Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2522/2009

U S N E S E N Í

B. H.,

České republice – Ministerstvu vnitra ČR,

se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 3,

o ochranu osobnosti

, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. -57, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2005, č.j. -77, takto :

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. října 2004, č.j. -57, vyhověl žalobě podle (dále jen „obč. zák.“), aby bylo určeno, že žalobce byl neoprávněně evidován v materiálech bývalé StB jako osoba uvedená v ustanovení. (dále jen „ “). Dále zamítl žalobu podle ustanovení obč. zák., aby žalovaná byla uznána povinnou odškodnit žalobce částkou 5,000.000,- Kč ke zmírnění škod způsobenou mu touto nepravdivou evidencí a výstupem z ní formou lustračního osvědčení. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce proti zamítavému výroku ve věci samé výše uvedeného rozsudku Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. listopadu 2005, č.j. -77, rozsudek soudu prvního stupně v uvedené části a ve výroku o náhradě nákladů řízení podle ustanovení (dále jen „ “) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Při řešení otázky opodstatněnosti uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení obč. zák. se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně. Za plně přiléhavý prostředek obrany proti zjištěnému neoprávněnému zásahu odvolací soud shledal rozhodnutí o neoprávněnosti evidence žalobce, které očišťuje jeho čest a vrací mu jeho vážnost ve společnosti.

Neoprávněný zásah do jeho osobnostních práv však neshledal v souvislosti s tím, že žalovaná žalobci vydala tzv. lustrační osvědčení, neboť tím plnila povinnost uloženou jí . Okolnost, že informace o evidenci žalobce uveřejněná v periodiku „Rudé právo“, pak nebyla v příčinné souvislosti s jednáním žalované. Odvolací soud konečně připomněl, že předmětem sporu nebylo odškodnění materiální újmy, ale pouze nemajetková újmy vzniklá na právech chráněných ustanovením násl. obč. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolací důvody spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení a téhož zákona. Domnívá se, že odvolání je přípustní podle ustanovení Poukázal na míru dotčení jeho osobnostních práv a na skutečnost, že nebyly provedeny jím navržené důkazy. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů, pokud jimi bylo rozhodováno o náhradě nemajetkové újmy v penězích zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a uvážil, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení obč. zák. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu i s názory právní teorie (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2005, sp.zn. , apod.; viz též např. publikaci „prof. JUDr. Karel Knap, CSc., a prof. JUDr. Jiří Švestka, DrSc. a kol. „Ochrana osobnosti podle občanského práva „ Linde Praha, a.s. 2004, str. 274 násl.), takže dovolací důvod ve smyslu ustanovení není naplněn. Uplatněný dovolací důvod podle ustanovení pak nesměřuje k podmínce přípustnosti dovolání. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , když žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. dubna 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu