Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2047/2009

U S N E S E N Í

J. S.

K. S.

, zastoupeného JUDr. Pavlínou Pomijivou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Riegrova 2668/6c, pro částku 285.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 4. 12. 2008, č. j. -105, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením z 1. 8. 2008, č. j. -30, okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce podle s odůvodněním, že podle sdělení soudního exekutora dosud nebyly zaplaceny náklady exekuce ( exekučního řádu).

K odvolání povinného krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci – pro částku 446.518,- Kč (z čehož 412.980,- Kč povinný zaplatil oprávněnému 21. 1. 2008 poukázkami a 33.600,- Kč bylo sraženo z důchodu povinného v období od července 2007 do prosince 2008 na základě exekučního příkazu) – podle , odst. 4 částečně zastavil s tím, že exekuce bude nadále vedena pro zbytek nákladů soudního exekutora ve výši 1.298,60 Kč a další náklady exekuce, které případně ještě vzniknou (výrok I.), a oprávněného zavázal k zaplacení náhrady nákladů řízení o zastavení exekuce v částce 7.021,- Kč (výrok II.). Pokud jde o odměnu soudního exekutora, pro účely určení její výše soud považoval (s odkazem na nález Ústavního soudu z 21. 10. 2008, sp. zn. ) za exekucí vymožené plnění pouze částku 33.600,- Kč sraženou z důchodu povinného na základě exekučního příkazu, zatímco „ohledně částky 412.918,- Kč zaplacené povinným oprávněnému 21. 1. 2008, tedy sice až v průběhu exekučního řízení, avšak před vlastním provedením exekuce“ přiznal exekutorovi odměnu jako při zastavení exekuce.

V dovolání oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení , jež spatřuje v – podle něho – nesprávném právním závěru odvolacího soudu, že „za zbylou část, jež byla povinným zaplacena dobrovolně, náleží soudnímu exekutorovi odměna stanovená podle cit. vyhl. ve výši 3.000,- Kč.“ Zdůrazňuje, že exekuce byla nařízena 9. 3. 2007, a že povinný mu částku 412.918,- Kč zaplatil až 21. 1. 2008, tedy teprve po vydání exekučního příkazu z 9. 1. 2008, č. j. 125 Ex 144/07-21, prodejem spoluvlastnického podílu k nemovitostem, z čehož dovozuje, že nešlo o plnění dobrovolné (jak je nesprávně kvalifikuje odvolací soud), nýbrž učiněné pod hrozbou srážek z důchodu a prodeje spoluvlastnického podílu na nemovitostech (prožež má také za nepřípadný odkaz odvolacího soudu na nález Ústavního soudu). Stanovení výše nákladů exekuce odvolacím soudem proto považuje za nesprávné a exekuce tudíž zastavena být neměla, oprávněnému proto „není jasné, v čem konkrétně spočívá procesní úspěch povinného stále ještě exekuovaného pro částku splatnou 16. 12. 2006, resp. náklady exekuce v souvislosti s vymáháním pohledávky vzniklé, který by mohl vést k povinnosti oprávněného hradit náklady řízení o zastavení exekuce. Oprávněného se řízení s výjimkou jeho nákladů vlastně ani netýká.“ Při rozhodování o náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce povinnému s odkazem na jeho úspěch nelze podle názoru oprávněného aplikovat bez dalšího ustanovení , jelikož podstatné je to, že exekuce byla nařízena důvodně a k jejímu částečnému zastavení pak nedošlo z důvodu procesního zavinění na straně oprávněného; také výrok o náhradě nákladů řízení o částečném zastavení exekuce je proto nesprávný.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení je objektivní kategorií /dovolání je nebo není přípustné jako takové/, která se zásadně /s modifikací dovolání přípustného podle ustanovení , odst. 3 / neváže na konkrétního účastníka. Subjektivní přípustnost dovolání oproti tomu implikuje otázku určení subjektu, který je v daném případě oprávněn - ve smyslu ustanovení a - dovolání, jež je objektivně přípustné, podat. Subjektivní přípustnost reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, jenž se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat /subjektivní přípustnost/ svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší.

V souzené věci však oprávněný, jehož pohledávka s příslušenstvím byla v plném rozsahu uspokojena, v důsledku měnícího rozhodnutí odvolacího soudu žádnou újmu neutrpěl, takže nelze uvažovat o tom, že by případným zrušením napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení došlo ke zlepšení jeho postavení (tato situace je ostatně v dovolání vystižena, uvádí-li se v něm, že „oprávněného se řízení s výjimkou jeho nákladů vlastně ani netýká“); výrok o náhradě nákladů řízení je pak již jen procesním důsledkem rozhodnutí ve věci samé.

Z uvedeného plyne, že z pohledu ustanovení je dovolání subjektivně nepřípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998 pod poř. č. 28).

Směřovalo-li dovolání výslovně i do výroku o nákladech řízení o zastavení exekuce, není přípustné (nyní objektivně) ani v této části. Přípustnost podle ustanovení , a není dána proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a podle proto, že usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).

Poněvadž tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.předseda senátu