Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1958/2009

U S N E S E N Í

ELIVER družstvo

1/

J. D.,

roz. M., a

2/

J. V.

, pro 2.009.056,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2008, č. j. -63, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2008, č. j. -63,

se

ve výroku I., pokud jím byl zamítnut návrh na nařízení exekuce ve vztahu k povinnému 2/, ve výroku II. o nákladech exekuce a ve výroku IV. o nákladech řízení mezi oprávněným a povinným 2/

ruší

a v tomto rozsahu

se

věc

vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení; jinak

se

dovolání

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 23. 3. 2007, č. j. -6, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 nařídil podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2005, č. j. -13, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2,009.056,- Kč s příslušenstvím exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Ivo Luhana, tak, že návrh zamítl (výrok I.), oprávněnému uložil zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce 3.570,- Kč (výrok II.), dále mu uložil zaplatit povinné 1/ na nákladech řízení před soudy obou stupňů k rukám její zástupkyně 40.950,- Kč (výrok III.) a rozhodl, že oprávněný a povinný 2/ nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV.). Dospěl k závěru, že podkladový směnečný platební rozkaz není vykonatelný, neboť povinná 1/ se v době jeho doručování nezdržovala na adrese P. 10, a proto nemohla nastat fikce doručení uložením u pošty ( , , ve znění do 30. 6. 2009).

Oprávněný v dovolání, jímž napadá výrok I. ve vztahu k povinnému 2/, výrok II. a výrok III., namítá, že závěr o tom, že směnečný platební rozkaz je nevykonatelný, protože nebyl doručen povinné 1/, se nemůže vztahovat na povinného 2/, neboť povinní nemají v nalézacím řízení postavení nerozdílných společníků ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “). Vytýká, že odvolací soud nezdůvodnil, proč je směnečný platební rozkaz vůči povinnému 2/ nevykonatelný. Nesouhlasí ani s tím, aby platil náklady, protože vycházel z toho, že příslušný soud vyznačil právní moc a vykonatelnost rozhodnutí správně.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání ve věci samé – přípustné podle , , odst. 2 ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ “) - je důvodné.

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen z úřední povinnosti ( věta druhá ) přihlédnout k vadám podle , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, a k jiným vadám řízení ( ), které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ). A takovou jinou vadou odvolací řízení vskutku trpí.

Ze spisového materiálu se podává, že Městský soud v Praze uložil směnečným platebním rozkazem ze dne 16. 12. 2005, č. j. -13, žalovaným (povinným), aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci (oprávněnému) do tří dnů od doručení platebního rozkazu částku 2,009.056,- Kč s vyčísleným úrokem, odměnu ve výši 6.698,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 154.160,- Kč k rukám jeho právního zástupce. Tento směnečný platební rozkaz byl doručován oběma povinným. Odvolací soud se však zabýval jen doručením pokladového rozhodnutí povinné 1/ a neuvedl, z jakého důvodu považuje směnečný platební rozkaz za nevykonatelný i vůči povinnému 2/. Proto je jeho rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné; odvolací soud tak zatížil řízení jinou vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud přitom dodává, že obecně soudní praxe i právní teorie vychází z toho, že osoby zavázané k solidárnímu plnění jsou společníky samostatnými (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, roč. 2000 pod č. 90; Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 590).

Nejvyšší soud tedy, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené rozhodnutí ve výroku, jímž byl zamítnut návrh na nařízení exekuce ve vztahu k povinnému 2/, i v závislých výrocích o náhradě nákladů exekuce i nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi oprávněným a povinným 2/ zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( část věty za středníkem, odst. 3 věta první ).

Dovolání oprávněného proti výroku III. v záhlaví označeného usnesení (o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi ním a povinnou 1/) není přípustné. Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až Podle ustanovení , a není dovolání přípustné proto, že usnesení (výrok) o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení , neboť usnesení (výrok) o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání proti výroku III. v záhlaví označeného usnesení podle věty první a odmítl.

Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný ( věta první, ).

V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního (včetně dovolacího), případně bude o nich rozhodnuto ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. dubna 2011

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu