Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1768/2009

U S N E S E N Í

CDV-2, LTD

,

se sídlem Peterborough Court, 133 Fleet Street, London EC4A 2BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 04434554,

zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 15, proti povinným

1) F. E.

,

2) E. E.

a

3) J. E.

, povinní 2) a 3) zastoupeni JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Čéčova 11, pro 6,490.575,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání povinných 2) a 3) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře ze dne 16. 9. 2008, č.j. -108, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání povinného 1/ (výrok I.), ve vztahu mezi oprávněnou a povinnými 2/ a 3/ potvrdil usnesení z 31. 1. 2008, č. j. -43, jímž okresní soud nařídil exekuci (výrok II.) a zavázal všechny povinné nahradit oprávněné náklady odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud dospěl k závěru, že pro nařízení exekuce jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady, zejména, že exekuční titul byl povinným 2) a 3) řádně doručen a že je tudíž formálně vykonatelný.

Doručení povinné 2) prokazuje doručenka, jež je součástí zásilek určených do vlastních rukou (založená ve spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. ), v níž je vypsáno jméno, příjmení, rodné číslo a bydliště, podpis „E.“ a datum převzetí písemnosti 29. 4. 1998. „Tvrzení povinné (2/), že nejde o její podpis, považuje odvolací soud za nevěrohodné a vyvrácené provedeným dokazováním.“ V posledním odstavci třetí strany (č. l. 110) a na čtvrté straně svého rozhodnutí pak odvolací soud hodnotí důkazy, z nichž vyvozuje skutkový závěr, že dovolatelce exekuční titul doručen byl, a uzavírá, že s ohledem na provedené důkazy další navržený důkaz – znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví – provádět nebude.

Ve vztahu k povinnému 3) bylo ze stejného nalézacího spisu zjištěno uložení 2 nevyzvednutých zásilek určených do vlastních rukou povinného 3), obsahujících směnečný platební rozkaz. Závěr o doručení exekučního titulu byl učiněn na základě obsahu druhé zásilky. Z ní bylo odvolacím soudem zjištěno, že při prvním pokusu o doručení nebyl adresát (J. E.) zastižen a že mu byla dne 21. 5. 1998 zanechána výzva na 22. 5. 1998 (na zadní straně zásilky je u tohoto textu otisk razítka dodací pošty a podpis doručovatele); jelikož nebyl zastižen ani při druhém pokusu o doručení, bylo mu oznámeno uložení zásilky dne 22. 5. 1998 (text na zadní straně zásilky opět s razítkem pošty a podpisem doručovatele). Dále je na zásilce uvedeno, že v úložní době zásilka nebyla vyzvednuta – vrací se zpět s razítkem pošty ze dne 8. 6. 1998 a podpisem doručovatele. Ke zpochybnění této veřejné y (povahu veřejné y má doručenka i tehdy, jsou-li údaje, jimiž musí být opatřena, obsažené také na obalu zásilky, kterou pošta od doručenky neoddělila a již po uplynutí úložní doby vrátila soudu s doručenkou /viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. ) není způsobilá absence údaje o konkrétní hodině opětovného doručení (který musí být uveden

pouze

na tiskopise pošty „Výzva“), ani tvrzení povinného, že tiskopis pošty „Výzva“ tento údaj neobsahuje. Odvolací soud proto uzavřel, že „zákonné podmínky pro náhradní doručení směnečného platebního rozkazu povinnému 3) dle shora uvedené poštovní obálky byly splněny.“

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z rozporu napadeného usnesení s judikaturou Nejvyššího soudu, zejména s jeho rozhodnutím z 29. 4. 1999, č. j. -30, povinný 3) namítá, že „nebyl uvědoměn o tom, ve kterou konkrétní hodinu konkrétního dne mu doručovatel přijde zásilku znovu doručit“ a že tudíž nedošlo k účinnému náhradnímu doručení exekučního titulu. Argumentuje přitom ustanovením přílohy č. 5, bodu 18. Vyhlášky o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů č. 78/89 Sb., poštovní řád, který podle jeho názoru vyžaduje na doručence vyznačení poznámky

„Výzva na …“

, „obsahující uvedení konkrétní hodiny, kdy přijde doručovatel písemnost znovu doručit, doplněnou otiskem denního razítka a podpisem doručovatele.“ Podle povinného 3) doručenka (obal zásilky) exekučního titulu neobsahující výše uvedené údaje nesplňuje náležitosti stanovené poštovním řádem, a z toho důvodu nemá povahu veřejné y (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 1999, sp. zn. ), tj. není na povinném 3), aby účinné náhradní doručení exekučního titulu vyvracel.

Druhá povinná, aniž se zabývá otázkou přípustnosti dovolání, namítá, že prokázat pravost jejího podpisu na doručence vztahující se k jejímu exekučnímu titulu bylo povinností oprávněné. „Odvolací soud nesprávně hodnotil břemeno tvrzení a břemeno důkazní tížící příslušné účastníky řízení a tím (jakož i neprovedením navrženého důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví) zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.“

Povinní 2) a 3) navrhli zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná navrhla zamítnutí případně odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž (vyjma případu – o který však zde nejde – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelé zpochybnili závěr, že k výkonu navržený exekuční titul je vykonatelný. Tento závěr je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle , aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, zda k exekuci navržený směnečný platební rozkaz byl povinným 2) a 3) řádně doručen. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle , resp. Za použití druhého (posuzováno podle obsahu dovolání) z uvedených důvodů dovolatelé vytýkají, že odvolací soud nezjišťoval, zda jí byl exekuční titul řádně doručen, a předložila vlastní skutkovou verzi, že rozhodnutí jí doručeno nebylo a že nastat nemohla ani fikce náhradního doručení.

Dovolatelův poukaz na usnesení Nejvyššího soudu z 29. 4. 1999, č. j. -30, není namístě, jelikož toto rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti ve znění před novelizací provedenou , účinným od 1. 1. 2000, kdy dovolání proti usnesení o odmítnutí odvolání bylo přípustné podle tehdejšího ustanovení bez dalšího, tedy zejména bez nutnosti splnění podmínky zásadního právního významu napadeného rozhodnutí, takže použitelnými byly i dovolací důvody podle tehdejšího ustanovení (vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), zatímco za současného právního stavu je (viz výše) důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle , kdy zákon vyžaduje splnění podmínky zásadního právního významu napadeného rozhodnutí, pouze důvod podle nynějšího ustanovení , tedy nesprávné právní posouzení věci.

Pokud jde o dovolatelův odkaz na usnesení Nejvyššího soudu z 12. 6. 2008, sp. zn. , ten je (kromě toho, že byl obsažen teprve v doplnění dovolání doručeném Nejvyššímu soudu 19. 5. 2009, tedy téměř pět měsíců po uplynutí dovolací lhůty, takže k němu dovolací soud nemohl přihlédnout) nepřípadný již proto, že v uvedené věci jde o případ skutkově jiný, kdy totiž – oproti věci souzené – na doručence „nebyl údaj o tom, že by se adresát v místě doručování zdržoval“ (viz č. l. 140 versa a 146), kterýžto údaj ovšem na doručenkách prokazujících doručení exekučního titulu třetímu povinnému nechybí.

Dovolatelka také sice zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinila tak však – stejně jako dovolatel – způsobem neregulérním (byť prostřednictvím jiných skutkových tvrzení); závěr o jeho vykonatelnosti založila na vlastních skutkových tvrzeních odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelkou vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností doručení exekučního titulu), však – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle ( o. s .ř.) být nemohou.

Povinná kromě toho nebrojí proti nesprávnému výkladu (interpretaci) ani použití (aplikaci) práva (neuplatňuje tedy jediný k založení přípustnosti dovolání podle způsobilý dovolací důvod), nýbrž proti hodnocení důkazů, jež vyústilo v závěr o pravosti jejího podpisu na doručence a v důsledku toho pak k závěru o doručení exekučního titulu a tudíž i o jeho formální vykonatelnosti; hodnocení důkazů však dovoláním úspěšně napadnout nelze, a to ani ohlášeným dovolacím důvodem ani dovolacími důvody jinými. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů ( ) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud neměl uvěřit vyslýchanému svědkovi, nebo že měl uvěřit svědkovi jinému, případně že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění, apod. To znamená, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů dovoláním úspěšně napadnout nelze (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. . Komentář, II. díl., 7. vydání, Praha C. H. Beck, 2006, strana 1268).

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu