Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 24/2011

4Tz 24/2011-16

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

V. B.

Pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 17. 10. 1991, sp. zn. a v řízení předcházejícím

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanoveních , 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění a , 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 1992, v neprospěch obviněného V. B.

Napadené usnesení

s e z r u š u j e.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména se zrušuje rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 30. 1. 1992, sp. zn. .

Městskému soudu v Brně

s e p ř i k a z u j e

, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 19. 2. 1953, sp. zn. T 6/53, byl obviněný V. B. uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle tr. , kterého se měl dopustit tím, že dne 1. 11. 1952 nenastoupil vojenskou základní službu u Okresního vojenského velitelství T., jak byl povinen podle řádně mu doručeného povolávacího rozkazu, a odvolával se na to, že mu to nedovoluje jeho vyznání, neboť je vyznavačem víry S. J. Za daný trestný čin byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 roků a podle tr. byla u něj současně vyslovena ztráta čestných práv občanských a ztráta práv uvedených v tr. v trvání 5 let. Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení a obviněný uložený nepodmíněný trest odnětí svobody částečně vykonal dne 24. 1. 1954, když byl propuštěn z výkonu trestu v důsledku amnestie prezidenta republiky ze dne 4. 5. 1953.

Následně obviněný V. B. požádal dne 19. 11. 1990 o rehabilitaci v projednávané věci podle , o soudní rehabilitaci, ve znění , o které bylo rozhodnuto usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 17. 10. 1991, sp. zn. , tak, že rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 19. 2. 1953, sp. zn. , byl podle , o soudní rehabilitaci, ve znění , zrušen pouze ve výroku o trestu a podle byla současně zrušena všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V odůvodnění daného usnesení bývalý Vojenský obvodový soud v Brně mimo jiné uvedl, že postupu bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně při projednávaní trestní věci vedené pod sp. zn. nelze nic vytknout, neboť dokazování bylo provedeno v potřebném rozsahu a byl správně zjištěn skutkový stav, avšak při ukládání trestu bylo postupováno nepřiměřeně přísně. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 11. 1991.

Poté bývalý Vojenský obvodový soud v neveřejném zasedání konaném dne 12. 12. 1991 vydal usnesení, kterým konstatoval, že obviněný V. B. je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 9.5.1960 a podle čl. V z důvodu části II článku III této amnestie se zastavuje trestní stíhání obviněného V. B. pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle tr. Citované usnesení nenabylo právní moci, protože obviněný V. B. požádal prostřednictvím svého obhájce dne 17. 12. 1991 (tj. v zákonné lhůtě) o pokračování v řízení a projednání věci.

Na základě žádosti obviněného o pokračování v trestním řízení bývalý Vojenský obvodový soud nařídil ve věci na den 30. 1. 1992 hlavní líčení, ve kterém rozhodl rozsudkem z téhož dne, sp. zn. , tak, že při nezměněném výroku o vině z rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 19. 2. 1953, sp. zn. , podle § 227 tr. ř. obviněnému V. B. trest neuložil. Rozsudek nabyl právní moci dne 15. 2. 1992.

Proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 17. 10. 1991, sp. zn. , podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. B. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních , 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění a , 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 1992, v neprospěch obviněného V. B.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že bývalý Vojenský obvodový soud v Brně při projednávání žádosti obviněného V. B. o soudní rehabilitaci nepostupoval důsledně podle , jehož smyslem bylo rehabilitovat, a to nejen právně, ale i morálně co nejvíce těch, kteří v období totalitního režimu trpěli a byli pronásledováni. Je zřejmé, že důvodem odmítnutí vojenské služby bylo náboženské přesvědčení obviněného V. B., aniž by byla vyhodnocena konkrétní situace v době, kdy došlo k trestné činnosti obviněného. Jednalo se o situaci, kdy přes obecně deklarovanou náboženskou svobodu nebyla současně zajištěna možnost tuto svobodu, v případě konfliktu s danými občanskými povinnostmi, realizovat. Nebylo přiměřeně vzato v úvahu ani základní právo obviněného vyplývající z Všeobecné deklarace lidských práv, tedy právo na svobodu svědomí, které nelze zaměňovat se svobodou víry ani se svobodou náboženskou, zejména když motiv jednání pod imperativem svědomí je v případě odmítání vojenské služby nutno považovat za určující. Dle názoru ministra spravedlnosti bývalý Vojenský obvodový soud v Brně pochybil, když v rehabilitačním řízení ponechal v platnosti výrok o vině obviněného V. B. s odůvodněním, že bývalý Nižší vojenský soud v Brně při projednávání předmětné trestní věci provedl dokazování v potřebném rozsahu a správně zjistil skutkový stav, proto jeho postupu nelze nic vytknout.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 17. 10. 1991, sp. zn. , byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. B. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, stejně jako další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., popř. § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon porušen byl.

