Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4866/2008

22 Cdo 4866/2008

U S N E S E N Í

3 D Production, s. r. o.

žalovanému

Mgr. Ing. P. N.

, zastoupenému Mgr. Tomášem Homolou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 5, o určení neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. -201, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. května 2008, č. j. -217, takto:

I.   Dovolání

se odmítá

.

II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 11. 2007, č. j. -201, zamítl žalobu o určení, „že smlouva o zřízení věcného břemene, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne 20. 1. 1998, jejímž obsahem bylo zřízení věcného břemene práva chůze a jízdy přes pozemek parc. č. 144/1 v kat. území H., který je u Katastrálního úřadu pro Prahu-město zapsán na LV č. 1180, vedeném pro obec Praha, kat. území H., ve prospěch žalovaného jako spoluvlastníka domu č. p. 1094 v ulici Malá Michnovka, P. na st. parc. č. 144/11 v kat. území H., je neplatná“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 22. 5. 2008, č. j. -217, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Otázku zásadního právního významu formulovala takto: „Pokud ze smlouvy o zřízení věcného břemene není zřejmé, zda touto smlouvou mělo být založeno věcné břemeno osobní nebo věcné břemeno, u kterého je oprávněná osoba určena vlastnictvím k nemovitosti, není možno takovou smlouvu považovat za určitou a srozumitelnou. Za určitou nelze považovat ani smlouvu o zřízení věcného břemene, kterou by mělo být zřizováno věcné břemeno pro vlastníka určité nemovitosti, pokud tato nemovitost není v souladu se zákonem identifikována.“

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené

Podle (dále „ “) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené y jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.

V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v

Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným.

K tomu srov. usnesení  Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor rozhodnutí“) pod č. C 5042.

Žádnou z dovolatelkou nastolených otázek za takovou relevantní právní otázku nelze považovat. Žalobkyně sice v dovolání právní otázky vymezila, jsou však příliš obecné a není zřejmé, jak by se jejich řešení mělo promítnout do poměrů v dané věci. Dovolatelka ostatně v nalézacím řízení námitky, které by souvisely s otázkami jí nastolenými v dovolacím řízení neuplatnila. Odvolací soud proto také své rozhodnutí vystavěl na řešení jiných právních otázek, než je otázka povahy předmětného věcného břemene z hlediska jeho trvání či dostatečné identifikace panující nemovitosti.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolací námitka žalobkyně, že jí vymezená právní otázka nebyla v obdobných případech odvolacími soudy dosud shodně řešena, neboť  k tvrzené rozdílné praxi odvolacích soudů nedoložila žádná rozhodnutí, která by její námitku podpořila.

Namítanými vadami řízení by se dovolací soud mohl zabývat jen tehdy, jednalo-li by se o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2008, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 5780. Tak tomu však v tomto případě není.

 Dovolatelka rovněž napadla i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle v daném případě naplněny.  

Dovolací soud proto podle za použití dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů vychází z toho, že úspěšnému žalovanému náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobkyni právo, nevznikly ( , , a ).  

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. března 2011

           JUDr. František Balák, v. r.

                     předseda senátu