Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 29/2011

4Tz 29/2011-40

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

J. H.

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2010 sp. zn.

b

y l p o r u š e n z á k o n

v ustanoveních § 254 odst. 1, 3 a § 256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v neprospěch obviněného J. H.

Městskému soudu v Brně se přikazuje, aby v rozsudku ze dne 4. 11. 2009 sp. zn. doplnil neúplný výrok o uloženém souhrnném trestu.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2009 sp. zn. byl obviněný J. H. uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jichž se dopustil ve dnech 20. 11. 2008, 27. 2. 2009 a 10. 2. 2008 v B. jednak sám a jednak společně s další osobou jednáním podrobně popsaným v citovaném rozsudku, za což byl odsouzen k souhrnnému trestu a k povinnosti nahradit způsobenou škodu. V další části tohoto rozsudku je pak obsažen zprošťující výrok týkající se obviněného.

Pokud jde o výrok o uloženém souhrnném trestu, který je součástí odsuzující části rozsudku, ten je v předmětném rozsudku Městského soudu v Brně formulován tak, že obviněný J. H. se odsuzuje za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. e) tr. zák. účinného do 31. 12. 2008, trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. a trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2009 sp. zn. , který nabyl právní moci dne 29. 10. 2009, podle § 215a odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. se obviněný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 57a odst. 1 tr. zák. se obviněnému ukládá trest zákazu pobytu na území města B. na dobu 4 (čtyř) roků.

Krajský soud v Brně, který se věcí zabýval v postavení soudu odvolacího, pak odvolání obviněného usnesením ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. podle § 256 tr. ř., jako nedůvodné zamítl.

Proti posledně uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného J. H. stížnost pro porušení zákona.

V této poukázal na ustanovení trestního řádu upravující přezkumnou povinnost odvolacího soudu i na ustanovení obsahující podmínky, za kterých tento soud může odvolání zamítnout a dále na ustanovení trestního zákona o souhrnném trestu a dovodil, že oba soudy porušily zákon.

Podle stěžovatele nalézací soud nepostupoval důsledně v souladu s ustanovením § 35 odst. 2 tr. zák., když pouze uvedl rozsudek, kterého se souhrnný trest má týkat, a vyjmenoval sbíhající se trestné činy z tohoto rozsudku, přitom však opomněl vyslovit zrušující výrok ve vztahu k výroku o trestu z předchozího rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2009 sp. zn. . Obviněnému tak byl souhrnným trestem uložen další trest, a to znovu za trestné činy, pro které již byl postižen předchozím rozsudkem.

Krajský soud v Brně pak jako soud odvolací nedostál své přezkumné činnosti uložené mu ustanovením § 254 odst. 1 tr. ř. Třebaže odvolání obviněného bylo podáno výlučně do výroku o vině, měl se důsledně zabývat i zákonností výroku o trestu, jak mu to ukládá ustanovení § 254 odst. 3 tr. ř. Odvolání obviněného tak nemělo být zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř., ale odvolací soud měl postupovat podle § 259 odst. 2 tr. ř. a věc bez zrušení rozsudku měl vrátit soudu prvního stupně s příkazem, aby o chybějícím výroku rozhodl.

Postupem soudů obou stupňů tudíž došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného, neboť za stávající situace je v platnosti vedle uloženého souhrnného trestu též rozhodnutí o trestu, které mělo být zrušeno v rámci ukládání souhrnného trestu v jiné trestní věci a trest uložený citovaným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě měl být pojat do souhrnného trestu ukládaného Městským soudem v Brně. Správný postup, tedy uložení souhrnného trestu za současného zrušení výroku o trestu za sbíhající se trestní věci, je postupem pro obviněného příznivým, navíc pro soud obligatorním.

Ministr spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2010 č. j. -47 byl v neprospěch obviněného J. H. porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a v předcházejícím řízení též v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. Dále pak, aby postupoval podle § 270 odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v rozsahu naznačeném ministrem spravedlnosti.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.

Především je třeba uvést, že právní názor Městského soudu v Brně, že trestné činy spáchané obviněným J. H., za něž byl odsouzen rozsudkem tohoto soudu ze dne 4. 11. 2009 sp. zn. , jsou ve vícečinném souběhu s trestnými činy, za něž byl obviněný již dříve odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2009 sp. zn. ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 10. 2009 sp. zn. , je správný, jelikož k jejich spáchání došlo dříve, než byl vyhlášen zmíněný odsuzující rozsudek Okresního soudu v Ostravě.

V takovém případě tedy byly splněny zákonné podmínky pro uložení souhrnného trestu obviněnému podle § 35 odst. 2 tr. zák., přičemž ale nedílnou součástí výroku o uložení souhrnného trestu se musela stát i ta jeho část, kterou mělo dojít ke zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2009 sp. zn. včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu.

Městský soud v Brně si nepochybně nezbytnosti této části výroku o uložení souhrnného trestu byl vědom, neboť v odůvodnění jeho rozsudku na str. 7 se uvádí, že zrušil výrok o trestu z výše citovaného rozsudku Okresního soudu v Ostravě, ale skutečností zůstává, že ve výroku jeho rozsudku ze dne 4. 11. 2009 taková část chybí. V důsledku tohoto pochybení pak obviněný J. H. byl potrestán za část sbíhajících se trestných činů celkem dvakrát, a to rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, jehož výrok o trestu zůstal nedotčen a poté i rozsudkem Městského soudu v Brně.

Toto pochybení posléze nenapravil ani Krajský soud v Brně, jenž věc přezkoumával na podkladě odvolání, které proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný, byť i v odůvodnění jeho usnesení na str. 3 se konstatuje, že vzhledem k uložení souhrnného trestu došlo správně ke zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, což se ale právně relevantním způsobem nestalo. Povinností odvolacího soudu bylo přezkoumat v nezbytném rozsahu i výrok o trestu, i když obviněný podal odvolání výlučně do výroku o vině. Tato povinnost odvolacímu soudu ale vyplývá z následujících ustanovení trestního řádu.

Podle § 254 odst. 1 tr. ř., nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.

Podle § 254 odst. 3 tr. ř. jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání.

K zamítnutí odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. tudíž dojít nemělo, ale odvolací soud měl postupovat podle § 259 odst. 2 tr. ř. a aniž rozsudek zrušil, měl věc vrátit soudu prvního stupně s příkazem, aby neúplný výrok o souhrnném trestu doplnil.

Vzhledem k výše uvedeným pochybením obou soudů nižších stupňů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1, 3 a § 256 tr. ř. a v předcházejícím řízení v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb. v neprospěch obviněného J. H.

Protože porušení zákona spočívá pouze v tom, že v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2009 sp. zn. je neúplný výrok o uloženém souhrnném trestu obviněnému, konkrétně jde o tu jeho část, kterou měl být zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2009 sp. zn. , který nabyl právní moci dne 29. 10. 2009, Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 270 odst. 2 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby předmětný neúplný výrok příslušným způsobem doplnil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2011Předseda senátu:JUDr. František H r a b e c