Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 258/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně JUDr. A. N., advokátky, správkyně konkursní podstaty SwissCentrum, spol. s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Prostějově, Netušilova č. 7, IČ 00544167, proti žalovaným 1) V. K., 2) P. B., zastoupenému Mgr. Milanem Honzejkem, advokátem se sídlem v České Lípě, Hrnčířská č. 2985, o zaplacení částky 95. 849, 40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání 2) žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. února 2008, Č. j. -58, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. února 2008, č. j. -58, potvrdil usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 20. února 2006, č. j. -50, kterým byl zamítnut návrh druhého žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. 10. 2002, č. j. -16.

Proti usnesení odvolacího soudu podal 2) žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. Za otázku zásadního'právního významu považuje řešení otázky, „zda lze připustit tak restriktivní a vytržený z kontextu výklad pojmu důvodnosti zmeškání lhůty, jež ve svých konsekvencích vytváří bytelný základ pro existenci dvou antagonistických rozhodnutí ve věcech s totožným skutkovým podkladem”.

Žalobkyně se ve vyjádření ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v , pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná. Věcí samou se totiž rozumí věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , publikované pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost ve smyslu ust. , je rozhodnutím procesního charakteru, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou, a není tedy rozhodnutím o věci samé. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle , musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci insolvenčního řízení, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle o, s. ř. Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení , kterým je upravena přípustnost dovolání proti nemeritorním rozhodnutím odvolacího soudu) však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu. Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného – aniž by se mohl věcí zabývat – podle ustanovení , věty první, a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení soud nerozhodoval, neboť řízení nebylo dosud skončeno.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2011

JUDr. Kateřina Hornochovápředsedkyně senátu