Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 324/2011

-16

U S N E S E N Í

T. P.

Podle § 265k odst. l tr. ř. se

z r u š u j í

rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. , a rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 2651 odst. l tr. ř. se Okresnímu soudu v České Lípě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. , byl obviněný T. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden měsíc, jehož výkon byl podle tr. zákoníku, tr. zákoníku (, , ve znění ) podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Výrokem podle odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.

Jako trestný čin posoudil Okresní soud v České Lípě skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný T. P. dne 23. 7. 2007 v 10,20 hodin řídil po silnici č. 268 mezi obcemi S. v Čechách a N. B. nákladní automobil zn. Avia, přičemž na křižovatce se silnicí č. 26850 počal odbočovat vlevo na tuto silnici ve chvíli, kdy byl předjížděn osobním automobilem zn. Suzuki Swift řízeným F. H., a došlo ke střetu vozidel, při kterém F. H. utrpěl zranění s pracovní neschopností do 8. 8. 2007.

O odvolání, které podal obviněný proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. . Podle § 258 odst. l písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v České Lípě zrušen ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že výkon trestu odnětí svobody byl podle § 58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 59 odst. l tr. zák. stanovena na jeden rok. Jinak zůstal rozsudek Okresního soudu v České Lípě nezměněn.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci. Tento rozsudek napadl především potud, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině, a v důsledku toho napadl i výrok o trestu. Vytkl, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku”. Dovolání tedy podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. l písm. g) tr. ř., i když takto na citované ustanovení výslovně neodkázal. Obviněný namítl, že viníkem dopravní nehody byl poškozený, který nereagoval správně na to, že obviněný dával včas znamení o změně směru jízdy vlevo. Obviněný také poukázal na celkově riskantní jízdu poškozeného. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby sám ve věci rozhodl nebo přikázal Okresnímu soudu v České Lípě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Jednou z podstatných okolností posuzované dopravní nehody je to, zda obviněný před svým manévrem, při kterém došlo ke střetu, dával znamení o změně směru jízdy vlevo. Pokud by ho dával, a to včas, byl by to důvod, pro který poškozený nesměl předjíždět. Podle , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, řidič nesmí předjíždět, dává-1i řidič vpředu jedoucího vozidla znamení o změně směru jízdy vlevo a není-li možné předjetí vpravo podle odstavce 1 nebo předjetí v dalším volném jízdním pruhu vyznačeném na vozovce v tomtéž směru jízdy.

Soudy neučinily ohledně této otázky žádné vlastní skutkové zjištění. Obviněný trval na tom, že dával znamení o změně směru jízdy vlevo. Poškozený v postavení svědka tvrdil, že obviněný dával znamení o změně směru jízdy vpravo. Okresní soud v České Lípě sice zaznamenal protichůdnost obou výpovědí, ale dále se uvedenou otázkou již nezabýval. Nejistotu, které si byl patrně vědom, Okresní soud v České Lípě překlenul tím, že na adresu jízdy obviněného vytkl, že neodbočoval standardním způsobem tak, aby se zařadil co nejdále vlevo v části vozovky určené pro jeho směr jízdy s ohledem na rozměry vozidla nebo nákladu a šířku vozidla (míněna spíše šířka vozovky). Tím Okresní soud v České Lípě dal průchod zjištění, že obviněný před změnou směru jízdy najel k pravému okraji vozovky. Pokud jde o právní hodnocení způsobu jízdy obviněného, Okresní soud v České Lípě konstatoval, že obviněný nerespektoval ustanovení § 21 odst. l zákona o silničním provozu, pokud toto ustanovení stanoví, že řidič odbočující vlevo nesmí ohrozit řidiče jedoucího za ním. Absence skutkového zjištění týkajícího se znamení o změně směru jízdy vlevo se pak projevila tím, že součástí právních úvah Okresního soudu v České Lípě není konstatování, že by obviněný porušil ustanovení § 21 odst. l zákona o silničním provozu v části, podle níž řidič odbočující vlevo musí dávat znamení o změně směru jízdy vlevo. Přitom pokud by Okresní soud v České Lípě zjistil, že obviněný toto znamení nedával, byl by to nejpádnější důvod k závěru o tom, že obviněný je viníkem nehody.

K rozporům mezi výpovědí obviněného a svědeckou výpovědí poškozeného Okresní soud v České Lípě jen paušálně odkázal na to, že výpověď poškozeného není ničím zpochybněna. Stejně dobře je ovšem možné konstatovat, že nic nezpochybňuje výpověď obviněného. Jestliže obviněný tvrdil, že dával znamení o změně směru jízdy vlevo, je toto tvrzení v souladu s objektivním vývojem dopravní situace potud, že obviněný skutečně změnil směr jízdy vlevo. Ve svědecké výpovědi poškozeného lze najít nesrovnalosti např. pokud jde o jeho tvrzení, že obviněný najel s vozidlem vpravo tak, že se polovinou šířky vozidla nacházel mimo vozovku. To je v evidentním rozporu jak s výpovědí obviněného, tak se znaleckým posudkem z oboru dopravy, jímž byl rekonstruován průběh jízdy obviněného před střetem. Zásadním rozporem mezi výpovědí obviněného a svědeckou výpovědí poškozeného v otázce, zda obviněný dával znamení o změně směru jízdy vlevo, se měl Okresní soud v České Lípě důsledně zabývat, měl v tomto ohledu učinit jasné skutkové zjištění, vysvětlit hodnotící úvahy, na podkladě kterých k naznačenému zjištění dospěl, a pokud nemohl takové zjištění učinit, měl se řídit zásadou „in dubio pro reo”. Toto pochybení Okresního soudu v České Lípě nenapravil ani Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci.

Rozhodnutí obou soudů je navíc vnitřně rozporné v samotné otázce, o jaký jízdní manévr ze strany obviněného v době střetu obou vozidel vůbec šlo. Podle výroku o vině a části odůvodnění obou rozsudků obviněný o d b o č o v a l vlevo, avšak z jiných částí odůvodnění obou rozsudků se naznačuje, že se o t á č e l . Variantu otáčení připustil znalecký posudek z oboru dopravy s ohledem na průběh jízdy obviněného před změnou směru a na polohu vozidla obviněného v době střetu ve vztahu k poměrům na křižovatce se silnicí č. 26850. Každý z těchto jízdních manévrů je upraven jinými ustanoveními zákona o silničním provozu. Odbočování je upraveno v § 21 zákona o silničním provozu a otáčení je upraveno v § 24 zákona o silničním provozu (byť zčásti odkazuje na obdobné použití ustanovení § 21 o odbočování). V tomto ohledu jde tedy o přesné určení ustanovení zákona o silničním provozu, které měl obviněný porušit.

K otázce, které nebo která ustanovení zákona o silničním provozu obviněný porušil, je třeba konstatovat, že ve výroku o vině není uvedeno žádné ustanovení. Přitom zákonným znakem trestného činu ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. mimo jiné je to, že pachatel „poruší důležitou povinnost uloženou mu podle zákona”. V takovém případě musí být ve výroku o vině uvedeno konkrétní ustanovení zákona, které pachatel porušil a kterým mu byla stanovena nějaká povinnost, o níž se činí závěr, že to je „důležitá povinnost”.

Z toho, co bylo uvedeno v předcházejících částech tohoto usnesení Nejvyššího soudu, je zřejmé, že jak napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, tak předcházející rozsudek Okresního soudu v České Lípě jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil rozsudky obou soudů, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v České Lípě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v České Lípě odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu a znovu ve věci rozhodne.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. března 2011

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec