zanesena. Soud dovodil, že na posuzovaný případ nelze aplikovat ustanovení o objektivní odpovědnosti podle § 421a obč. zák., neboť nebylo zjištěno, že by škoda měla svůj původ v povaze konkrétního přístroje nebo jiné věci při operaci použité. Byť se znalci shodli, že k zanesení infekce do těla žalobkyně došlo s největší pravděpodobností při operaci na chirurgickém oddělení nemocnice v Bruntále, resp. při vytahování K-drátu, a že infekce nemohla vzniknout v těle žalobkyně samovolně, musela se do něj dostat z vnějšího prostředí, nebylo zjištěno žádné konkrétní porušení právní povinnosti ze strany zaměstnanců nemocnice, jež by způsobilo zavlečení infekce do těla žalobkyně a není tedy dána její odpovědnost podle § 420 odst. 1 obč. zák. Nelze totiž jednoznačně vyloučit, že k zanesení infekce došlo např. vzduchem při maximální sterilitě operačního prostředí (o sterilním prostředí lze hovořit při výskytu infekcí nepřesahujícím 2 % případů). K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 6. 2008, č. j. -561, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a zdůraznil, že nebylo jednoznačně zjištěno, jakým způsobem se infekce dostala do těla žalobkyně (např. nějakým nástrojem, nesterilním prádlem, rukavicemi nebo ventilací, apod.). V samotném postupu lékařů při provádění chirurgického zákroku nebylo shledáno pochybení, lékařské zákroky byly provedeny standardně, odpovídaly úrovni tehdejšího lékařského poznání. Odvolací soud posoudil odpovědnost žalované za škodu podle a ve znění před 1. 1. 1992, protože k ději, z něhož je odpovědnost dovozována, došlo před tímto datem. Vzhledem k tomu, že tato ustanovení odpovídají ustanovením a obč. zák. v současném znění, neměla aplikace a obč. zák. v rozhodnutí soudu prvního stupně za následek nesprávné právní posouzení věci. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dovodil, že není dána objektivní odpovědnost žalované za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při poskytnutí služby použito. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. , a na některá další uvedl, že existence příčinné souvislosti musí být postavena najisto, nepostačuje pouhá pravděpodobnost, že škoda mohla tvrzeným způsobem vzniknout. Příčinná souvislost může být dána jen tehdy, jestliže jsou obecně rizikové vlastnosti užitého přístroje či jiné věci v konkrétním případě prokázány. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno porušení právní povinnosti při operačních zákrocích žalobkyně ze strany nemocničního personálu nemocnice v Bruntále, jakožto základní předpoklad obecné odpovědnosti dle obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1991. Proti rozsudku odvolacího soudu a soudu prvního stupně podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje dle , uplatňuje dovolací důvod podle – nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasí se závěry soudů, že bylo na ní, aby prokázala, že škoda byla způsobena zdravotnickým zařízením. Soud na ni nesprávně přenesl břemeno důkazní, jež však měla nést žalovaná, neboť jde o zvláštní objektivní odpovědnost za škodu dle obč. zák., resp. obč. zák. ve znění do 31. 12. 1991. Namítá, že při první operaci byla v bezvědomí a těžko tak mohla ovlivnit použití přístrojů či kontrolovat sterilitu prostředí, a nelze po pacientovi vyžadovat prokázání odpovědnosti za zanesení infekce. Není věcí pacienta, aby konkretizoval, která věc mu způsobila škodu na zdraví, pokud zdravotnické zařízení neprovádělo samo kontrolu sterility. Je přitom zcela jisté, že před operačním zákrokem dne 17. 6. 1987 zánětem kostní dřeně (osteomyelitidou) netrpěla, a dle znaleckých posudků k zanesení infekce s největší pravděpodobností došlo nesterilním nástrojem, nesterilním prostředím či nesterilním prádlem při provádění operace v nemocnici v Bruntále (buď při prvním zákroku, nebo při druhém, kdy byl vyňat K-drát). Chronická osteomyelitida měla za následek zhoršení jejího zdravotního stavu a následné zdravotní komplikace. Uvádí, že k vytažení K-drátu došlo na ambulanci předchůdce žalované v nikoliv sterilním prostředí a k tomuto zákroku nebyl doložen žádný operační protokol. Bylo na žalované, aby prokázala, že její právní předchůdce při vynaložení veškerého úsilí, které lze po něm požadovat, škodu nezavinil a že při operačních zákrocích dne 17. 6. 1987 a 28. 8. 1987 nemohlo dojít k zanesení infekce. Namítá, že prokázala, že došlo k zanesení infekce do jejího těla při operačním zákroku v nemocnici v Bruntále. Poukazuje na závěry znalců, že zvolený léčebný postup nebyl správný a že tato skutečnost mohla mít vliv na zavlečení infekce. Poukazuje na usnesení občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 4. 8. 1986, publikované pod č. 2/87 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nějž okolnosti, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při poskytnutí služby použito, mohou spočívat i v nedostatečné sterilnosti nebo jiné chybějící vlastnosti, kterou by jinak měl mít přístroj nebo jiná věc použitá při poskytování zdravotnické služby. Navrhla, aby dovolací soud zrušil oba napadené rozsudky a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání a ztotožnila se se závěry soudů obou stupňů.Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 18. června 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II ). Žalobkyně výslovně napadá dovoláním i rozsudek soudu prvého stupně. Vzhledem k tomu, že funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána, dovolací soud řízení o tomto dovolání podle ustanovení zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47, ročník 2006). Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].V dané věci není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné podle , neboť nejde o rozsudek měnící, a ani podle písm. b) téhož ustanovení, neboť nejde o případ, kdy by odvolací soud zavázal soud prvního stupně právním názorem vysloveným v usnesení, jímž předchozí rozhodnutí okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu zamítavému výroku se řídí ustanovením Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu ust. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Jestliže soud po  právní stránce nesprávně hodnotil skutkové výsledky řízení nebo na ně aplikoval nesprávnou právní normu, jde o pochybení při právním posouzení věci.Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).V dané věci dovolatelka žádnou otázku zásadního právního významu neformuluje, zaměřuje se zejména na zpochybnění skutkových závěrů, z nichž vycházely soudy obou stupňů. Vytýká jim nesprávné hodnocení provedených důkazů a na něm založené skutkové závěry. Nesprávné skutkové zjištění zakládá dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v  podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle nezakládá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - , by pak mohlo být v dovolacím řízení přihlédnuto jen v případě přípustného dovolání.Otázka důkazního břemene předložená k posouzení dovolacímu soudu, není v dané věci otázkou zásadního právního významu ve smyslu , odst. 3 Odvolacímu soudu nelze vytýkat nesprávný právní názor při posouzení věci z hlediska důkazní povinnosti účastníků a rozložení důkazního břemene ve sporu. Rozsah důkazního břemene, tedy okruh skutečností, které konkrétně musí ten který účastník prokázat, zásadně určuje hmotněprávní norma, to znamená právní předpis, který je na sporný vztah aplikován. Odtud také vyplývá, kdo je nositelem důkazního břemene, tedy kdo z účastníků je povinen stanovený okruh skutečností prokázat, a jehož při nesplnění této povinnosti stíhá nepříznivý následek v podobě neúspěchu ve sporu. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. Odpovědnost za škodu způsobenou infekčním onemocněním je v soudní praxi standardně posuzována dle obč. zák. ( obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991), je-li zjištěno, že škoda byla způsobena okolnostmi majícímu původ v povaze použitého přístroje nebo jiné věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. ), anebo podle obecného ustanovení obč. zák., je-li zjištěno, že škoda byla způsobena zaviněným porušením povinností pracovníky zdravotnického zařízení (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 1997, sp. zn. , publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 2/1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. ). Ustanovení z hlediska důkazního břemene žalobci ukládá, aby prokázal všechny podmínky odpovědnosti organizace za škodu - tj. použití přístrojů nebo věcí způsobilých svojí povahou přivodit škodu, samotný vznik škody a příčinnou souvislost mezi použitím takových věcí a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 1999, sp. zn. ). Existence příčinné souvislosti musí být přitom postavena najisto, pouhá pravděpodobnost, že použitím přístroje nebo jiné věci použité při plnění závazku (zde zdravotnické služby), mohlo ke škodě dojít, nepostačuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. přisvědčit v tom, že jako pacient neměla možnost kontrolovat sterilitu každého přístroje, nástroje či jiné věci, které byly při operačních zákrocích na jejím levém předloktí použity. K tomu však požadavek prokázání okolností majících původ v povaze použitého přístroje nebo jiné věci a příčinné souvislosti se vzniklou škodou nesměřuje. Otázka existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a škodní událostí, popř. protiprávním úkonem je otázkou skutkovou. V řízení se zjišťuje, zda škodní událost či protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. ). V tomto směru odvolací soud po právní stránce nepochybil.Žalobkyní předložené námitky nejsou tedy námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou být právní otázkou zásadního významu ve smyslu , odst. 3 Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle ust. věta první a O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, a , neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. dubna 2011

JUDr. Marta Škárová, v. r.předseda senátu