Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4216/2009

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 26Cdo 4216/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Z. B.

statutárnímu městu Kladnu

, se sídlem Kladno, nám. Starosty Pavla 44, zastoupenému JUDr. Jiřím Linke, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 41/39, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. května 2009, č.j. -157, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 1. 2009, č.j. -140, určil, že výpověď z nájmu bytu č. 4 o velikosti 1+1 s příslušenstvím, v 1. podlaží domu č.p. 2562, nám. E. B. v K. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“ nebo „dům“) ze dne 6. 12. 2007, je neplatná; dále rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že výpověď z nájmu bytu, daná žalovaným žalobkyni (dále jen „Výpověď), vyhovuje všem zákonným náležitostem, a že žalovaný byl k tomuto úkonu – schváleném dne 17. 11. 2007 radou města K. – oprávněn, neboť v den, kdy byl učiněn (6. 12. 2007), byl výlučným vlastníkem předmětného domu, byť ke dni doručení Výpovědi žalobkyni (17. 12. 2007), byli již (menšinovými) spoluvlastníky domu též manželé P. (s právními účinky vkladu vlastnického práva k 14. 12. 2007). Dovodil však, že nebyl naplněn ani jeden z uplatněných výpovědních důvodů podle a d) ve znění po novele provedené (dále jen „ “), a proto žalobě vyhověl.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 28. 5. 2009, č.j. -157, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na neplatnost Výpovědi zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud, poté, co doplnil dokazování opakováním důkazu u – výpisem z katastru nemovitostí, vzal za zjištěno, že předmětný dům byl ve výlučném vlastnictví žalovaného do 13. 12. 2007, že od 14. 12. 2007 byl v podílovém spoluvlastnictví žalovaného a manželů P., že od 8. 1. 2008 přibyli manželé B., a od 28. 3. 2008 i manželé B. Přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že Výpověď není neplatná jen proto, že ji dal žalobkyni pouze žalovaný. Vůle k výpovědi a její projev totiž nastal v době, kdy byl výlučným vlastníkem domu, tedy i předmětného bytu. Okolnost, že byla doručena žalobkyni až poté, co se stali spoluvlastníky domu také manželé P., není z tohoto hlediska rozhodná. Konstatoval, že pro právní posouzení věci je podstatná okolnost, že další spoluvlastníci domu postupně vstupovali do právních účinků Výpovědi (právního úkonu původního vlastníka - ); se vznikem podílového spoluvlastnictví tedy vznikla i jejich pasivní solidarita v daném sporu. Pro úspěšnost žaloby na neplatnost výpovědi bylo proto nutné, aby žalobkyně žalovala všechny spoluvlastníky předmětného domu. Odvolací soud dodal, že pokud jde o ty spoluvlastníky, kteří se jimi stali před podáním žaloby, resp. v 60-ti denní lhůtě pro její podání, nebylo možno postupovat podle , a proto nebylo možno poskytnout žalobkyni poučení podle Pokud jde o možnost přistoupení dalších účastníků do řízení ( ), soud poučovací povinnost nemá; ostatně takovýto postup je v odvolacím řízení vyloučen. Na základě toho změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení a uplatnila v něm dovolací důvody podle a b) Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení pasivní legitimace, jakož i nesprávnost jeho názoru, že se vznikem spoluvlastnictví vznikla novým spoluvlastníkům pasivní solidarita ve sporu. Namítá, že „pasivní solidaritu společníků dle ustanovení nelze jednoznačně ztotožnit s pasivní legitimací ve sporu na určení neplatnosti výpovědi nájmu bytu, která byla nájemci dána pouze jedním z budoucích spoluvlastníků v okamžiku, kdy byl … výlučným vlastníkem“. Pokud by ji však dovolací soud připustil (uvádí se dále v dovolání), měl by zohlednit, že „dání výpovědi z nájmu bytu není zásadním právním úkonem týkajícím se společné věci, jde o záležitost hospodaření se společnou věcí v souladu s ustanovením “. Vyjadřuje přesvědčení, že v dané věci byl pasivně legitimován pouze žalovaný, který učinil úkon, napadený žalobou na určení neplatnosti, a to především s ohledem na důvody Výpovědi. Uvádí, že „ozřejmila soudu prvního stupně stav, kdy došlo ke změně výlučného vlastnictví domu na spoluvlastnictví a označila zbývající spoluvlastníky“, což bylo potvrzeno žalovaným i výpisem z katastru nemovitostí. Soud „v rozporu s dostatečně nezjišťoval okolnosti rozhodné pro posouzení věci“. Dále odkazuje na ustanovení a dovozuje, že soud je povinen kdykoliv za řízení zkoumat, zda se ho účastní ti, o jejichž právech a povinnostech má být jednáno, a jakmile zjistí neúčast takové osoby, přibere ji do řízení jako účastníka. Dovolatelka má za to, že „pokud se zjistí v průběhu odvolacího nebo dovolacího řízení, že se řízení před soudem neúčastnili všichni, o jejichž právech a povinnostech bylo jednáno, je to důvodem ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. též odvolacího soudu, a k vrácení věci k dalšímu řízení“; v dané věci měl proto odvolací soud zrušit rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátit zpět k dalšímu řízení. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. května 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným - účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ve smyslu a 4 , a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , i když nebyly v dovolání uplatněny; uvedené vady nebyly v dovolání namítány a jejich existence se nepodává ani z obsahu spisu. Pokud jde o tzv. jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), též obligatorně posuzované, dovolatelka jejich existenci výslovně namítla. Dovolací soud se proto zabýval posouzením, zda řízení namítanými vadami trpí.

