Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 750/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci péče o nezletilou S. Ch., zastoupenou opatrovníkem Městskou částí Praha 2, se sídlem nám. Míru 20, Praha 2, dceru JUDr. N. Ch., zastoupené PhDr. Antonínem Kočařem, bytem Praha 2, Krakovská 1346, a otce R. Ch., zastoupeného JUDr. Evou Bednářovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Mikovcova 7, o změnu výchovy, úpravu styku a výchovné opatření, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. , o odvolání matky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2011, č.j. -602, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. ledna 2011, č.j. -602, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24.8.2010, č.j. -549, tak, že zamítl návrh matky na změnu výchovy, že dohled nad výchovou nezletilé se nenařizuje a že styk nezletilé s otcem se nenařizuje. Dále uložil oběma rodičům nahradit státu náklady řízení a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky.

Rozsudek odvolacího soudu napadla matka podáním ze dne 31. ledna 2011 výslovně označeným jako odvolání, které směřuje do výroku o povinnosti nahradit náklady řízení placené státem ( ).

Nejvyšší soud České republiky, kterému byla věc předložena soudem prvního stupně k projednání a rozhodnutí, postupoval podle ve znění účinném od 1.7.2009 – dále jen „ “ (srov. čl. II bod 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o podání matky ze dne 31.1. 2011, které lze podle jeho obsahu i výslovného označení považovat za odvolání proti vedlejšímu výroku rozsudku Městského soudu v Praze (kterému bylo také adresováno) ze dne 5. ledna 2011, č.j. -602 (srov. , ), musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastaveno.

Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů (srov. ).

Odvolání je podle ustanovení řádným opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje.

Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. , ).

Z citovaných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího zákon odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy. To platí i pro ta procesní rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně. (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2002, sp. zn. ).

k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu; nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. věta první ). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud České republiky jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2001, pod číslem 85, či ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2002, pod číslem 139).

Nejvyšší soud České republiky, kterému byla věc předložena odvolacím soudem k projednání a rozhodnutí, proto z výše uvedených důvodů řízení o podaném odvolání pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastavil ( , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. března 2011

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.

předseda senátu