Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3506/2009

U S N E S E N Í

Mgr. S. H.

, proti žalovaným

1) A. S.,

zastoupenému Mgr. Barbarou Martinů, advokátkou se sídlem v Praze 1, Konvitská 291/24,

2) A. S.

, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2009, č. j. -384, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 6. 2008, č. j. -320 (v pořadí druhým), vyhověl žalobě a uložil žalovaným povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku „byt č. 469/21 o velikosti 3+1 s příslušenstvím nacházející se v 6. podlaží domu č.p. 469 v P., k. ú. T., v ulici U Pentlovky 1“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 18. 2. 2009, č. j. -384, citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že žalovaným uložil povinnost předmětný byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší, jinak ho ve věci samé potvrdil; změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (jejich výši) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Z provedených důkazů odvolací soud shodně se soudem prvního stupně zjistil, že předmětný byt byl v roce 1978 přidělen 1. žalovanému jako byt podnikový, že v roce 1995 bylo založeno bytové družstvo, jenž se stalo vlastníkem předmětného domu, že 1. žalovaný se stal jeho (výlučným) členem, že žalovaní dne 25. 4. 2003 uzavřeli manželství, že žalovaný neplatil nájemné a úhradu za služby spojené s užíváním bytu, že rozhodnutím představenstva družstva ze dne 20. 5. 2003 byl 1. žalovaný vyloučen z bytového družstva z důvodu porušování svých povinností (neplacení nájemného a záloh na služby spojených s užíváním bytu), že toto rozhodnutí vzala na vědomí členská schůze dne 22. 5. 2003, že rozhodnutí mu bylo doručeno dne 27. 5. 2003, kdy se zásilka dostala do sféry jeho dispozice (oznámením o uložení zásilky na poště), že se v té době zdržoval v místě svého bydliště, že tříměsíční (prekluzívní) lhůta k podání odvolání proti rozhodnutí představenstva o vyloučení z družstva k členské schůzi skončila dne 31. 8. 2003, že 1. žalovaný nesouhlas s rozhodnutím vyslovil až v září 2003, že se ani v roční (prekluzívní) lhůtě nedomáhal u soudu vyslovení neplatnosti tohoto rozhodnutí, že žalobce dne 9. 12. 2003 uzavřel s Bytovým družstvem U Pentlovky č. p. 469 smlouvu o převodu vlastnictví předmětné bytové jednotky a byl zapsán do katastru nemovitostí jako její vlastník, a že žalovaní doposud byt užívají. Na tomto skutkovém základě soudy obou stupňů především dovodily, že 1. žalovanému zaniklo členství v družstvu k 31. 8. 2003, kdy mu marně uplynula prekluzívní lhůta k podání odvolání k členské schůzi ( obchodního zákoníku v tehdy platném znění – dále též jen „obch. zák.“), že tak zaniklo i právo nájmu žalovaných k předmětnému bytu ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“), že za této situace užívají žalovaní byt bez právního důvodu a že žalobce se stal (po vyloučení 1. žalovaného z družstva) vlastníkem předmětné bytové jednotky; proto pokládal za správný výrok, jímž soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost předmětný byt vyklidit. Na rozdíl od soudu prvního stupně však vázal vyklizovací povinnost žalovaných – z důvodů uvedených v napadeném rozsudku – na zajištění přístřeší.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal 1. žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , odst. 3 , , ve znění před novelou provedenou - dále též jen „ “ (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že obsahuje několik rozhodnutí - aniž by je konkretizoval – jež mají po právní stránce zásadní význam), a uplatnil v něm dovolací důvody podle , b) Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že byl platně vyloučen z bytového družstva, namítal, že v době, kdy mu bylo doručováno rozhodnutí o vyloučení z družstva, se nezdržoval v místě bydliště, ohledně této skutečnosti soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily provedené důkazy a další neprovedly. Zdůraznil, že nesprávné posouzení jeho vyloučení z družstva se promítlo i do nesprávného závěru o aktivní legitimaci žalobce, který se podle jeho názoru nemohl stát vlastníkem předmětné bytové jednotky (nikdy ani nebyl členem družstva). Tvrdil, že odvolací soud nesprávně aplikoval a , 3 obč. zák., pokud nedospěl k závěru, že na žalobce přešly všechny závazky z nájemní smlouvy. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle čl. II. bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 18. 2. 2009, tedy před 1. červencem 2009, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, Nejvyšší soud České republiky projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) usnesením ze dne 30. 9. 2009, č. j. -421, odložil vykonatelnost napadeného rozsudku.

Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Odvolací soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o bytové náhradě pro žalované (dále jen „měnící výrok“), tj. ve výroku, proti němuž dovolání evidentně nesměřuje. Ve výroku o uložení vyklizovací povinnosti vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (dále jen „potvrzující výrok“) a proti tomuto potvrzujícímu výroku naopak dovolání směřuje. Dovolací soud nebyl oprávněn přezkoumat věcnou správnost měnícího výroku, neboť nebyl dovoláním napaden. Propojení potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu, je-li proti němu dovolání přípustné podle či c) , s měnícím výrokem, který není přípustné zkoumat (proto, že jeho správnost nebyla dovoláním zpochybněna), se při rozhodnutí o dovolání projeví toliko v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje právě ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. června 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 1997, pod číslem 87).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku (výroku) odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c)

Protože ustanovení přípustnost dovolání nezakládá (v pořadí první – zamítavý – rozsudek soudu prvního stupně z 4. 12. 2006, č. j. -218 zrušil odvolací soud proto, že byla zpochybněna věrohodnost důkazů, na nichž rozhodnutí spočívalo, k /hmotně/právnímu posouzení věci však nezaujal žádné stanovisko), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Námitkami, kterými dovolatel brojil proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění pro posouzení věci podle , obč. zák. (závěr, že mu bylo doručeno rozhodnutí o vyloučení z družstva a že žalobce prokázal, že byl členem bytového družstva), právě takový nepřípustný dovolací důvod ( ) uplatnil. Přehlíží totiž, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout, avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Přípustnost dovolání podle zásadně nezakládají (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ - ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) ani dovolací námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle K vadám podle , jež dovolatel namítl poukazem na to, že v řízení nebyly provedeny další důkazy, dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ).

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle dovolatel zpochybnil správnost (ne)aplikace , 3 obč. zák. Zde lze konstatovat, že závěr soudů obou stupňů, že žalovaní užívají byt bez právního důvodu, je správný. Jestliže v řízení bylo zjištěno, že 1. žalovaný (výlučný člen družstva) byl z družstva vyloučen k 31. 8. 2003, zanikl mu zároveň i nájem bytu ( obč. zák.). Žalobce se stal vlastníkem bytové jednotky v době, kdy žalovaný již nebyl nájemcem předmětného bytu a proto ani nemohl vůči žalovanému vstoupit do právního postavení pronajímatele ( , 3 obč. zák.).

Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. března 2011

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v. r.

předsedkyně senátu