Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1683/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. Š., zastoupeného Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, proti žalované T-Mobile Czech Republic, a. s. se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, identifikační číslo osoby 64949681, zastoupené JUDr. Pavlou Promnou, advokátkou se sídlem v Havířově, Hlavní 65, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2008, č. j. -237, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 11. 2008, č. j. -237, zrušil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 2. 2008, č. j. -204, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že účastnická smlouva o poskytování telekomunikačních služeb uzavřená účastníky dne 6. 5. 2003 je neplatná, řízení zastavil a věc postoupil Českému telekomunikačním úřadu se sídlem v Praze. Uzavřel, že není dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí dané věci.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že pravomoc soudu je v posuzované věci dána, neboť ve správním řízení nemůže být řešeno, zda je smlouva platná či neplatná. Připomíná, že sám Český telekomunikační úřad zahájené správní řízení do rozhodnutí soudu přerušil a vyčkává na rozhodnutí soudu. Podle žalobce jde v posuzované věci o spotřebitelskou smlouvu, o jejíž platnosti soudy na základě určovací žaloby běžně rozhodují.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 – dále jen „ “ (srov. bod 12, článek II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Dovolání žalobce je přípustné podle , avšak je zjevně bezdůvodné.

Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. , které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 1/2010 a obstálo i v rovině ústavněprávní (srov. usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. , jímž byla ústavní stížnost směřující proti tomuto usnesení odmítnuta), dovodil, že k projednání a rozhodnutí sporu o úhradu ceny za poskytnutou službu elektronické komunikace je dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu podle , věty první, , a to i tehdy, jestliže osoba vykonávající komunikační činnost postoupila pohledávku vůči účastníku osobě, která komunikační činnost nevykonává. Ve svém rozsudku ze dne 12. 10. 1999 sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2000, pod označením SJ 31/2000 pak Nejvyšší soud vyjádřil a odůvodnil závěr, že oprávnění (pravomoc) správního orgánu o věci rozhodnout vždy zahrnuje posouzení existence či neexistence právního vztahu nebo práva jako základu, z něhož možnost uplatnit subjektivní právo na plnění (nárok) vychází. Není-li dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí žaloby o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva ( ) , nespadá do pravomoci soudu ani žaloba na určení, zda tu toto právo je či není ( ). K shodnému závěru se Nejvyšší soud přihlásil rovněž v rozhodnutí ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. , a nemá důvod odchylovat se ani v posuzovaném případě, kdy žalovaná je osobou, která vykonává komunikační činnost, žalobce je uživatelem telekomunikační služby a jejich spor o plnění za poskytnutou telekomunikační službu je již ve smyslu , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), projednáván Českým telekomunikačním úřadem. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit skutečnost, že tento úřad přerušil řízení, v němž se žalovaná vůči žalobci domáhá zaplacení nedoplatků podle smlouvy o poskytnutí telekomunikačních služeb, aby vyčkal rozhodnutí soudu o žalobě, kterou se žalobce domáhá určení neplatnosti této smlouvy.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy žalované v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2011

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu