Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1121/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování: územní pracoviště Ostrava, Lihovarská 1335/9, Ostrava-Radvanice, proti žalovanému P.K., zastoupenému JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58/31, o zaplacení částky 65.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. prosince 2009, č. j. -56, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen ve vyhovujícím výroku o věci samé rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. července 2009, č. j. -30, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 65.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 18. 8. 2000 do zaplacení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (čl. II bod 1. , dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle se žalovaný domáhá toho, aby dovolací soud posoudil otázku platnosti smluvního ujednání o povinnosti vrátit poskytnutý příspěvek podle smlouvy ze dne 18. 7. 1990. Prosazuje názor, že nevyžadovala-li k poskytnutí příspěvku, aby se stavebník (žalovaný) zavázal jej vrátit při porušení povinnosti „výstavbu dokončit tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do 10 let ode dne uzavření smlouvy o poskytnutí státního příspěvku“, pak takové ujednání, které bylo – nad rámec požadavku vyhlášky – včleněno do textu „formulářové“ smlouvy v neprospěch žalovaného, nemůže být (obdobně) podle čl. III. odst. 1 směrnice Rady č. 93/19/EHS ze dne 5. dubna 1993 platné. Zakládá totiž významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele.

Použitá dovolací argumentace ovšem nemůže vést k závěru o přípustnosti dovolání podle a odst. 3 s přihlédnutím k závěrům vyjádřeným v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2006, sp. zn. , ze dne 28. dubna 2008, sp. zn. , ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. , nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 3. ledna 2000, sp. zn. , publikovaném pod č. 1 ve svazku č. 17 Sb. n. u. US., a se zřetelem ke skutečnosti, že v dané věci nejde o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu a násl. (právní regulace spotřebitelských smluv byla do právního řádu inkorporována až účinným od 1. 1. 2001). Jelikož smlouva o příspěvku na individuální bytovou výstavbu byla uzavřena dne 18. 7. 1990, je vyloučeno, aby na právní poměry jejich účastníků dopadala směrnice Rady č. 93/19/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.

Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl [ věta první, , ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalovanému právo ( věta první, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 28. dubna 2011

JUDr. Václav D u d a, v. r.

předseda senátu