Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1120/2009

U S N E S E N Í

P. E.

Fakultní nemocnici Plzeň

, se sídlem v Plzni, Dr. E. Beneše 13, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 2008, č. j. - 488, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal dovolání proti rozsudku ze dne 18. 3. 2008, č. j. - 488, jímž Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek ze dne 1. 10. 2007, č. j. - 433, kterým Okresní soud Plzeň - město zamítl žalobu na zaplacení částky 1.033.125,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně neshledal důvodným nárok na náhradu škody na zdraví, která měla žalobci vzniknout dne 16. 1. 1998, kdy v průběhu operace v zařízení žalované, v plné anestezii, došlo u žalobce k aspiraci kyselého žaludečního obsahu do plic a v důsledku toho k rozvoji středně těžké ventilační poruchy (Mendelsonova syndromu). Bylo sice prokázáno, že k poškození zdraví došlo u žalobce v přímé souvislosti s operačním zákrokem, nikoli však v důsledku pochybení lékařů žalované. Šlo o komplikaci, riziko jejíhož vzniku je spojeno s každým operačním zákrokem v celkové anestezii. Žalovaná za škodu na zdraví žalobce neodpovídá podle § 420 obč. zák. a ani podle § 420a obč. zák., neboť soudní praxe se ustálila na názoru, že odpovědnost za škodu způsobenou chybným lékařským zákrokem se posuzuje jako obecná odpovědnost za škodu podle § 420 obč. zák.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje dle ust. , jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci dle Dovolatel brojí proti nedostatečnému zjištění skutkového stavu. Namítá, že znalci ve znaleckých posudcích, které byly v dané věci vyhotoveny, nedoložili zdravotnickou dokumentaci, o kterou opřeli své závěry. Posudky opomíjí údaje z dokumentace neurochirurga, který vlastní léčebný zákrok prováděl. Měly být také vysvětleny rozpory mezi písemnými zápisy dvou lékařů (anesteziologický protokol vedený MUDr. Machartem a neurochirurgický protokol vedený MUDr. Škúcim). Podotýká, že z těchto dokumentů je zřejmý nesoulad dějů z hlediska časové posloupnosti, jenž dále rozebírá. Z toho dovozuje závěr, že žalovaná prostřednictvím svého zaměstnance nepřerušila operaci a neodstranila překážku z dýchacích cest žalobce, za situace, kdy prováděla operaci již ve stádiu, kdy žalobci zatékaly do plic žaludeční šťávy. Má za to, že žalovaná nevysvětlila, proč nebyl vzat v potaz závěr z interního předoperačního vyšetření, ze kterého vyplynulo, že žalobce trpí vředovou chorobou žaludku. Podotkla, že v průběhu operace došlo ke změně ve způsobu podávání anestézie z důvodu neodhadnutí délky operace, za co nese odpovědnost jednoznačně žalovaná. Odvolací soud pominul to, že žalovaná své zavinění již přiznala tím, že žalobci vyplatila částečně náhradu škody na zdraví. Uzavřel, že v průběhu operačního zákroku nedošlo k prostému selhání či k běžné komplikaci, nýbrž se jednalo o celý soubor dílčích pochybení nebo selhání lidského faktoru, jež vedly po skončení léčby ke vzniku plné invalidity žalobce. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu v tom, že znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem je v pořádku, neboť podle žalobce nemá předepsané náležitosti. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání žalobce doplnil podáním ze dne 2. 7. 2010, přičemž v něm neuvádí žádné nové důvody (nerozšiřuje rozsah dovolacího přezkumu dovolacího soudu), pouze rozvádí své již dříve uplatněné dovolací námitky.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátkou, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů ( ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů,

a další související zákony) a podle , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem, ).

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b) ]; dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, které jsou zároveň zásadního významu.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu zamítavému výroku se řídí ustanovením Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu ust. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Jestliže soud po právní stránce nesprávně hodnotil skutkové výsledky řízení nebo na ně aplikoval nesprávnou právní normu, jde o pochybení při právním posouzení věci.

V dané věci dovolatel zpochybňuje skutkové závěry, z nichž vycházely soudy obou stupňů, a soudům vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a na něm založené skutkové závěry, resp. nevypracování řádného znaleckého posudku,. Tyto námitky, předložené k posouzení dovolacímu soudu, nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou být právní otázkou zásadního významu ve smyslu , odst. 3

Nesprávné skutkové zjištění zakládá dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle nezakládá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - , by pak mohlo být v dovolacím řízení přihlédnuto jen v případě přípustného dovolání.

Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle ust. , věty první a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, a , neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2011

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu