Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1601/2009

33

Cdo 1601/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce F. P., toho času neznámého pobytu, zastoupeného opatrovníkem Mgr. Michalem Davidem, advokátem se sídlem v Praze 6, Českomalínská 516/27, proti žalovanému M. S., zastoupenému JUDr. Vlastiborem Vejvodou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II/1062, o zaplacení 33.333,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2008, č. j. -130, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. listopadu 2008, č. j. -130, změnil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. srpna 2008, č. j. -103, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 33.333,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 6% ročně od 26. 2. 2006 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků, tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Po částečném zopakování a doplnění dokazování vycházel shodně se soudem prvního stupně ze zjištění, že podle smlouvy o půjčce ze dne 27. 12. 2001 půjčil žalobce žalovanému 4,000.000,- Kč a žalovaný se zavázal vrátit půjčku v měsíčních splátkách po 33.333,- Kč, splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje únorem 2002; úrok z půjčky byl sjednán ve výši 6% ročně. Žalovaný půjčku řádně splácel do 25. 9. 2004. Exekučním příkazem soudní exekutorky JUDr. M. M. z 21. 12. 2004, sp. zn. 2346/04EX513/04, bylo rozhodnuto o provedení exekuce postižením jiných majetkových práv povinného, a sice konkrétně z dosud neuhrazeného dluhu zajištěného zástavním právem smluvním z půjčky žalobce vůči žalovanému v původní výši 4,000.000,- Kč. Zástavní právo se týkalo nemovitosti majitelů M. a Mgr. K. S.; těm bylo přikázáno, aby jednotlivé měsíční splátky nepřeváděli na účet žalobce, resp. jeho právního zástupce, ale na účet soudní exekutorky. Vymáhaná částka činila 49.628,- Kč. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 12. 2006, č. j. -17, byla exekuce, vedená proti žalobci jako povinnému na návrh oprávněného zastavena, neboť bylo zjištěno, že dlužník v exekuci je nemajetný. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ z 18. 5. 2004, č. j. -81, bylo žalobci v pozici žalovaného uloženo zaplatit žalovanému v pozici žalobce 802.195,- Kč s 4% úrokem z prodlení od 1. 10. 2002 do zaplacení; tento rozsudek nabyl právní moci 6. 10. 2004. Zatímco soud prvního stupně skutkově uzavřel, že žalovaný neučinil žádný právní úkon směřující k započtení své pohledávky ve výši 802.195,- Kč s příslušenstvím na žalovanou pohledávku žalobce, odvolací soud dospěl k závěru, že z opakovaných podání žalovaného učiněných prostřednictvím jeho zástupce, ať již do protokolu při jednáních soudu dne 7. 7. 2008 a 4. 8. 2008, či písemně (tj. podáním ze dne 16. 7. 2008), je obsahově zjevné, že žalovaný uplatnil vůči žalobci námitku započtení v rámci své procesní obrany ve smyslu ustanovení Na podkladě těchto zjištění odvolací soud po právní stránce sice souhlasně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaný porušil svůj smluvní závazek splácet půjčku v dohodnutých splátkách po 33.333,- Kč měsíčně, na rozdíl od něho však uzavřel, že opakovaně vyjadřovanou procesní obranu žalovaného a jeho dovolávání se existence pravomocného rozsudku, jímž byl žalobce uznán povinným zaplatit mu 802.195,- Kč s příslušenstvím, lze z hlediska obsahového posoudit jako námitku započtení, jíž žalovaný neuplatňoval nic nad rámec žalobcova nároku ve výši 33.333,- Kč s příslušenstvím. Přisvědčil soudu prvního stupně, že námitka musí být učiněna vůči žalobci, jeho požadavek na přímé slovní vyjádření projevu vůle však shledal formalistickým s tím, že postačí, aby z vyjadřované procesní obrany bylo bez pochybností seznatelné, že žalovaný vznáší námitku započtení. Žalovaný v řízení prokázal, že má vůči žalobci soudem pravomocně přiznanou vzájemnou pohledávku, která dosud nebyla žalobcem uspokojena. Pohledávka žalobce a pohledávka žalovaného ve stejné výši se vzájemně setkaly a zanikly započtením. Žalobě tudíž nelze vyhovět.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím opatrovníka dovolání. Namítá, že ke kompenzaci podle § 580 obč. zák. je třeba, aby jeden z účastníků učinil vůči druhému projev započtení, kterýžto projev vůle musí být druhému účastníku oznámen či doručen. Žalovaný v řízení pouze tvrdil, že v minulosti projev vůle směřující k započtení učinil, toto tvrzení však neprokázal. Po dobu řízení námitku započtení nevznesl (slovy nevyjádřil), pouze poukazoval na to, že má vzájemnou pohledávku, která mu dosud nebyla uhrazena. Bez doručení či oznámení započtení věřiteli nemůže k započtení dojít a na započtení nelze usuzovat již z pouhé existence vykonatelné pohledávky. Je pochybné, že by k započtení došlo již v minulosti (žalobce je od blíže neurčené doby neznámého pobytu). Vůči opatrovníkovi nelze v řízení účinně vznést námitku započtení, když byl ustanoven jen proto, že pobyt žalobce není znám (není hmotněprávním zástupcem /opatrovníkem/ žalobce). Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl dovolání jako bezdůvodné odmítnout.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 – dále jen „ “ (srovnej bod 12, čl. II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalobcem) za splnění podmínek uvedených v a 4 a a je přípustné podle

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v , a b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

V rámci dovolacího důvodu uvedeného v brojí žalobce proti závěru odvolacího soudu, že poukazoval-li žalovaný v průběhu soudního řízení opakovaně na to, že má vůči němu soudem pravomocně přiznanou pohledávku, z čehož dovozoval, že žaloba má být zamítnuta, lze toto jeho chování v rámci procesní obrany podle posoudit jako uplatnění kompenzační námitky ve smyslu obč. zák.

Vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu ( ).

Podle § 580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

V posuzované věci uplatnil žalobce vůči žalovanému nárok ze smlouvy o půjčce, konkrétně nárok na zaplacení jedné splátky ve výši 33.333,- Kč, jež měla být uhrazena k 25. 2. 2006. Žalovaný se v průběhu řízení opakovaně bránil mimo jiné tím, že má vůči žalobci soudem pravomocně přiznanou pohledávku a že tím došlo ke vzájemnému zápočtu s pohledávkou uplatněnou žalobcem v tomto řízení. Konkrétně při jednání před soudem prvního stupně dne 7. 7. 2008 uvedl zástupce žalovaného, že „žalovaný hradil řádně splátky podle smlouvy o půjčce až do doby, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu Praha-východ, kterým bylo uloženo žalobci zaplatit žalovanému částku zhruba 802.000,- Kč a že „v tuto chvíli začalo docházet k zápočtu vzájemných pohledávek.“ Při jednání před soudem prvního stupně dne 4. 8. 2008 navrhl, „aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta s tím, že odkazuje na ustanovení , který upravuje institut započtení (…)“. Ačkoli není slovní projev vůle žalovaného směřující k započtení soudem zaprotokolován, jeho existence vyplývá z protokolace výhrady zástupce žalobce. Ten se totiž brání „uplatněné námitce započtení ze strany žalovaného“ tím, že nebylo prokázáno, že by vůbec k započtení došlo. V písemném vyjádření ze dne 16. 7. 2008 potom žalovaný (zastoupený advokátem) uvádí, že „řádně plnil své závazky ze smlouvy o půjčce ze dne 27. 12. 2001 až do měsíce září 2004. V měsíci říjnu 2004 nabyl právní moci rozsudek OS Praha-východ č. j. -81, podle něhož měl v tomto řízení žalovaný (František Pokorný) žalobci (Martinu Slezákovi) uhradit 802.195,- Kč s příslušenstvím.“A dále, že „z výše uvedeného zcela zřejmě logicky navazujícího běhu následných skutečností po nabytí právní moci rozsudku OS Praha-východ č. j. -81, zcela jednoznačně vyplývá, že ve smyslu došlo tím, že žalovaný učinil vůči žalobci několik projevů vůle směřujících k započtení jejich vzájemných závazků a pohledávek, tedy i v rámci započítávání všech průběžně splatných splátek, tedy i předmětné splátky, tudíž žalovaný není dlužníkem žalobce ke dni 26. 2. 2006 ve výši 33.333,- Kč.“

Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že shora zmíněné ústní přednesy a vyjadřování žalovaného prostřednictvím jeho zástupce i jeho písemné podání adresované žalobci lze podle obsahu posoudit jako uplatnění námitky započtení ve smyslu s obč. zák. uskutečněné v rámci jeho procesní obrany proti žalobou uplatněnému nároku žalobce ( ). Přednesy a vyjádření byly činěny v přítomnosti žalobcem zmocněného zástupce a posléze v přítomnosti jeho opatrovníka (žalobce se jednání soudu nezúčastňoval ani před tím, než se jeho pobyt stal neznámým). Lze mít tudíž zato, že jednostranný projev vůle žalovaného započíst vzájemnou pohledávku na pohledávku, která byla uplatněna žalobou, byl učiněn vůči žalobci, jak vyžaduje obč. zák. Žalovaný zřetelně projevil vůli vymanit se z povinnosti platit žalovanou pohledávku s odkazem na vlastní pohledávku vůči žalobci. Neakceptovat tuto procesní obranu žalovaného jen s poukazem na formulační nedostatky kompenzační námitky (tj. nedostatky při slovním vyjádření právního úkonu) by bylo zbytečně formalistické, jak správně dovodil již odvolací soud.

Správnost právního posouzení věci odvolacím soudem je v dovolání zpochybněno také výhradou, že kompenzační námitku nelze účinně vznést vůči procesnímu opatrovníkovi účastníka řízení.

Podle neučiní-li předseda senátu jiná opatření, může ustanovit opatrovníka mimo jiné účastníku, jehož pobyt není znám.

Podle má ustanovený zástupce stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci. Podle odstavce druhého byl-li zástupcem ustanoven advokát, má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc.

Ústavní soud (srov. např. rozhodnutí uvedené ve Sbírce nálezů a rozhodnutí Ústavního soudu svazek 23 č. 97 s. 3) již dříve konstatoval, že ustanovení opatrovníka podle a násl. spadá v do rubriky „Zástupci účastníků“. Pro tento druh zastoupení platí , podle kterého ustanovený zástupce má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci. Vzhledem k ustanovení je tedy na opatrovníka žalobce třeba pohlížet jako na advokáta s plnou mocí. Není pochyb o tom, že vůči advokátu zastupujícímu účastníka na základě plné moci, může protistrana vznést námitku započtení, a že takový úkon má stejné účinky, jako by byl uplatněn přímo vůči takto zastoupenému účastníkovi. Ani z pohledu této námitky tedy není dovolání důvodné.

Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska dovoláním zpochybněných závěrů správný, a protože nebylo zjištěno (a ostatně ani žalobcem tvrzeno), že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení , a b/ a , popř. jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud dovolání žalobce podle , části věty před středníkem, zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a za situace, kdy náklady za vyjádření k dovolání sepsané advokátem nebyly - při zohlednění obsahu tohoto podání - posouzeny jako účelně vynaložené.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 27. dubna 2011

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.

předsedkyně senátu