Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1570/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., v právní věci žalobce J. S., zastoupeného Mgr. Danielou Houdkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo nám. 3, proti žalované PhDr. K. J., zastoupené Mgr. Martinem Šípem, advokátem se sídlem v Táboře, Převrátilská 33, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. října 2009, č.j. -197, takto:

I.Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. listopadu 2008, č.j. -159, výrokem I. zamítl žalobu, aby se žalovaná zdržela tvrzení o tom,

že jí pan J. S. řekl, že pokud mu žalovaná neposkytne peněžní prostředky, bude svědčit proti žalované ve věci jejího napadení policistou T. Č.,

výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaná zajistila na vlastní náklady uveřejnění omluvy v pořadu TV Nova „Na vlastní oči“, ve znění: „

Omlouvám se J. S. za to, že jsem v pořadu TV Nova, Na vlastní oči“ dne 27. 9. 2006 nepravdivě uvedla, že mi pan J. S. řekl, že pokud mu neposkytnu peněžní prostředky, bude svědčit proti mé osobě ve věci mého napadení policistou T. Č.,“

výrokem III. zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 500.000,- Kč na náhradu nemajetkové újmy podle (dále jen „obč. zák.“) a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. října 2009, č.j. -197, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 27. 9. 2006 byla v pořadu „Na vlastní oči“ odvysílána reportáž „Jak nová poslankyně možná zničila jednou lží jednomu policistovi jeho život“, v níž zazněl ze strany žalované výrok, za který žalobce požaduje omluvu. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, které odůvodňují závěr o tom, že předmětným výrokem žalované nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce vzhledem ke všem okolnostem v dané věci tedy i k tomu, co předcházelo pronesení uvedeného výroku, kterým v podstatě žalovaná reagovala na předcházející jednání žalobce. Nelze tedy ani dovodit odpovědnost žalované podle obč. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 22. prosince 2009 dovolání, doplněné podáním jeho zástupkyně ze dne 8. února 2010. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení , má za to, že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ) a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vymezuje k posouzení tyto otázky:- Je soud oprávněn bez znaleckého posudku či odborného vyjádření posoudit autorství textu, v daném případě e-mailové zprávy na základě podobnosti užitých formulací?- Je soud oprávněn zamítnout žalobu a fakticky tak odepřít právo na ochranu osobnosti v konkrétním případě tehdy, pokud dospěje k závěru, že dehonestující útoky byly vzájemné a žalobu podal pouze jeden z účastníků?- Jakým způsobem má být zohledněna otázka proporcionality a možného dopadu vzájemných dehonestujících aktivit, za situace, kdy žalobce vyjádřil svůj dojem z chování žalované, naopak žalovaná v médiích prezentovala svou verzi jako fakt, prokázaný dehonestující výrok byl učiněn veřejně, odpovídající tvrzené útoky ze strany žalobce pak v soukromé e-mailové korespondenci a v případě žalované se jedná o osobu veřejně činnou, zatímco žalobce je obyčejným občanem.

Dovolací důvod podle ustanovení je dán podle dovolatele i v důsledku překročení své pravomoci soudem způsobem popsaným v první otázce a odmítnutí provedení důkazů ve vztahu k výše uvedeným otázkám. Další pochybení spatřuje v postupu soudu prvního stupně, který nevzal v potaz tvrzení dovolatele, že se ohrazoval proti nepravdivým skutečnostem o něm uvedeným, zejména proti označení korunního svědka a neprovedl dokazování spisem Městského soudu v Praze sp. zn. . Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, případně i rozsudek soudu prvního stupně.

K dovolání se vyjádřila žalovaná a navrhla jeho odmítnutí příp. zamítnutí. Současně požadovala přiznání nákladů dovolacího řízení.

Dovolací soud konstatuje,že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení násl. obč.zák. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.listopadu 2000, sp. zn. ), přičemž odvolací soud toto rozhodnutí zbudoval na konkrétních skutkových zjištěních na něž v rozhodnutí odkazuje. Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když v dovolacím řízení vznikly žalované náklady spojené se zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč /srovnej , , , , ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí u žalované 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.860,- Kč ( )

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. dubna 2011

JUDr. PavelP a v l í k, v. r. předseda senátu