Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2885/2009

U S N E S E N Í

J. N.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 1.000,000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2009, č. j. – 40, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í ( ):

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba, prostřednictvím níž se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci v záhlaví uvedenou částku, a to z důvodu žalobcem tvrzeného nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem v trestním řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň – město, pod sp. zn. . Toto trestní řízení bylo vedeno proti žalobci, jenž byl shledán vinným ze spáchání trestného činu výtržnictví a pokusu trestného činu ublížení na zdraví a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku a trest propadnutí věci.

Nesprávný úřední postup měl spočívat v tom, že v rámci zmíněného trestního řízení byla provedena dvě hlavní líčení (dne 6. a 9. 11. 2006) v nepřítomnosti obhájce žalobce.

Odvolací soud k tomu – ve shodě se soudem prvního stupně – uvedl, že z obsahu trestního spisu Okresního soudu Plzeň – město, sp. zn. , lze dovodit, že žalobcem napadený postup soudu prvního stupně, který provedl v jím uvedených dnech hlavní líčení bez přítomnosti ustanoveného obhájce žalobce jako obžalovaného, nelze považovat za nesprávný úřední postup. Nedostavil-li se totiž obhájce k hlavnímu líčení, ačkoliv byl k němu řádně předvolán podle § 198 odst. 1 a 2 trestního řádu (jak se podává z předmětného spisu), mohl soud konat hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, neboť v daný okamžik neexistovaly důvody nutné obhajoby obžalovaného ve smyslu § 36 trestního řádu. Žalobce v nyní projednávané věci rozhodné podmínky, za nichž trestní soud nepřijal žádost obžalovaného o odročení hlavních líčení, ani nerozporuje.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které doplnil v zákonem předvídané lhůtě, neboť odvolací soud v poučení o možnosti podat dovolání neuvedl, jakou lhůtu k tomu žalobce má. Důvodnost dovolání spatřuje žalobce v tom, že řízení u soudu bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel dále rekapituluje stěžejní body své žaloby, jakož i svého odvolání, přičemž opakuje skutkové okolnosti jím zpochybňovaného trestního řízení. Dodává, že obhájce (advokát) mu byl přidělen Českou advokátní komorou, a měl tedy být přítomen u jednání v této věci. Nebyl-li, došlo k porušení žalobcových práv daných d a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a svobod. Dovolatel uvádí: „Vadným postupem soudu mi mohla být způsobena v důsledku psychického strádání značná újma na zdraví, především na mé psychice i na mém fyzickém stavu, neboť trpím závažnou nemocí somatickou, kterou narušuje každý i sebemenší psychický stres.“ Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudu odvolacího a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami a plně se ztotožňuje s právními závěry odvolacího soudu. Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12 ) – dále jen „ “

Dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

V daném případě by dovolání mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně významné ( ).

Dovolatel ovšem dovolacímu soudu žádnou právní otázku (natož pak zásadního významu), pro níž by dovolání mohlo být shledáno přípustným, nepřekládá. Opakuje pouze výhrady předestřené již soudu prvního stupně a soudu odvolacímu, s nimiž se tyto soudy zcela přiléhavě vypořádaly.

Dovolací soud je nadto vázán rozsahem, ve kterém je rozhodnutí odvolacího soudu napadeno ( ). Dovolatel uplatnil dovolací důvod spočívající v tom, že řízení před soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), jenž však žádným způsobem nespecifikoval, resp. neuvedl, v čem taková vada v řízeních proběhlých před soudem prvního stupně a soudem odvolacím tkví.

Dovolatel též žádným relevantním způsobem nezpochybňuje závěr nižších soudů, že v jím namítaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu zákona

č. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

Nad rámec odůvodnění pouze dovolací soud konstatuje, že totožnými námitkami dovolatele se zabýval Nejvyšší soud již v rámci řízení o dovolání žalobce jako obviněného ve zkoumaném řízení, přičemž v usnesení ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. , konstatoval, že „konalo-li se ve věci hlavní líčení ve dnech 6. 11. 2006, 9. 11. 2006, 8. 3. 2007 a 26. 4. 2007 bez přítomnosti obhájce obviněného, nešlo o případ, kdy by byla porušena příslušná ustanovení trestního řádu týkající se nutné obhajoby, neboť v tomto období nebyl ohledně obviněného dán žádný důvod nutné obhajoby. Bylo tedy zcela na něm, zda si pro toto období obhájce zajistil či nikoliv, a to případně i prostřednictvím České advokátní komory. Neučinil-li tak a bylo li vedeno trestní řízení bez přítomnosti obhájce, nelze v tom spatřovat porušení práva na obhajobu, jak je zakotveno v trestním řádu, resp. též v d a příslušných mezinárodních úmluvách.“

Z těchto důvodů dovolací soud neshledal, že by v napadeném rozhodnutí byla řešena otázka zásadního právního významu, a proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl

( a ).

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2011

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu