Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1327/2010

30

Cdo 1327/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Fabryka Kotlów RAFAKO Spólka Akcyjna

, se sídlem 47-400 Racibórz, ul. Lakowa 33, Polská republika, proti žalované

M. K.

, zastoupené JUDr. Oldřichem Krpcem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Kratochvílova 1, o určení neúčinnosti právních úkonů, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2009, č.j. -168, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2009, č.j. -168,

se

v meritorním výroku II., jakož i ve výrocích III. a IV. o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů

zrušuje

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku – Místku (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. dubna 2007, č.j. -88, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení neúčinnosti specifikovaných kupních smluv, jejichž předmětem byl převod vlastnictví k předmětnému nemovitému majetku.

K odvolání obou účastnic řízení Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem odmítl odvolání žalované (výrok I.) a dále rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že určil, že specifikované (dvě) kupní smlouvy ze dne 21. května 2004, o převodu předmětných nemovitostí (viz rozsudečný výrok II), jsou vůči žalobkyni právně neúčinné. Navazujícími výroky III. a IV. pak rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Při rozhodování vycházel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však s právním posouzením zjištěného skutkového stavu, neboť podle jeho názoru v dané věci byly splněny všechny předpoklady stanovené hypotézou § 42a obč. zák. Žalobkyně jako věřitelka prokázala, že měla již ke dni podání žaloby vymahatelnou pohledávku proti dlužníku Ing. P. S. v částce 5.056,211,20 Kč s příslušenstvím, jejíž uspokojení zkracují uvedené kupní smlouvy ze dne 21. května 2004, tedy právní úkony učiněné v posledních třech letech, jimiž dlužník převedl svůj nemovitý majetek společně s tehdejší manželkou Ing. M. S. (nyní K.), na svou tchýni – žalovanou, aniž vedle převáděných nemovitostí vlastnil jiný hodnotnější majetek, z něhož mohla být případně vymahatelná pohledávka žalobkyně uspokojena. Žalovaná byla ke dni uzavření těchto kupních smluv v poměru k dlužníku osobou blízkou, neboť je matkou jeho bývalé manželky. Manželství Ing. P. a Ing. M. S. bylo pravomocně rozvedeno ke dni 8. června 2005.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále již „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení a uplatňuje v něm – jak vyplývá z obsahu dovolání ( ) – dovolací důvody ve smyslu (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a dále podle písm. b) téhož zákonného ustanovení (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).

K dovolacímu důvodu podle (vady řízení) dovolatelka namítá, že „nebylo řádně ověřeno, zda právní nástupce žalobce byl k podání odpůrčí žaloby řádně zmocněn, tj. zda mu byla udělena plná moc k tomu oprávněnou osobou či osobami v souladu se stanovami žalobce a v souladu se zápisem v příslušném rejstříku.“

K dovolacímu důvodu podle (nesprávné právní posouzení věci) dovolatelka uvádí, že v dané věci byl pasivně věcně legitimován i její manžel L. K., neboť předmětné nemovitosti byly manžely M. a L. K. koupeny za trvání jejich manželství a jejich společného jmění manželů. Proto i když byla pouze dovolatelka účastnicí (kupující) předmětných kupních smluv, nabyla tyto nemovitosti v souladu s obč. zák. do společného jmění manželů. V řízení pak nebyl ani tvrzen ani prokázán opak ve smyslu ustanovení obč. zák. Žalobce ani soudy se s touto otázkou nijak nevypořádaly, ačkoliv skutečnost, že dovolatelka je vdaná, byla v průběhu řízení osvědčena a tato skutečnost je zaprotokolována. Žalobce se tedy nijak nedovolal neúčinnosti právních úkonů vůči L. K., osoby, které svědčí vlastnické právo z titulu existence společného jmění manželů.

Dovolatelka v rámci uvedeného dovolacího důvodu také namítá, že nemohla i při náležité pečlivosti, kterou věci věnovala a aktivitě, kterou vyvinula, poznat, že by mohlo jít o úmysl Ing. P. S. zkrátit žalobkyni jako věřitele. Dovolatelka je přesvědčena, že zajistila úhrady veškerých dluhů Ing. P. S., které v té době objektivně existovaly, tak, aby v budoucnu nemohlo dojít k odporu proti dotyčným právním úkonům. Je přesvědčena, že svou aktivitou naplnila obsah pojmu „náležitá pečlivost“ ve smyslu § 42 odst. 2 obč. zák. Dovolatelka nemohla v květnu 2004 předpokládat, že Vrchní soud v Olomouci až dne 1. února 2005 rozhodne o tom, že Ing. P. S. je povinen žalobci nahradit předmětnou částku. Do doby právní moci tohoto rozhodnutí se jednalo o závazek společnosti LONA nova, s. r. o., o které nemohla mít žalovaná žádné povědomí. Žalovaný (správně Ing. P. S.) byl trestně stíhán jako jednatel této společnosti a tyto souvislosti nemohly být zřejmé ani osobě daleko víc věci znalé než je dovolatelka. Náležitá pečlivost je omezena na rozsah zjištění, která jsou v dané době subjektivně zjistitelná. Nelze po účastníkovi požadovat, aby zjistil okolnosti subjektivně nezjistitelné.

Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k dovolání dovolatelky odmítla uplatněnou dovolací argumentaci. Vzhledem k tomu, že pouze dovolatelka byla účastnicí kupní smlouvy a pouze ona, vzhledem k této smlouvě, prokázala své vlastnické právo (k předmětným nemovitostem), je v dané věci pasivně věcně legitimována pouze dovolatelka. Odvolací soud provedl správné zhodnocení situace dovolatelky „ke dni kupních smluv.“ Není sporu o tom, že dovolatelka byla vůči dlužníkovi Ing. P. S. osobou blízkou, jako matka jeho tehdejší manželky. Se zřetelem na čas a zvláštně na okolnosti, ve kterých k předmětným transakcím došlo, je možno logicky usuzovat pouze o tom, že dovolatelka bezesporu věděla o záměrech prodávajícího (Ing. P. S.). Tyto záměry dlužníka byly zřetelné a byly zaměřeny na redukci vlastního majetku tak, aby žalobkyně nebyla majetkově uspokojena. Odvolací soud zásadně vyloučil, že dovolatelka v souvislosti s nabytím jmění dodržela zásadu pečlivosti požadovanou zákonem, bezpochyby věděla, že záměrem dlužníka bylo převedení jediného významného majetku na blízkou osobou, aby se vyhnul nařízené exekuci. Námitka týkající se (zpochybňující) zmocnění advokáta není opodstatněná. Soud správně dospěl k závěru, že výše uvedený nedostatek nebyl zásadní a z písemných materiálů doručených soudu jednoznačně vyplývalo, že JUDr. S. právoplatně zastupoval žalobkyni. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby „soud rozhodnul v souladu s žalobním petitem.“

Úvodem Nejvyšší soud předesílá, že při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 , jímž byl změněn ( ), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 o. s. ř .), obsahuje náležitosti ve smyslu , a je podle přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Poté dospěl k závěru, že dovolání je i důvodné.

Podle dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.

Dovolatelka dovoláním napadla meritorní (žalobě vyhovující) výrok II. rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo určeno, že předmětné kupní smlouvy o převodu specifikovaného nemovitého majetku, uzavřené dne 21. května 2004 mezi prodávajícím Ing. P. S. (dlužníkem žalobkyně) a žalovanou, jsou vůči žalobkyni právně neúčinné. Ke zpochybnění věcné správnosti rozsudku odvolacího soudu dovolatelka uplatnila shora cit. dva dovolací důvody, jimiž poukazuje (ve stručnosti shrnuto) na procesní pochybení odvolacího soudu a dále na jeho chybné právní posouzení věci.

