Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 871/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45 27 29 56, zastoupené Mgr. Andreou Bartůňkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3-Žižkově, Husinecká 808/5, PSČ 130 00, proti žalované AIKORO a. s. "v likvidaci", se sídlem v Ostravě 2, Českobratrská 9, identifikační číslo osoby 46 35 75 13, o zaplacení částky 144,199.684,01 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. dubna 2008, č. j. -261, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, kterým Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek ze dne 31. ledna 2007, č. j. -232, jímž Krajský soud v Ostravě uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 144,199.684,01 Kč s 3% úrokem z prodlení z částky 110,000.000,- Kč od 1. června 2000 do zaplacení a náhradu nákladů řízení (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Přípustnost dovolání dovolatelka opírá o ustanovení (dále jen „ “) a namítá, že jsou dány dovolací důvody podle ustanovení a odst. 3 , tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Soudům obou stupňů vytýká, že nesprávně posoudily vzájemnou souvislost tří smluv uzavřených mezi žalovanou a Kreditní bankou Plzeň, a. s. (dále jen „banka“), a to smlouvy o termínovaném vkladu z 9. listopadu 1995, smlouvy o inkasu ze 7. května 1996 a smlouvy o úvěru z téhož data. Tyto smlouvy tvořily jeden celek a byly podle úmyslu smluvních stran nedělitelné. Banka musela v době, kdy postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru žalobkyni, vědět, že vstoupí do likvidace a dojde tak ke „znemožnění realizace smlouvy o inkasu, pokud ji nepostoupí žalobkyni“. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud „rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení“.

Žalobkyně považuje dovolání za zjevně bezdůvodné a navrhuje je „zamítnout“.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Je tomu tak proto, že dovolatelkou zpochybněný výklad smluv a posouzení práv a závazků z nich vyplývajících „soudy obou stupňů“ žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá, protože posouzením smlouvy o termínovaném vkladu a smlouvy o inkasu uzavřených mezi bankou a společností KreditAktiv, a. s., tedy nikoliv dovolatelkou, jak je tvrzeno v dovolání, a jejich vzájemnou závislostí se odvolací soud nezabýval, na posouzení těchto dvou smluv své rozhodnutí nezaložil, neboť odvoláním žalované nebyly závěry, které soud prvního stupně při posouzení těchto smluv s ohledem na nárok uplatněný žalobou (ze smlouvy o úvěru) učinil, zpochybněny. Odvolací soud se zabýval námitkou nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně dovozovanou z (ne)platnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi bankou a žalobkyní a námitkou zániku této pohledávky v důsledku započtení proti pohledávce žalované.

Jak je zřejmé z obsahu dovolání, dovolatelka v obecné rovině uplatnila i dovolací důvod podle ustanovení , aniž tento důvod jakkoli obsahově vymezila. Dovolatelka rovněž přehlédla, že z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle ustanovení a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a ).

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř, když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení bodu 6., , , a , z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč a celkem činí 12.360,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. dubna 2011

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu