Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2823/2010

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 28 Cdo 2823/2010

U S N E S E N Í

a) L. S.

,

b) Ing. P. Ž.

,

c) Mgr. B. Ž.

, a

d) Ing. V. S.

, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská 21, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16,

o zaplacení 467.124,- Kč s příslušenstvím

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2010, č.j. -81, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále též jako „odvolací soud“) – poté, co rozhodl o procesním nástupnictví na žalující straně – potvrdil rozsudek pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. srpna 2008, č.j. -30, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci V. S. částku 467.124,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I); současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III).

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy v částce 100.000,- Kč vzniklé mu v důsledku nepřiměřené délky řízení (vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. ) a na náhradu škody (majetkové újmy) v částce 467.127,- Kč, která mu vznikla ztrátou možnosti vymoci pohledávky vůči svému dlužníku, jež mu byly přisouzeny v nalézacím řízení trvajícím po dobu 10 let a 9 měsíců. Soud prvního stupně dne 27. 2. 2008 doručil žalované žalobu spolu s usnesením ze dne 8. 2. 2008, č.j. -15, o kvalifikované výzvě soudu k podání vyjádření ve věci podle ), s poučením o následcích, pokud žalovaná této výzvě v určené (třicetidenní) lhůtě nevyhoví ( ). Na usnesení soudu prvního stupně reagovala žalovaná písemným podáním ze dne 21. 3. 2008, v němž se věcně vyjádřila pouze k nároku na poskytnutí zadostičinění za vzniklou nemajetkovou újmu (ohledně něhož bylo později řízení zastaveno), nikoliv ovšem k nároku na náhradu škody; k němu bez dalšího sdělila tolik, že „návrh na náhradu majetkové škody odmítá“. Takové podání – postrádající rozhodující skutečnosti, na nichž žalovaná staví svoji obranu proti žalobě – podle závěru odvolacího soudu fikci uznání nároku podle nezabrání. Povaha dané věci – pokračoval odvolací soud – umožňuje vydání usnesení podle a fikce uznání nároku může nastat i ohledně některého z vícero žalobou uplatněných nároků se samostatným skutkovým základem, jak se zde stalo v případě nároku na náhradu majetkové újmy. Rozsudek pro uznání podle , založený na fikci uznání nároku dle , shledal proto odvolací soud ve výroku věcně správným ( ).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení , co do důvodů má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Konkrétně namítala, že předpoklady pro rozhodnutí rozsudkem pro fikci uznání podle nebyly splněny. Žalobu – v části pojednávající o nároku na náhradu škody – označila za zjevně neopodstatněnou, postrádající rozhodující skutečnosti o vzniku škody a o její výši; odkaz na nemožnost dosáhnout uspokojení pohledávky z důvodu prohlášení konkurzu na majetek žalobcova dlužníka označila za nedostatečné tvrzení. K podmínkám vydání rozsudku pro uznání citovala z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2006, sp. zn. (publikovaném v ASPI), z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. , a z rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 1994, sp. zn. (pojednávajících o rozsudcích pro zmeškání). Dovozovala, že povaha dané věci (její typová složitost) ani okolnosti případu neodůvodňovaly, aby soud při přípravě jednání postupoval podle , namísto jinak obvyklého postupu podle Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocného rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), za níž jedná osoba s právnickým vzděláním ( ), a ve lhůtě stanovené , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen a nejde o případ přípustnosti dovolání podle (již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, nýbrž tehdy, dospěje-li k takovému závěru sám dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v Při úvaze o tom může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. věty první ) a jež byly pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé významné (určující).

