Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4695/2010

U S N E S E N Í

Mgr. M. K.

D. H.

, o určení vlastnictví a o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. června 2010, č.j. -533, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Rakovníku (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. října 2008, č.j. -384, určil, že žalovaná je

„vlastníkem domu čp. 102 postaveném na stavební parcele č. 282, stavební parcely č. 282 o výměře 117 m2 a dále parcely č. 432/4 o výměře 133 m2, vše zapsané na Katastrálním úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník, pro obec a katastrální území V. B. na listu vlastnictví č. 350

(dále též „předmětné nemovitosti“)

“

(výrok I). Dále zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost vyklidit předmětné nemovitosti (výrok II.) a navazujícími výroky (III. a IV.) rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném řízení dospěl k závěru, že žalovaná (prodávající) uzavřela s žalobcem (kupujícím) smlouvu o převodu vlastnictví k předmětným nemovitostem v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, a že od této smlouvy po právu odstoupila. Odstoupením od smlouvy se tato smlouva od počátku zrušila, zanikly účinky převodu vlastnictví k předmětným nemovitostem na žalobce a obnovilo se původní vlastnické právo žalované k tomuto nemovitému majetku. Z těchto důvodů soud prvního stupně určil, že žalovaná je vlastnicí předmětných nemovitostí, a na straně druhé jako nedůvodnou zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal, aby uvedené nemovitosti vyklidila.

K odvolání žalované Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. dubna 2009, č.j. -537, zrušil (předcházející) rozsudek Krajského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“) ze dne 23. dubna 2009, č.j. -466, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Shledal, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud nevycházel zcela ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, aniž by v řízení prováděl jakékoli dokazování. Nezjednal si tak rovnocenný podklad pro zhodnocení těch důkazů, z nichž soud prvního stupně učinil skutková zjištění, jež byla pro jeho rozhodnutí určující.

Poté odvolací soud rozsudkem ze dne 17. června 2010, č.j. -553, ve věci samé potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a ve výroku o nákladech řízení jej změnil způsobem vyplývajícím z prvního výrokového odstavce rozsudku, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud považoval skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně za úplná a správná, proto z nich při rozhodování vycházel. Ztotožnil se i s právním posouzením věci soudem prvního stupně, tj. (ve stručnosti shrnuto z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) že žalovaná uzavřela předmětnou kupní smlouvu v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, že od této smlouvy po právu odstoupila a že v důsledku učiněného odstoupení došlo ke zrušení smlouvy a k obnovení vlastnického práva žalované k předmětným nemovitostem. Na základě těchto skutečností proto soud prvního stupně správně určil, že vlastníkem předmětných nemovitostí je žalovaná, a současně zamítl vyklizovací žalobu.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a uplatňuje v něm dovolací důvod ve smyslu (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).

Dovolatel namítá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, polemizuje se skutkovými závěry, z nichž odvolací soud vycházel, a dospívá k závěru, že v daném případě žalovaná kupní smlouvu neuzavřela v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek a že byly splněny podmínky pro odstoupení od smlouvy ve smyslu § 49 obč. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k podanému dovolání dovolatele písemně nevyjádřila.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací ( ), po zjištění, že dovolání dovolatele bylo podáno včas ( ), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení a c) Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání v této věci není přípustné ve smyslu a nebylo shledáno přípustným ani ve smyslu , odst. 3 téhož předpisu, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu neřeší otázku, která by v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebylo ani shledáno, že by prostřednictvím tohoto rozhodnutí byl zaznamenán rozpor v judikatuře, a konečně nelze ani dovodit, že by s ohledem na skutkový stav, z nějž odvolací soud vycházel a kterým je dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání vázán (srov. ), měla být vyřešená právní otázka (posouzení stavu tísně a nápadně nevýhodných podmínek při uzavření převodní smlouvy žalovanou, jakož i odstoupení od této smlouvy žalovanou a právní důsledky spojené s tímto odstoupením) posouzena jinak, tedy, že by (v tomto případě) odvolací soud pochybil při právním posouzení skutkové stavu.

Pokud dovolatel zpochybňuje správnost odvolacím soudem zaujatého právně kvalifikačního závěru, činí tak s odkazem na svou skutkovou verzi případu, čímž fakticky nepřípustně uplatňuje také dovolací důvod podle (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jehož prostřednictvím ovšem přípustnost nenárokového dovolání posuzovat nelze.

Z vyložených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele podle věty první a téhož procesního předpisu odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a (per analogiam), neboť důvody pro aplikaci (ať již podle věty první či druhé) (vzhledem k tomu, že žalované žádné účelně vynaložené náklady v tomto dovolacím řízení nevznikly) osvědčeny nebyly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2011

JUDr. Pavel Vrcha, v. r.

předseda senátu