Podle ustanovení tr. , v tehdy účinném znění, se trestného činu nenastoupení služby v branné moci dopustil ten, kdo v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nebo zvláštní službě nenastoupí službu v branné moci do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze. Podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), je účelem tohoto zákona zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská politická práva a svobody zaručené u a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestné, umožnit rychlé přezkoumání případů osob takto protiprávně odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku trestního řízení, odstranit nepřiměřené tvrdosti v používání represe, zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění a umožnit ze zjištěných nezákonností vyvodit důsledky proti osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě porušovaly. Podle odst. 2 citovaného ustanovení činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručených u a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byly československými trestními zákony prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jejich trestní stíhání a trestání.Rehabilitační zákon zrušil některá soudní rozhodnutí přímo sám, u jiných předpokládal jejich zrušení po provedeném přezkumném řízení. Podle tohoto zákona přezkumné řízení bylo možno konat ve věcech, v nichž bylo v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 vyhlášeno odsuzující soudní rozhodnutí, jež nabylo právní moci, pro jiné zločiny, trestné činy, přečiny nebo přestupky neuvedené v , spáchané po 5. květnu 1945, mimo jiné též pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle tr. Bývalý Vojenský obvodový soud v Brně, který v předmětné věci přezkumné řízení podle na základě žádosti obviněného V. B. prováděl, se však důsledně citovaným účelem neřídil.Jak je zřejmé z napadeného usnesení, bývalý Vojenský obvodový soud v Brně se výrokem o vině obsaženým v rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 19. 2. 1953, sp. zn. , blíže nezabýval, protože jej považoval za správný a zaměřil se jen na otázku přiměřenosti trestu. Tato skutečnost vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, ze kterého vyplývá, že po skutkové a právní stránce byly závěry učiněné bývalým Nižším vojenským soudem v Brně správné a daný skutek, kterého se obviněný dopustil z důvodů svého náboženského přesvědčení, byl správně kvalifikován jako trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle tr.

Zde je na místě připomenout zejména právní názor a závěry nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. , a nálezu pléna Ústavního soudu ČR ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. a dále navazujícího rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 67/2003, v jiné obdobné trestní věci, že „pokud obviněný odmítl konat vojenskou službu z důvodu svého náboženského přesvědčení, a toto jeho jednání bylo reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím, na kterém se maximy plynoucí z víry či náboženského přesvědčení toliko podílely, pak svým jednáním pouze uplatňoval i tehdejší u 9. května č. 150/1948 Sb. zaručené právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení. Ačkoli totiž citovaná deklarovala v svobodu svědomí, zároveň ji nepřípustně omezila již v odstavci 2 citovaného ustanovení, podle něhož mimo jiné víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu, nemůže však být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem. Deklarovanou svobodu svědomí tak negovala i v tak, když stanovila každému občanu povinnost mimo jiné konat vojenskou službu, navíc v době, kdy tehdejší právní řád neumožňoval alternativu k výkonu základní vojenské služby pro případy, kdyby její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení jednotlivce“. Vzhledem k uvedenému a s odkazem na výše citované výkladové teze vztahující se k naplňování svobody svědomí jednotlivce i z pohledu dnes platných norem, především d, nelze považovat jednání obviněného spočívající v odmítnutí konání vojenské služby v roce 1952 za trestný čin.

Z konfrontace napadeného rozhodnutí s výše uvedenými právními názory a závěry Ústavního soudu i Nejvyššího soudu je zřejmé, že pokud rehabilitační senát bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně nepřezkoumal též výrok o vině trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle tr. , a to ve smyslu shora uvedeném, porušil zákon v ustanoveních , odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci, a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních , odst. 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 1992, v neprospěch obviněného V. B. Jako důsledek této skutečnosti Nejvyšší soud České republiky podle tr. ř. zrušil v celém rozsahu nejen napadené usnesení, nýbrž i všechna další rozhodnutí, na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu, zejména zrušil rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 30. 1. 1992, sp. zn. . Nejvyšší soud České republiky nemohl ve věci sám meritorně rozhodnout, neboť podle tr. ř. může postupovat tímto způsobem jen, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Tuto podmínku neshledal Nejvyšší soud České republiky splněnou a jako další překážku bránící takovému postupu spatřoval v tom, že neměl k dispozici původní trestní spis.V návaznosti na výše uvedené skutečnosti proto Nejvyšší soud České republiky podle tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně jako soudu nyní podle příslušnému, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl s tím, že podle tr. ř. bude při svém rozhodování vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného V. B., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného ( tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. dubna 2011

Předseda senátu JUDr. Jiří Pácal