Dovolatelka spatřuje vadu řízení v tom, že soud postupoval v rozporu s ustanovením „ “ a nezjišťoval okolnosti rozhodné pro posouzení věci. Z takto obecně formulované námitky nelze usoudit, v čem má namítaná vada spočívat. Pro úplnost lze poznamenat, že v řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu se neuplatní ustanovení (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu z 23. 3. 2010, sp.zn. , uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2011). Předložila-li pak dovolatelka důkazy ohledně osoby vlastníka předmětné nemovitosti, splnila svoji důkazní povinnost, a nejde o situaci, kterou má na mysli ustanovení

Pokud dovolatelka s odkazem na ustanovení dovozuje, jak měl (podle jejího názoru) postupovat soud prvního stupně a soud odvolací (resp. i soud dovolací), je třeba poukázat na to, že uvedené ustanovení vymezující účastenství v soudním řízení, se uplatňuje pouze v těch, jež jsou zde vyjmenovány, a nevztahuje se na sporné řízení, jakým je i řízení v souzené věci.

Z uvedeného vyplývá, že řízení v dané věci není namítanými vadami postiženo. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu se nepodává existence jiných vad řízení ( ), zaměřil se dovolací soud na přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska dalšího uplatněného dovolacího důvodu podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle pronajímatel může vypovědět nájem pouze z důvodů uvedených v zákoně. Ve smyslu a d) může pronajímatel vypovědět nájem bytu bez přivolení soudu i tehdy, jestliže nájemce má dva (více) bytů nebo neužívá-li byt bez vážných důvodů vůbec nebo užívá-li ho jen občas. Podle obč. zák. nájemce není povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě šedesáti dnů ode dne doručení výpovědi žalobu na určení neplatnosti výpovědi a řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu.

Z uvedeného vyplývá, že oprávnění dát nájemci výpověď z nájmu bytu svědčí pronajímateli jako vlastníku domu, v němž se pronajatý byt nachází; jinak tomu – v rámci daného nájemního vztahu k bytu – ani být nemůže. Pronajímatel (pronajímatelé, pokud jako spoluvlastníci domu dali nájemci výpověď z nájmu bytu) je v řízení o žalobě podle rovněž pasivně věcně legitimován (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne13. 8. 2008, sp.zn. ).

Podle dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci, vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele.

