Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1137/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně E. F. P., zastoupené JUDr. Jarmilou Vilímkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Řeznická 3, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany, sesídlem v Praze 1 Tychonova č. 6, zastoupené Vojenským úřadem pro zastupování Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, nám. Svobody 471, o ochranu osobnosti,vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2008, č.j. -55, takto:

I.Dovolání žalobkyně se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. listopadu 2007, č.j. -39, zamítl žalobu, aby žalovaná zaslala žalobkyni písemnou omluvu: „Vážená paní rotmistryně, omlouváme se Vám za postup orgánu Vojenské policie ze dne 14. 4. 2006, kdy Vám bylo příslušníkem VP odebráno potvrzení ke komplexní péči vydané 15. 10. 2001 orgány ÚVS Praha 6. Jednalo se o překročení pravomoci Vojenské policie ve věci, kterou mělo řešit KVV hl. m. Praha. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. listopadu 2008, č.j. -55, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud věc posoudil podle § 11násl. obč. zák. Ztotožnil se se skutkovým zjištěním i právním posouzením věci soudem prvního stupně s tím, že v dané věci žalobkyně za prostředek obrany proti neoprávněnému zásahu zvolila omluvu za odebrání potvrzení ke komplexní péči, nikoli za tvrzení, že mělo být označeno za padělek. Řízení o ochranu osobnosti je řízením návrhovým a je pouze na žalobci, jaký zvolí prostředek obrany proti neoprávněnému zásahu. Soud uvedl, že jednání orgánu Vojenské policie, který žalobkyni odebral potvrzení ke komplexní péči je třeba považovat za výkon práva, resp. povinnosti, což je okolnost vylučující neoprávněnost zásahu do osobnostních práv.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 10. března 2009 dovolání, doplněné podáním ze dne 21. ledna 2010. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení a b) Je přesvědčena, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za otázku zásadního právního významu považuje skutečnost, že za prostředek obrany proti neoprávněnému zásahu zvolila omluvu za odebrání potvrzení ke komplexní péči, nikoli za tvrzení, že mělo být označeno za padělek. Dále i skutečnost, zda odebrání průkazu ke komplexní péči bylo pouze v kompetenci orgánu, který jej vydal a jí předal – Územní vojenské správy v Praze 6, či zda bylo možné, aby je odebrala Vojenská policie. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje,že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení násl. obč.zák. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. března 2008, sp.zn. ). Není tak naplněn dovolací důvod podle Pokud dovolatelka uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení , pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 10. března 2011

JUDr. PavelP a v l í k, v. r. předseda senátu