Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 181/2010

32 Cdo 181/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně TRANSEXPRESS Intl. spol. s r.o., se sídlem v Ostravě, Orlovská čp. 791/40, PSČ 713 00, identifikační číslo osoby 18051634, zastoupené JUDr. Alicí Kubovou Bártkovou, M.E.S., advokátkou se sídlem v Praze - Vinohradech, Rubešova 83/10, proti žalované AWT Čechofracht a.s.,se sídlem v Praze 1, Opletalova 37/1284, PSČ 111 21, identifikační číslo osoby 00001066, o zaplacení 55 671,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2009, č. j. -198, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil (v pořadí čtvrtý ve věci) zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. dubna 2008, č. j. -171 (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Podle výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze – oddíl B, vložka 416, byla ke dni 1. května 2010 vymazána dosavadní obchodní firma žalované Čechofracht a.s. a k témuž dni zapsána její nová obchodní firma AWT Čechofracht a.s. Dovolací soud proto jednal v dovolacím řízení s takto nově označenou žalovanou.

Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen „ “).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek (usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v obecné rovině přípustnost dovolání podle a c) za podmínek v těchto ustanoveních uvedených.

Oproti očekávání dovolatelky její dovolání podle ustanovení přípustné není. Soud prvního stupně sice rozhodl v rozsudku (č. l. 171) jinak než ve svém předchozím vyhovujícím rozsudku ze dne 15. listopadu 2006, č. j. -128, učinil však tak na základě usnesení ze dne 17. října 2007, č. j. -160, jímž mu odvolací soud zrušil jeho předchozí rozsudek (č. l. 128) a věc mu vrátil k dalšímu řízení pouze z důvodu nepřezkoumatelnosti závěru o nesplnění závazkové povinnosti žalované vybrat dopravce, který by přepravil zásilku nepoškozenou a bez chybějící části, aniž ho zavázal právním názorem na posuzovanou věc.

Dovolání žalobkyně však není přípustné ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Podrobovala-li dovolatelka kritice závěry odvolacího soudu o nesplnění součinnosti příkazce (žalobkyně) vůči žalované (zasílateli) a o označení osoby dopravce ze strany žalované, s níž žalovaná uzavřela smlouvu o přepravě, jakož i další popsaná skutková zjištění odvolacího soudu, lze tyto její výhrady podřadit pod dovolací důvod podle (t. j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však přípustnost podaného dovolání podle založit nemůže, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a).

Nejvyšší soud však nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ani v otázce právní kvalifikace smlouvy uzavřené mezi účastníky, kterou dovolatelka napadla prostřednictvím dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle , namítajíc, že šlo o smlouvu o přepravě. Posoudil-li ji odvolací soud jako smlouvu zasílatelskou podle a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), Nejvyšší soud neshledal, že by byl tento jeho závěr v rozporu s hmotným právem či soudní judikaturou. Jinou právní otázku, pro jejíž řešení by bylo možné považovat napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, dovolatelka nevymezila, a její výhrady k aplikaci ustanovení a obch. zák., které založila na odlišném skutkovém základě, podrobovala-li kritice skutková zjištění odvolacího soudu, jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle , který (jak již bylo vysvětleno výše) přípustnost dovolání podle nemůže založit.

Podle věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy dovolání ani ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo do rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek

V Brně 12. dubna 2011

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu