Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3168/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně E. K., zastoupené JUDr. Richardem Tomankem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 142a, proti žalovanému V. Š., zastoupenému JUDr. Lenkou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Křenová 478/72, o 638 700 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. dubna 2010, č. j. -102, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný napadl dovoláním v celém rozsahu v záhlaví označený rozsudek, jímž Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. března 2008, č. j. -69, v napadaném vyhovujícím výroku ve věci samé v rozsahu částky 510 340 Kč s příslušenstvím (výrok I.), změnil ho ve zbývající části tohoto výroku tak, že zamítl žalobu co do částky 39 000 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky navzájem za řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.).

S přihlédnutím k článku II bodu 12. , kterým se mění zákon č , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. července 2009 (dále též jen „ “).

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních až 239 ) připouští.

Podle ustanovení může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech– v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání. Druhým výrokem napadeného rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé ohledně částky 39 000 Kč s příslušenstvím tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, nemohla být žalovanému způsobena žádná újma na jeho právech, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení. Napadl-li tudíž dovolatel dovoláním i druhý výrok rozsudku odvolacího soudu, bylo dovolání v tomto rozsahu podáno někým, kdo k němu nebyl oprávněn. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného v této části odmítl [ věta první a ].

Dovolání žalovaného však není přípustné ani ve zbývající části.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Zjevně bezdůvodná námitka dovolatele o absenci věcné aktivní legitimace žalobkyně, s níž se již v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly soudy obou stupňů, není způsobilá založit přípustnost dovolání podle , přičemž nejsou ani naplněna kritéria dle shora citovaného , na základě nichž by mohl dospět Nejvyšší soud k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Žalobkyně, uplatňující žalobou smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o dílo ze dne 22. března 2000, smlouvu v postavení objednatelky (společně se svým manželem) se žalovaným uzavřela, a proto má aktivní věcnou legitimaci k vymáhání práv z této smlouvy, včetně práva na smluvní pokutu. V tomto směru (oproti mínění dovolatele) je proto nerozhodné, zda a s jakým podnikatelským dovětkem se žalobkyně v žalobě označila, neboť jde stále o jednu a tutéž fyzickou osobu.

Tvrdí-li dovolatel, že soudy obou stupňů zatížily řízení vadou, jestliže neprovedly jím navržené důkazy k otázce doby prodlení, dovolací soud se touto jeho námitkou nezabýval, neboť k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem , pod který by bylo možné tuto jeho výhradu z hlediska jejího obsahu podřadit, se podle již citovaného ustanovení nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud nedovodil z pohledu dovolacích námitek existenci žádné okolnosti, která by činila napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy dovolání ani ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo do třetího a čtvrtého výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání i ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti potvrzujícímu výroku ve věci samé a proti oběma výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, pro nepřípustnost odmítl [ věta první a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle , , , a , ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 12. dubna 2011

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu