Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1446/2009

30

Cdo 1446/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

UNEX a.s.

, IČO: 45192049, se sídlem v Uničově, Brníčko 1032, zastoupeného JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 118, proti žalovanému

Ing. J. M., CSc.,

zastoupenému Mgr. Josefem Březinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Americká 35, o zaplacení 164.566,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. října 2008, č.j. -84, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. října 2008, č.j. -84, ve výrocích II., III, a IV.  a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. května 2008, č.j. -53, pokud jím byla zamítnuta žaloba co do částky 150.000,- Kč s příslušenstvím, a pokud jím bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se v uvedeném rozsahu zrušují a věc se postupuje Krajskému soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14. května 2008, č.j. -53 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 164.566,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný byl zaměstnán u žalobkyně v období od 1. ledna 2001 do 31. srpna 2003 jako starší technik – projektant. V roce 2001 žalovaný předložil žalobkyni konstrukční řešení tzv. jednostěnového bezkomorového kolesa. Dne 16. listopadu 2001 (datum přihlášení 30. srpna 2001) bylo toto řešení zapsáno Úřadem průmyslového vlastnictví do rejstříku užitných vzorů, kdy jako majitel vzoru byla zapsána žalobkyně a jako původce žalovaný. Dne 22. dubna 2002 žalobkyně uzavřela se žalovaným s odkazem na „ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 3/2001 Sb.“ Smlouvu označenou jako „smlouva č. 03-02/2I o přijetí nabídky užitného vzoru a odměně za něj“, ve které se účastníci dohodli na tom, že žalovaný jako původce shora uvedeného užitného vzoru „převádí veškerá vlastnická práva“ na žalobkyni, která se zavazuje vyplatit žalovanému odměnu ve sjednané výši a termínu. V předmětné smlouvě přitom byla sjednána jednorázová odměna ve výši 150.000,- Kč s “termínem proplacení: nejbližší výplatní“, a dále odměna ve výši 2 % z dohodnutého licenčního poplatku z případných licenčních smluv. Jednorázovou odměnu ve výši 150.000,- Kč žalobkyně vyplatila žalovanému ve výplatním termínu mzdy za měsíc září 2002, tedy v říjnu 2002 a odvedla z ní i daň ve výši 14.566,- Kč. Dne 22. listopadu 2007 vydal Úřad průmyslového vlastnictví na návrh společnosti NOEN, a.s. rozhodnutí č.j. 35434/2007 o výmazu předmětného užitného vzoru z rejstříku užitných vzorů podle , o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), s odůvodněním, že technické řešení podle napadeného užitného vzoru není nové ve smyslu . Dne 5. prosince 2007 žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení částky 164.566,- Kč do 31. prosince 2007. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že na nárok žalobkyně je třeba vztáhnout pracovněprávní předpisy, když odměna byla vyplacena žalovanému na základě smlouvy uzavřené v době, kdy byl v pracovním poměru u žalobkyně a předmětný užitný vzor byl vytvořen v souvislosti s výrobní činností žalobkyně. Rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví o výmazu předmětného užitného vzoru z rejstříku užitných vzorů došlo ve smyslu (dále jen „ “) ve spojení s (dále jen „ “) ke vzniku bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný získal majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl. Rovněž částka 14.566,-  Kč byla podle názoru soudu prvního stupně bezdůvodným obohacením, protože žalobkyně plnila za žalovaného jeho daňovou povinnost. Soud prvního stupně pak přihlédl k námitce promlčení uplatněné žalovaným, neboť odměna ve výši 150.000,- Kč byla vyplacena žalovanému v říjnu 2002 a žaloba byla podána až dne 24. ledna 2008, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty ve smyslu .

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. října 2008, č.j. -84, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 14.566,- Kč s příslušenstvím potvrdil a výrokem II., pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 150.000,- Kč s příslušenstvím, změnil tak, že žalovanému uložil povinnost tuto částku s příslušenstvím zaplatit. Výrokem III. odvolací soud  rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a výrokem IV. rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ztotožnil se s jeho názorem, že právní důvod, pro který byla žalovanému v říjnu 2002 vyplacena odměna                                            ve výši 150.000,- Kč, odpadl rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 22. listopadu 2007 o výmazu užitného vzoru z rejstříku užitných vzorů (resp. jeho právní mocí), a to bez ohledu na to, zda majetková práva k předmětnému užitnému vzoru přešla na žalobkyni na základě dispozitivní legální cese podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve spojení s ustanovením a žalovanému ze zákona vzniklo podle , o vynálezech a zlepšovacích návrzích (dále jen „ “) ve spojení s ustanovením právo na přiměřenou odměnu, jejíž výše byla mezi účastníky sjednána smlouvou ze dne 22.dubna 2002, nebo zda žalovaný převedl majetková práva k předmětnému užitnému vzoru na žalobkyni až na základě této smlouvy za sjednanou odměnu poté, co na žalovaného jako původce podle ve spojení s ustanovením přešlo zpět právo na užitný vzor. Dospěl k závěru, že odměnu poskytnutou zaměstnavatelem zaměstnanci, který v pracovním poměru vytvořil technické řešení, na něž zaměstnavatel uplatnil právo na ochranu užitným vzorem, nelze považovat za pracovněprávní vztah, protože postrádá především věcný (vnitřní účelový) poměr k výkonu nesamostatné (závislé) práce. Podle , právní vztahy vznikající z výsledků duševní tvořivé činnosti upravují zvláštní zákony. Tyto vztahy mají svůj obecný soukromoprávní legislativní základ v , nikoliv v předpisech pracovněprávních. Pokud zvláštní předpisy neobsahují úpravu určitých otázek právních vztahů, vznikajících z výsledků duševní tvořivé činnosti buď vůbec, anebo v plném rozsahu, neboli nemají-li tyto zvláštní právní předpisy vlastní speciální úpravu, použije se subsidiárně obecná úprava . Zákon o užitných vzorech neobsahuje úpravu tzv. podnikových užitných vzorů, a proto se použijí obdobně podle ustanovení a , která upravují podnikový vynález. Závěry o subsidiárním použití přitom platí rovněž pro podnikové užitné vzory. V posuzované věci se tedy podle názoru odvolacího soudu nejedná o vztah pracovněprávní, ale o vztah občanskoprávní, takže pro posouzení otázky promlčení bezdůvodného obohacení je třeba použít ustanovení a 2 , podle něhož se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Nejpozději se toto právo promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. V daném případě by tedy promlčecí lhůta neskončila dříve než v listopadu 2009. Protože žaloba byla podána dne 24. ledna 2008, není námitka promlčení ohledně částky 150.000,- Kč důvodná. Odvolací soud se, byť z jiných důvodů, ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby o zaplacení částky 14.566,- Kč, protože ze mzdového lístku žalovaného za měsíc září 2002 vyplývá, že částka 150.000,- Kč byla žalovanému vyplacena již po zdanění a žádné další „odvody“ z této částky již nebyly prováděny.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalovaného dne 11. listopadu 2008  a právní moci nabyl téhož dne.

Proti výrokům II., III. a IV. rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal žalovaný dne 8.ledna 2009 včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení a má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování (dovolací důvod podle ). Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že otázku promlčení práva na vrácení plnění z bezdůvodného obohacení je třeba posuzovat podle ustanovení a ztotožňuje se s aplikací soudem prvního stupně. Zdůrazňuje také, že až do chvíle výmazu užitného vzoru byl v dobré víře v jeho existenci. Konečně pak zpochybňuje platnost smlouvy ze dne 22. dubna 2002, když vzhledem k ustanovení užitný vzor vůbec nevznikl, takže nemohl být předmětem jakýchkoli smluvních ujednání. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc postoupil tomuto soudu k dalšímu řízení.

K dovolání žalovaného se vyjádřila žalobkyně, která se ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání proti napadenému rozsudku v této věci je přípustné podle ustanovení Současně uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením , a je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením Poté rozsudek Krajského soudu v Ostravě přezkoumal ve  výroku ve věci samé v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že toto dovolání je důvodné, i když z jiných důvodů, než dovolatel namítá.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud dovodil, že řízení takovou vadou trpí.

Podle ustanovení krajské soudy rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech o nárocích vycházejících z průmyslového vlastnictví, o nárocích z ohrožení a porušení práv z průmyslového vlastnictví a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva z průmyslového vlastnictví.

Spory a právní věci uvedené v § 9 odst. 3 písm. h), i), j), l), m), n), o), p), q), s), t), u), v) a w) jsou vesměs věci typově právně a skutkově složité, popřípadě vyskytující se v soudní praxi méně často. Z tohoto důvodu je zákon soustřeďuje v prvním stupni u krajských soudů. I když vždy nemusí jít o věci vyplývající z obchodních vztahů, nepovažuje zákon - s ohledem na obvyklé spojení věcí ke společnému řízení s typicky obchodními věcmi a na nevýznamné odlišnosti v právní úpravě za důvodné vyčlenit tyto neobchodní věci soudům okresním (srovnej Bureš, Drápal a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, str. 49).

Ustanovení tak upravuje věcnou příslušnost krajských soudů pro spory, které se týkají

- nároků upravených , o vynálezech, a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů,

- nároků upravených , o ochraně průmyslových vzorů a o změně , o vynálezech, a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů,

- nároků upravených , o ochraně topografií polovodičových výrobků, ve znění pozdějších předpisů, a

- dalších nároků plynoucích z dalších zákonů upravujících práva z průmyslového vlastnictví.

Pro vymezení věcné příslušnosti přitom není rozhodné, zda jde o nároky vzešlé z právních úkonů nebo zda jde o nároky z titulu náhrady škody anebo bezdůvodného obohacení (srovnej Bureš, Drápal a kol. I. až 200za. Komentář, 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 56).

Za této situace dospěl dovolací soud k závěru, že Okresní soud v Olomouci, který ve věci jednal a rozhodl v prvním stupni, nebyl soudem věcně příslušným k projednávání a rozhodování  tohoto  sporu. Odvolací soud měl proto ve smyslu ustanovení a vyvodit z této vady řízení procesní důsledky spočívající ve zrušení rozsudku soudu prvního stupně a postoupení věci věcně příslušnému soudu prvního stupně, jímž je ve vazbě na v daném případě Krajský soud v Ostravě. Jestliže tak neučinil a rozhodl o odvolání meritorně, je zde dán dovolací důvod podle ustanovení ; rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné  a muselo být  proto  podle  ustanovení , části věty za středníkem, , bez nařízení jednání ( , věta první, ), zrušeno. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je, a rozhodl o postoupení věci k dalšímu řízení věcně příslušnému soudu ( , věta druhá, ).

Právní  názor  dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný ( , část první věty za středníkem, ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( , věta druhá, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. února 2011

JUDr. Pavel    P a v l í k , v. r.

předseda senátu