Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4483/2010

U S N E S E N Í

E. Š.

I. Ž.

, o určení neúčinnosti darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 2010, č.j. -165, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud ve Frýdku – Místku (dále již „soud prvního stupně“) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 27. ledna 2006, č.j. -122, zamítl žalobu na určení, že je vůči žalobkyni neúčinná darovací smlouva ze dne 7.11.2000, kterou A. Š., daroval L. Ž. nemovitosti blíže označené v rozsudečném výroku (výrok I.). Současně uložil žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované částku 7.875,- Kč (výrok II.) a státu částku 326,- Kč (výrok III.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. listopadu 2006, č.j. -139, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I. a III. (výrok I.), změnil ve výroku II. tak, že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Zatímco uplatněný nárok na určení neúčinnosti právního úkonu shledal soud prvního stupně nedůvodným v důsledku nedostatku pasivní věcné legitimace žalované, s odůvodněním, že žalovaná poté, co převedla podstatnou část předmětných nemovitostí na třetí osobu, v současné době vlastní pouze jejich část a že vyslovení neúčinnosti k této části nemovitostí by pro žalobkyni nemělo praktického významu, odvolací ve svém rozhodnutí sice rovněž vycházel z nedostatku pasivní věcné legitimace žalované, ale na rozdíl od soudu prvního stupně považoval pro uvedený závěr za rozhodující, že proti právnímu nástupci (dědici) původní žalované nelze po její smrti v řízení o určení neúčinnosti právního úkonu dle ustanovení obč. zák. pokračovat ve smyslu ustanovení

K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky (dále již „dovolací soud“) rozsudkem ze dne 31. srpna 2009, č.j. -154, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uzavřel, že po smrti původního žalovaného v řízení o určení neúčinnosti právního úkonu podle obč. zák. lze pokračovat v řízení s jeho dědici ( ).

Po následujícím řízení odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně ve vztahu k pozemkům parc. č. st. 531 a parc. č. 1238/8, jež byly předmětem odporované darovací smlouvy ze dne 7.11.2000, nemohla uspět, neboť žalovaná převodem těchto nemovitostí na třetí osobu ztratila pasivní věcnou legitimaci. Za této situace se žalobkyně mohla domáhat po žalované podle ustanovení § 42a odst. 4 obč. zák. zaplacení peněžité náhrady, takový nárok ovšem neuplatnila. Žalovaná prokázala, že v průběhu řízení byl z pozemku parc. č. 1238/8 oddělen geometrickým plánem pozemek parc. č. 1238/10 (který zůstal až doposud ve vlastnictví žalované). Na uvedenou skutečnost žalobkyně nereagovala a původní žalobu nezměnila takovým způsobem, aby o neúčinnosti odporované smlouvy mohlo být případně pozitivně rozhodnuto jen ve vztahu k nově vzniklému pozemku parc. č. 1238/10, a proto její žaloba jako celek neobstála.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení a dovolací důvod spatřuje – jak lze usuzovat z obsahu dovolání ( ) - v naplnění předpokladů ustanovení Zejména namítá, že odvolací soud jí neumožnil změnit žalobní návrh ohledně nově vzniklého pozemku parc. č. 1238/10, když napadený rozsudek vyhlásil bez nařízení jednání, aniž k tomu byly splněny zákonné podmínky. Oba soudy dále nesplnily poučovací povinnost vůči dovolatelce o potřebě uvedené změny žalobního petitu. Dovolatelka navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) konstatuje, že v úvahu nepřipadá, že by se v daném případě mohlo jednat o rozsudek obsahově měnící ( ), neboť odvolací soud posoudil práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení po obsahové stránce shodně se soudem prvního stupně. Dovolání není v této věci přípustné ani podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce ( ), lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , resp. výjimečně též z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle písm. a) téhož zákonného ustanovení. Otázky procesněprávní charakteru dovolací soud přezkoumá jen tehdy, pokud budou vycházet ze střetu odlišných názorů na výkladů právního (procesněprávního) předpisu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2009, sp. zn. , in www.nsoud.cz). Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ovšem nelze dovodit, že by odvolací soud řešil otázku týkající se výkladu procesněprávního předpisu, jež by po právní stránce měla mít zásadní význam ve smyslu ustanovení

Přípustnost dovolání podle nelze založit ani prostřednictvím argumentu, že řízení je postiženo některou ze zmatečnostních vad uvedených v Tyto vady (k nimž dovolací soud v rozsahu popsaném v u přípustného dovolání jinak přihlíží z úřední povinnosti), totiž nejsou (jak plyne z , 3 ) dovolacím důvodem.

Pokud dovolatelka dovoláním rovněž napadá rozsudek odvolacího soudu ve vedlejších výrocích o náhradě nákladů řízení, přípustnost dovolání proti takovému rozhodnutí podle ustanovení není dána, a to již proto, že se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Dovolání není v tomto případě přípustné ani podle ustanovení , a , protože v taxativních výčtech těchto zákonných ustanovení není usnesení o nákladech řízení uvedeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.1.2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4, ročník 2003).

Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. dubna 2011

JUDr. Pavel Vrcha, v. r.

předseda senátu