V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyl zaznamenán odklon od právního názoru vyjádřeného v jeho rozsudku ze dne 31. 10. 1997, sp.zn. , uveřejněném pod č. 84 v časopise Soudní judikatura 11/1997, podle kterého se uvedené ustanovení uplatní i ve vztazích nájmu bytu. Z uvedeného rozhodnutí dále vyplývá, že ustanovení upravuje zvláštní případ právního nástupnictví (sukcese), s nímž je spojen ten důsledek, že na nabyvatele přecházejí práva a povinnosti pronajímatele z nájemního vztahu přímo ze zákona (ex lege), nastane-li skutečnost, s níž zákon uvedený důsledek spojuje – tj. nabytí vlastnického práva k pronajaté věci. Nabyvatel tak vstupuje do právního postavení původního vlastníka – pronajímatele se všemi jeho základními obsahovými atributy, jakými jsou zejména předmět nájmu a práva a povinnosti subjektů vyplývající ze zákona, resp. z nájemní smlouvy (srov. též např. rozsudek Nejvyššího soudu z 23 7. 2002, sp.zn. , uveřejněný pod C 1332 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, rozsudky z 19. 10. 2005, sp. zn. , z 30. 8. 2006, sp. zn. , a usnesení z 12. 4. 2007, sp.zn. ). V uvedených rozhodnutích Nejvyšší soud rovněž dovodil, že dojde-li ke změně vlastnictví domu, v němž je pronajatý byt, je nový vlastník oprávněn dát nájemci výpověď z nájmu bytu podle , d), g) a h) ve znění před novelou č. (dále jen „obč.zák. před novelou“) zásadně ze stejných důvodů jako vlastník původní.

Dovolací soud zastává názor, že tyto závěry jsou využitelné i v podmínkách současné právní úpravy, po účinnosti ; ostatně pokud jde o výpovědní důvody podle a d) (dříve a h/ před novelou), Nejvyšší soud se k dřívější judikatuře přihlásil již v rozsudku ze dne 19. 8. 2009, sp.zn. , a z 18. 3. 2010, sp.zn. .

Jestliže tedy v projednávané věci dalo město K. (žalovaný) Výpověď žalobkyni v době, kdy bylo výlučným vlastníkem předmětného domu (jediným pronajímatelem), bylo k tomu právnímu úkonu oprávněno; je nerozhodné, že Výpověď byla žalobkyni doručena až dne 17. 12. 2007, tedy v době, kdy již byli spoluvlastníky domu manželé P. Ostatně dovolatelka uvedený právní závěr nezpochybňuje. Jmenovaní vstoupili ze zákona (podle ) do nájemního vztahu žalobkyně k předmětnému bytu, stejně tak jako později (8. 1. 2008) manželé B. a manželé B. (28. 3. 2008). V důsledku této hmotněprávní sukcese ztratil žalovaný (k posléze uvedenému dni) postavení pronajímatele, a nebyl tak již pasivně věcně legitimován v řízení o určení neplatnosti Výpovědi. Odvolacímu soudu je tedy třeba přisvědčit, pokud žalobu pro nedostatek jeho pasivní věcné legitimace zamítl.

Se zřetelem k uvedenému nemůže obstát námitka dovolatelky odkazující na ustanovení , upravující

rozhodování

spoluvlastníků

o hospodaření se společnou věcí. Určení toho, kdo bude ve sporu o určení neplatnosti výpovědi žalovaným, je věcí žalobce ( ), nikoliv žalovaného, resp. žalovaných (tj. předmětem jejich rozhodování). Nepřípadná je i námitka dovolatelky odkazující na důvody Výpovědi, neboť jak již bylo výše uvedeno, je nový vlastník oprávněn dát nájemci výpověď z nájmu bytu ze stejných důvodů, jako vlastník původní.

Protože napadený rozsudek je správný, dovolací soud podle věty prvé a věty před středníkem dovolání bez nařízení jednání zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a 142 odst. 1 a o skutečnost, že žalovanému nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči neúspěšné dovolatelce právo.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. dubna 2011

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.,v. r.

předsedkyně senátu