Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 172/2009-171

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 33 Cdo 172/2009-171

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně J. B., zastoupené Mgr. Renatou Tunklovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Františkánská 7, proti žalovaným 1) Z. B., zastoupenému Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem se sídlem v Plzni, Františkánská 7, 2) Ing. R. V., zastoupenému JUDr. Tomášem Kaiserem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 15, o určení neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. října 2008, č. j. -137, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku, jímž krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. dubna 2008, č. j. -102, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, „

že smlouva o uzavření budoucí dohody o převodu členských práv a povinností uzavřená mezi 1) žalovaným a 2) žalovaným dne 26. 8. 2005, jejímž předmětem je zamýšlený převod členských práv a povinností, se kterými je spojeno právo užívání bytu č. 15 o velikosti 3 + 1 v domě čp. 1289 v obci Č. B., je neplatná“

, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatelka spatřuje zásadní význam napadeného rozhodnutí po stránce právní v posouzení (ne)existence jejího naléhavého právního zájmu na požadovaném určení podle ; na závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu přitom soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí.

Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s konstantní judikaturou, podle níž určovací žaloba podle je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a dále v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. V rozsudku ze dne 3. dubna 2002, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 77, Nejvyšší soud vysvětlil, že od naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je třeba odlišovat věcnou legitimaci účastníků řízení. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není [ ], nemá jen ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde. Aktivně legitimována k žalobě o určení neplatnosti smlouvy je i osoba, která není účastníkem této smlouvy, jestliže by kladné rozhodnutí o takové žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy číslo 9, ročník 1999, str. 489).

Nelze přehlédnout, že dne 11. dubna 2006 byl pod sp. zn. 443/06 vyhlášen rozhodcem JUDr. Bc. M. K., Ph.D., rozhodčí nález ukládající prvnímu žalovanému povinnost zaplatit částku 550.000,- Kč z titulu smluvní pokuty spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,3% denně od 10. 1. 2006 do zaplacení druhému žalovanému. Tento rozhodčí nález byl vydán s odkazem na rozhodčí doložku obsaženou ve smlouvě o uzavření budoucí dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 26. 8. 2005 (čl. V.) uzavřené mezi žalovanými; první žalovaný je manželem žalobkyně. Usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 24. května 2006, č. j. -4, byla podle shora uvedeného rozhodčího nálezu nařízena exekuce k vymožení částky 550.000,- Kč s příslušenstvím s tím, že usnesením téhož soudu ze dne 14. března 2007, č. j. -36 (potvrzeným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 28. května 2007, č. j. -66), bylo její provedení odloženo až do doby pravomocného skončení věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. . V posledně uvedené věci se první žalovaný domáhá vůči druhému žalovanému zrušení shora uvedeného rozhodčího nálezu; rozsudkem ze dne 9. dubna 2009, č. j. -90, byla žaloba o zrušení rozhodčího nálezu zamítnuta. O odvolání prvního žalovaného podaném dne 29. 7. 2009 a doplněném dne 22. 9. 2009 nebylo dosud rozhodnuto.

Se zřetelem na závěry vyjádřené v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2007, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“) pod č. 24/2008, se nemůže žalobkyní podaná určovací žaloba příznivě projevit v jejím právním postavení; stav ohrožení jejích majetkových práv nebo nejistota v jejím právním postavení se totiž neodstraní tím, že bude prohlášena za neplatnou smlouva o uzavření budoucí dohody o převodu členských práv a povinností uzavřená mezi žalovanými dne 26. 8. 2005 zajištěná smluvní pokutou ve výši 550.000,- Kč, ale až zrušením dotčeného rozhodčího nálezu. Ten i v případě vyhovění určovací žalobě je nadále platným titulem k výkonu rozhodnutí popř. exekuce [ , a ]. Závěr odvolacího soudu, že žalobkyně nemůže proto mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení, je správný a pro řešení této otázky není možno připustit dovolání podle a

O rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu jde jen tehdy, jestliže právní otázka, kterou dovolatel za významnou považuje, byla pro rozhodnutí určující. Otázka, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu postaveno, nemůže vést k závěru o jeho zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru, svazku 1, pod č. C 23, případně usnesení ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru, svazku 1, pod č. C 71). Odvolací soud založil své rozhodnutí na primárním závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a jen jako obiter dictum připojil úvahy o neexistenci důvodů relativní neplatnosti smlouvy ze dne 26. 8. 2005 opírající se o , 50a, a . V situaci, kdy rozhodnutí odvolacího soudu není na řešení této otázky založeno (pro rozhodnutí nebyla tato otázka určující), postrádá její posouzení potřebný judikatorní přesah.

Je tedy zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo než je podle věty prvé a odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným, kteří by podle 243b odst. 5 věty prvé, , a měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. března 2011

JUDr. Václav Duda, v. r.

předseda senátu