Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 308/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. M., zastoupeného JUDr. Eugenem Zálišem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská 34, proti žalovanému JUDr. Š. F., zastoupenému JUDr. Petrem Raschelem, advokátem se sídlem v Praze 3, Čajkovského 4, o 5,000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2009, č. j. -228, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce (dále též „dovolatele“) proti v záhlaví uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl potvrzen (ve věci v pořadí třetí) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 23. ledna 2008, č. j. -185, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 5,000.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 4. 7. 2001 do zaplacení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. , dále jen „ “). První ve věci vydaný rozsudek pro uznání ze 17. června 2002, č. j. -32, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 uložil žalovanému povinnost zaplatit původnímu žalobci T. A. B. 5,000.000,- Kč, byl z procesních důvodů usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2003, č. j. -44, zrušen a věc byla Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vrácena k dalšímu řízení. Další - opět zcela žalobě vyhovující - rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. září 2005, č. j. -91, byl pro nedostatky ve skutkových zjištěních zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2006, č. j. -116, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Přípustnost dovolání je tak nutno posuzovat podle

Hodnocením v dovolání obsažené argumentace však nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).

Dovolání je podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. , a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].

Bezcenné jsou tudíž výhrady dovolatele vůči hodnocení důkazů soudy obou stupňů, neboť to se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Výhrady vůči skutkovým zjištěním soudů pak vystihují dovolací důvod podle , jehož uplatnění je zde vyloučeno [srov. výslovné znění , omezujícího tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle a b) ].

V rámci způsobilého dovolacího důvodu podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dovolatel prosazuje názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadně právně významné (a dovolání proti němu je proto přípustné), neboť odporuje hmotnému právu; ujednání mezi žalovaným a původním žalobcem T. B. nelze totiž podřadit pod institut smlouvy o půjčce podle a 658 (dále jen „obč. zák.“). Přehlíží, že pro rozhodnutí odvolacího soudu nebylo řešení této právní otázky rozhodující (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. ledna 2001, č. j. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23). Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že s vrácenou kaucí nakládal žalovaný podle pokynů T. B. Jakkoli spornou může být otázka právního posouzení ujednání mezi žalovaným a T. B., plynoucí ze vztahu složitele peněžité záruky podle § 73a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), určující pro souzenou věc bylo, zda existuje (popř. z čeho vyplývá) smluvní nebo zákonná povinnost žalovaného vrátit sporné finanční prostředky právnímu nástupci žalobce. Závěr o existenci smlouvy o půjčce není prejudiciální k závěru o takové povinnosti žalovaného. Dovolatelem vymezená otázka tak nesplňuje kritéria

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Za této situace Nejvyššímu soudu nezbylo, než jeho dovolání podle a odmítnout.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 31. března 2011

JUDr. Václav D u d a, v. r.

předsedy senátu