Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4832/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce MUDr. K. D., zastoupeného JUDr. Naděždou Paškovou, advokátkou se sídlem v Roudnici nad Labem, Riegrova 1100, proti žalovaným 1) J. J. a 2) Z. J., zastoupeným JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 3, Táboritská 23, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2010, č. j. -43, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 18. září 2009, č. j. -27, zamítl žalobu pro zmatečnost, kterou žalovaní podali proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 9. 1998, č. j. -27, a rozhodl o nákladech řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že rozsudek, proti kterému byla podána žaloba pro zmatečnost, dosud nenabyl právní moci.

Městský soud v Praze jako soud odvolací poté, kdy zamítl návrh žalovaných na přerušení řízení, usnesením ze dne 4. února 2010, č. j. -43, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Vzhledem k tomu, že usnesení ze dne 18. 9. 2009 je prvním meritorním rozhodnutím soudu prvního stupně o žalobě pro zmatečnost, může být dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud toto usnesení potvrdil, přípustné podle jen ve spojení s ustanovením (srov. ). Jinak řečeno, dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil první usnesení soudu prvního stupně o žalobě pro zmatečnost, není přípustné bez dalšího, nýbrž jen při naplnění předpokladu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

O otázku zásadního právního významu nejde, jestliže příslušná zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. l. 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru pod označením C 103/2).

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu spojují žalovaní s řešením otázky, zda lze podat žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo odvolání odmítnuto jako opožděné, přičemž odvolací soud toto usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se odvolání neodmítá (jinak řečeno, zda lze podat žalobu pro zmatečnost za situace, kdy odvolací soud dosud věcně nerozhodl o podaném odvolání a hrozí, že „odvolání může být odmítnuto“). Řešení nastolené otázky nečiní v rozhodovací praxi soudů žádné potíže a lze je označit za triviální.

Žaloba pro zmatečnost je v koncipována jako mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, trpí zmatečností, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, je-li nejen v zájmu účastníků, ale i veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. Žaloba pro zmatečnost je tedy právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž došlo k závažným procesně právním nedostatkům. Žalobou pro zmatečnost se nelze domáhat nápravy případných pochybení ve zjištění skutkového stavu věci nebo při jejím právním posouzení. Dosud nepravomocná rozhodnutí, jakož i pravomocná rozhodnutí, která byla vydána v průběhu řízení (např. o procesním nástupnictví, o přistoupení dalšího účastníka do řízení, o záměně účastníků, o místní nebo věcné příslušnosti apod.) není možné touto žalobou napadnout. (Bureš, Drápal, Krčmář a kol. , komentář 2. díl, 7. vydavatelství C. H. Beck 2006, str. 1197). Vzhledem k tomu, že žalovaní napadli žalobou rozhodnutí soudu prvního stupně, které dosud nenabylo právní moci, nebyla splněna základní podmínka přípustnosti žaloby pro zmatečnost.

Dovolacímu soudu nezbylo než dovolání žalovaných jako nepřípustné odmítnout ( a ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za stavu, kdy žalobci podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovaným právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2010

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.

předsedkyně senátu