Prostřednictvím prvého – a (jak bude uvedeno níže) důvodně uplatněného - dovolacího důvodu ve smyslu dovolatelka poukazovala na procesní pochybení soudů s tvrzením, že v řízení „nebylo řádně ověřeno, zda právní zástupce žalobce byl k podání odpůrčí žaloby řádně zmocněn, tj. zda mu byla udělena plná moc k tomu oprávněnou osobou či osobami v souladu se stanovami žalobce a v souladu se zápisem v příslušném rejstříku.“

Jak vyplývá z odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, odvolací soud k této námitce, v situaci, kdy nejasnosti ohledně tohoto zastoupení vyvstaly již v řízení před soudem prvního stupně, konstatoval, že „K zastupování společnosti (roz. žalobkyně) bylo ke dni 28. 5. 2007 zapotřebí souhlasu dvou členů představenstva nebo jednoho člena a prokuristy. (...) Jestliže za žalobce udělila plnou moc k zastupování dne 8. 11 2005 advokátu JUDr. P. S. pouze jediná fyzická osoba (W. Z. S., viz č.l. 4) a z předložených výpisů ze Zemského soudního rejstříku není zřejmé, zda byla právě tato osoba k uvedenému dni oprávněna za žalobce jednat, hodnotil krajský soud stejný nedostatek průkazu plné moci jako nepodstatný.“ Odvolací soud dále zaujal názor, že z dalších písemností doručených soudu dovolatelkou nebylo pochyb o tom, že jmenovaný advokát byl oprávněn žalující společnost do data 6. 3. 2008 zastupovat. Odvolací soud tento závěr učinil s odkazem na y založené na č.l. 130, 154 a 155 spisu, z nichž ovšem ani jedna z nich neobsahuje (neprokazuje) zmocnění JUDr. P. S. k právnímu zastupování v této věci. V situaci, kdy odvolací soud (jak již shora bylo citováno) z výpisu z předmětného rejstříku v odůvodnění svého rozsudku konstatuje, že v inkriminovanou dobu bylo k zastupování společnosti souhlasu dvou členů představenstva nebo jednoho člena a prokuristy firmy, je pro dovolací soud nepochopitelný závěr odvolacího soudu, který „hodnotil ...nedostatek průkazu plné moci jako nepodstatný.“ Pochybnosti týkající se existence zastoupení jsou prohloubeny i tím, že zatímco soud prvního stupně rozhodoval o žalobě podané žalobkyní označenou jako „RAFAKO S.A....“, odvolací soud v záhlaví svého rozsudku jako žalobkyni uvádí subjekt označený: „Fabryka Kotlów RAFAKO Spólka Akcyjna“, aniž by z obsahu spisu vyplývalo, že by ze strany žalobkyně došlo k „upřesnění“ obchodního jména (firmy) žalující strany a ze strany odvolacího soudu zase k reflektování této procesní souvislosti.

Z uvedeného je tedy zřejmé, že otázky týkající se právní subjektivity žalobkyně (věcné aktivní legitimace), jakož i jejího zastupování advokátem JUDr. P. S., nebyly dosud relevantně vyřešeny a představují tak naplnění dovolacího důvodu ve smyslu (k okolnosti týkající se právní subjektivity žalobkyně byl dovolací soud ve smyslu oprávněn přihlédnout, i když nebyla v dovolání dovolatelkou explicitně uplatněna; na tuto otázku ovšem dovolatelka poukazovala již v řízení před soudem prvního stupně v souvislosti s nepředložením výpisu z předmětného rejstříku).

Nejvyšší soud proto z těchto důvodů napadený rozsudek odvolacího soudu, vyjma jeho výroku I., kterým bylo odvolání žalované odmítnuto, podle části věty za středníkem zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, aniž by se již zabýval dalšími dovolacími námitkami; bude nyní na odvolacím soudu, aby se uplatněnými námitkami, jež v dovolacím řízení nebyly konzumovány, ve svém novém meritorním rozhodnutí zákonu odpovídajícím způsobem vypořádal ( ).

V novém rozhodnutí rozhodne (odvolací) soud nejen o náhradě nákladů vzniklých v novém řízení a v dovolacím řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( část první věty za středníkem a věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. dubna 2011

JUDr. Pavel Vrcha, v. r.

předseda senátu