Řešení otázek týkajících se výkladu a aplikace ustanovení a předpokladů pro rozhodnutí o věci rozsudkem pro fikci uznání ( ), na nichž rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci spočívá, lze v rozhodovací praxi soudů pokládat za ustálené. Již v rozsudku ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. (uveřejněném v časopise Soudní judikatura, č. 153, ročník 2003), Nejvyšší soud vyložil, že „usnesení podle ustanovení je právním prostředkem přípravy jednání, kterou soud provádí se záměrem (srov. ), aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném (prvním) jednání. K přípravě jednání - a v jejím rámci též k vydání usnesení podle ustanovení - soud přistoupí teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení a byly-li odstraněny případné vady v žalobě; soud může vydat v souladu se zákonem usnesení podle ustanovení a rozhodnout rozsudkem pro uznání vydaným podle ustanovení a , jen jestliže nenastal takový nedostatek podmínky řízení, pro který by řízení muselo být zastaveno ( ), a jestliže žaloba není postižena takovými vadami, které by bránily pokračování v řízení“. Povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů mimořádně obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout; ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání, je vydání usnesení podle vyloučeno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, č. 173, ročník 2004).

Uplatnil-li žalobce v žalobě více práv (nároků) se samostatným skutkovým základem a soud je projednává (aniž by postupoval podle ustanovení ) ve společném řízení, nastává (může nastat) fikce uznání ve smyslu ustanovení vůči každému z těchto práv (nároků) samostatně a také samostatně vůči nim soud posuzuje i předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, č. 107, ročník 2005).

Citovanou judikaturou se při právním posouzení věci řídil i soud odvolací, uzavřel-li, že předpoklady pro vydání usnesení o výzvě k vyjádření podle a následně pro rozhodnutí o věci rozsudkem pro fikci uznání podle byly v posuzované věci naplněny. Neopodstatněná je námitka žalované, že žaloba, jíž se v dané věci (vedle nároku na poskytnutí zadostiučinění za vniklou nemajetkovou újmu) žalobce domáhá i náhrady škody vzniklé mu nesprávným úředním postupem (jímž je i porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě; ), je vadná (neúplná či neurčitá). Krom ostatních podstatných náležitostí totiž nepostrádá ani vylíčení rozhodujících skutečností, a to nejenom skutečností o nesprávném úředním postupu orgánu státu (soudu), příčinné souvislosti a vzniklé nemajetkové újmě, nýbrž i tvrzení o škodě a její výši, za kterou – jak je z obsahu žaloby patrno – pokládá žalobce majetkovou újmu způsobenou mu ztrátou vymahatelnosti pohledávky v dané výši vůči svému dlužníku, který se stal za řízení nemajetným. I nyní uplatněná (avšak opožděná) obrana žalované k otázkám vzniku škody a její výše je tu dokladem spíše toho, že jde o věc nikoliv „zcela jednoduchou“ a že její povaha, určená typovou, skutkovou a právní obtížností, si pro účely přípravy jednání vyžadovala, aby měl soud k dispozici kvalifikované stanovisko žalované k žalobě (všem nárokům v ní uplatněným). Proto podání vyjádření nebylo možné ponechat jen na vůli žalované, jak by se stalo v případě postupu soudu podle Ačkoli žalovaná byla o procesních důsledcích případné nečinnosti soudem řádně poučena ( ), k uplatněnému nároku na náhradu škody (majetkové újmy) v písemném vyjádření žádné skutečnosti na svou obranu neuvedla.

S citovanou judikaturou dovolacího soudu (z níž vycházel i odvolací soud) nekoliduje ani rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. , ze kterého cituje v dovolání žalovaná a který pojednává o předpokladech pro vydání rozsudku pro zmeškání podle , přihlašuje se přitom k závěrům, které Nejvyšší soud vyslovil již v rozhodnutí publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/1996 Sb.

Z řečeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu – založený na konstantní a nerozporné judikatuře, kterou dovolací soud ani v této věci neopouští – nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (ve smyslu ) a dovolání proti němu tudíž přípustné není. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání odmítl ( věty první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , části věty před středníkem a Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů tohoto řízení právo nemá a žalobcům v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. května 2011

JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.

předseda senátu