Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2447/2010

U S N E S E N Í

P. M.

UNIMEX-INVEST, s.r.o.,

se sídlem v Ostravě – Porubě, Svojsíkova č. 2/1596, IČ 25872117, zastoupenému Mgr. Markem Ulmanem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Višňovkou č. 1662/21, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. února 2010 č.j. -88,

takto :

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou Okresnímu soudu v Kolíně dne 22.8.2008 domáhal, aby bylo určeno, že je vlastníkem „budovy čp. 1171 vybudované na pozemcích parc. č. 1711/1 a 1711/2 v katastrálním území Kostelec nad Černými Lesy v areálu autoservisu na adrese Kostelec nad Černými Lesy, Pražská ulice“ (dále rovněž „předmětná budova“). Žalobu odůvodnil mimo jiné tím, že předmětnou budovu nabyl do vlastnictví na základě veřejné dražby dobrovolné konané dne 28.2.2003, v rámci zpeněžení konkursní podstaty úpadce AUTOCENTRUM Šubrt, spol. s r.o. Předmětná budova byla totiž předmětem uvedené dražby; vydražitelem se stal žalobce. Proto předmětná budova nemohla být předmětem následné veřejné dražby konané dne 31.10.2007; s vydražitelem žalovaným. Žalovaný se nemohl stát vlastníkem předmětné budovy na základě této dražby, je však jako její vlastník zapsán v katastru nemovitostí; žalobce proto má na navrhovaném určení naléhavý právní zájem.

Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 28.4.2009 č.j. -61 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Na navrhovaném určení shledal naléhavý právní zájem dle , když vyhovující rozhodnutí by bylo podkladem pro změnu stavu zápisu v katastru nemovitostí záznamem. Z provedeného dokazování zjistil, že předmětná budova nebyla předmětem veřejné dobrovolné dražby konané dne 28.2.2003 (protože jako její předmět nebyla vymezena ani v dražební vyhlášce, ani v protokole o provedené dražbě); jejím vlastníkem se žalobce jako vydražitel na základě uvedené dražby nestal. Naopak předmětnou budovu vydražil žalovaný v dobrovolné veřejné dražbě konané ohledně ní dne 31.10.2007, neboť mu byl udělen příklep a rovněž uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením; stal se proto jejím vlastníkem (přešlo na něj vlastnické právo v okamžiku udělení příklepu). Žalobce se vyslovení neplatnosti této veřejné dražby soudem dle , o veřejných dražbách, nedomáhal. Neplatnost této dražby proto nelze, jako předběžnou otázku, posuzovat v tomto řízení o určení vlastnictví. Jako vlastník předmětné budovy v katastru nemovitostí byl (správně) na základě dražby ze dne 31.10.2007 zapsán žalovaný.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3.2.2010 č.j. -88 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky. Dospěl se soudem prvního stupně – vycházeje z jeho skutkových zjištění – ke shodnému závěru (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.06.2006 sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 25, ročník 2007), že „není-li osoba, jejíž majetek správce konkursní podstaty sepsal do konkursní podstaty úpadce a následně zpeněžil ve smyslu ustanovení ve znění pozdějších předpisů formou veřejné dražby dobrovolné, současně některou z osob vypočtených v ve znění pozdějších předpisů, není aktivně věcně legitimována k podání žaloby o určení neplatnosti této dražby; nemůže se úspěšně domáhat ani určení vlastnictví k tomuto majetku ( ), v němž by otázka platnosti takové dražby byla posuzována jako otázka předběžná“. Ztotožnil se rovněž se závěrem, že předmětnou budovu nabyl do vlastnictví žalovaný na základě veřejné dražby konané dne 31.10.2007, když byla předmětem této dražby, žalovaný ji vydražil – byl mu udělen příklep, uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením a předmět dražby také převzal. Žalobce „není osobou aktivně legitimovanou k podání návrhu na určení vlastnictví k předmětné nemovitosti“.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá nesprávné právní posouzení věci co do závěru soudu o tom, že žalovaný nabyl vlastnické právo k předmětné budově na základě veřejné dražby konané dne 31.10.2007. Dovozuje, že vzhledem k tomu, že sám předmětnou budovu nabyl na základě předchozí veřejné dražby konané dne 28.2.2003 k návrhu totožného navrhovatele, měl být „právní stav založený první veřejnou dražbou nezvratitelný“. Žalobce o existenci následné dražby konané dne 31.10.2007 nevěděl „a ani neměl právní či věcný důvod si vědomost o ní opatřit“; nebyl účastníkem dražby. Totožný navrhovatel obou dražeb – správce konkursní podstaty úpadce AUTOCENTRUM Šubrt, spol. s r.o. – „zařadil věc k novému zpeněžení v další dražbě v důsledku protiprávního jednání svého i původního vlastníka věci“. „Nelze však nalézat právní ochranu pro úkon, který byl od samého počátku protiprávní“. Žalobci je vytýkán nedostatek aktivní legitimace, „přitom oba soudy se shodly na tom, že na odvolatelově straně jsou naplněny okolnosti naléhavého zájmu na aplikaci určovací žaloby“. Při „spravedlivém náhledu na okolnosti posuzovaného případu“ nutno v projednávané věci dospět k jinému závěru, než k soudy vyslovené „tezi, podle níž se odvolatel v daném případu nemůže domáhat určení svého vlastnictví (i jako předběžné otázky)“. Žalobce byl „zkrácen na svých právech původního vydražitele dvakrát zpeněžené věci“. Žalobce tak přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu (Krajskému soudu v Praze) k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1.7.2009 (dále jen „ “), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30.6.2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Veřejnou dražbou prováděnou podle , o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) se rozumí - jak vyplývá z ustanovení tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Příklepem se rozumí úkon licitátora spočívající v klepnutí kladívkem, jímž dochází za stanovených podmínek k přechodu vlastnického či jiného práva k předmětu dražby [ zákona o veřejných dražbách].

Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (na vydražitele), podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.3.2008 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 91 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008) nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle , o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na základě smlouvy, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. zákona o veřejných dražbách]. Příklep udělený licitátorem ve veřejné dražbě, provedené podle ve znění pozdějších předpisů, soud nemůže zrušit, a to ani při analogickém použití (srov. například právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2.7.2008 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 16 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009).

Veřejná dobrovolná dražba je - jak dále dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou.

Výše uvedené platí obdobně i tehdy, zpeněžil-li správce konkursní podstaty věc nebo jinou majetkovou hodnotu z konkursní podstaty (ve shodě s ustanovením , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů) prostřednictvím veřejné dobrovolné dražby. Určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby se může v zákonem určené lhůtě domáhat jen některá z osob uvedených v ustanovení zákona o veřejných dražbách; jiné osoby takové právo nemají a nemohou se postupem podle ustanovení domáhat ani jiného určení, v němž by otázka (ne)platnosti takové dražby byla posuzována jako otázka předběžná, a konkursní věřitel, který má za to, že správce při zpeněžování vydraženého majetku nepostupoval s péčí řádného hospodáře, se může po správci konkursní podstaty domáhat náhrady škody nebo jiné újmy mu tím způsobené (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2006 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2006 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007).

Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel. Správně zdůraznil, že osoba, jejíž majetek správce konkursní podstaty sepsal do konkursní podstaty úpadce a následně zpeněžil ve smyslu ustanovení , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů formou veřejné dražby dobrovolné, se může – je-li současně některou z osob vypočtených v , o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, domáhat určení neplatnosti takové veřejné dobrovolné dražby; nemůže se však úspěšně domáhat svých vlastnických práv k tomuto majetku v řízení, v němž by otázka platnosti veřejné dobrovolné dražby byla posuzována jako otázka předběžná. Nemůže se proto úspěšně domáhat ani určení vlastnictví k tomuto majetku ( ), neboť i v takovém řízení by otázka platnosti takové dražby byla posuzována jako otázka předběžná (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.5.2009 sp.zn. , dostupné na webových stránkách

www.nsoud.cz

). Zde je také nerozhodné, na základě jakého právního titulu se taková osoba, jejíž věc byla formou veřejné dražby dobrovolné zpeněžena, v minulosti stala vlastníkem věci (že to bylo např. rovněž příklepem licitátora ve veřejné dražbě, provedené podle ve znění pozdějších předpisů).

Vytýká-li dovolatel soudům dále, že se ale „přitom shodly na tom, že na odvolatelově straně jsou naplněny okolnosti naléhavého zájmu na aplikaci určovací žaloby“, směšuje zde dvě samostatné otázky – otázku existence naléhavého právního zájmu na navrhovaném určení ve smyslu , který je odůvodněn již tím, že případný vyhovující výrok soudního rozhodnutí by byl způsobilým podkladem pro změnu stravu zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí ohledně předmětné budovy formou záznamu (srov. a , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů), a otázku věcné legitimace žalobce v řízení coby předpokladu úspěšnosti takové žaloby na určení (srov. rovněž rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20.11.1995 sp.zn. , publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 5, ročník 1996).

Jestliže pak dovolatel ve svém dovolání namítá (s poukazem na okolnosti projednávané věci), že „nelze však nalézat právní ochranu pro úkon, který byl od samého počátku protiprávní“, dovolává se závěru o splnění podmínek aplikace (rozporu nabytí vlastnického práva žalovaným k předmětné budově na základě následné veřejné dražby ze dne 31.10.2007 s dobrými mravy). Nejvyšší soud ČR však opakovaně (srov. např. rozsudek ze dne 1.3.2000 sp. zn., , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, č. 81, roč. 2000; rozsudek ze dne 7. 12. 2000 sp. zn.

, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, č. 4, roč. 2001; usnesení ze dne 28. 8. 2007, sp. zn.

, dostupné na webových stránkách

www.nsoud.cz

) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že ustanovení §

3

odst. 1 „může v konkrétním případě zamezit účinkům výkonu

subjektivních práv

a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů, nemůže ale vyloučit účinky, jaké má podle

kogentní právní normy

pro vznik, změnu nebo zánik právních vztahů zákonem předvídaná právní skutečnost“; v důsledku čehož nemůže bez dalšího vyloučit účinky samotné

právní normy

upravující zánik vlastnického práva žalobce (a vznik vlastnického práva žalovaného) k předmětné budově na základě veřejné dražby (právní skutečnosti – příklepu licitátora). Pomocí aplikace §

3

odst. 1 nelze ani právo (nově) založit, lze jen odepřít ochranu jeho výkonu. Kritika rozsudku odvolacího soudu z pohledu tohoto dovolacího důvodu tak nemůže být způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného rozsudku odvolacího soudu po právní stránce.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nemůže mít z pohledu uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam a že tedy dovolání žalobce není přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení je povinen hradit žalovanému účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Žalovanému však žádné takové náklady nevznikly, proto dovolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. dubna 2011

JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.předseda senátu