Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2999/2009

U S N E S E N Í

Stavebního bytového družstva ve Frýdku -Místku

1) R. V.

a

2) E. V.

, oběma zastoupeným Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, 1. máje 741, pro 6.600,- Kč, postižením jiných majetkových práv, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2009, č. j. - 24, takto:

I. Dovolání

s e o d m í t á

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 25. 8. 2008, č. j. - 15, nařídil podle vykonatelného usnesení téhož soudu ze dne 27. 3. 2008, č. j. - 18, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 6.600,- Kč představující náklady předcházejícího řízení, a nákladů nařízení výkonu rozhodnutí ve výši 3.700,- Kč, výkon rozhodnutí postižením členského podílu a nároku na vypořádací podíl povinných u oprávněného. Okresní soud s ohledem na zjištění (na základě výpisu z informační databáze ISAS), že proti povinným jsou oprávněným vedeny žaloby o zaplacení dlužných částek a exekuce na zaplacení finančních částek různé hodnoty, přičemž k exekucím přistupují k dluhům ještě náklady exekutora a náklady exekuce, konstatoval, že způsob výkonu rozhodnutí navržený oprávněným není zřejmě nevhodný, neboť jiným způsobem výkonu rozhodnutí by se oprávněný uspokojení své pohledávky v reálném čase nedomohl a soudem nařízený jiný způsob výkonu rozhodnutí (např. prodejem movitých věcí, přikázáním pohledávky či srážkou ze mzdy) by v konečném důsledku mohl způsobit nevymožení pohledávky oprávněného.

Krajský soud v Ostravě poté shora označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud navrhovaný způsob výkonu nařídil. V daném případě oprávněný splnil všechny podmínky požadované zákonem pro nařízení výkonu rozhodnutí, když podal návrh, v němž navrhl způsob provedení postižením členských práv a povinností povinných ve Stavebním bytovém družstvu ve Frýdku-Místku, dále prokázal existenci členských práv povinných, a k návrhu doložil exekuční titul opatřený doložkou právní moci, z nějž je zřejmá věcná legitimace účastníků. K námitkám povinných ohledně vhodnosti navrhovaného způsobu provedení výkonu rozhodnutí poukázal na odůvodnění usnesení soudu prvního stupně.

Usnesení odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, v němž za otázku zásadního právního významu považují, zda nařízený výkon postižením jejich členského podílu a nároku na vypořádací podíl u oprávněného je, či není vhodný výkon rozhodnutí ve smyslu ustanovení Poukazují přitom na nepoměr mezi obvyklou cenou členského podílu a vymáhanou částkou, když obvyklá cena podílu k družstevnímu bytu činí cca 1,2 mil Kč. Okresnímu soudu vytýkají, že „měl nařídit slyšení povinných“ a zjistit řádně jejich majetkové poměry. V této souvislosti uvádějí, že mají ve společném jmění manželů rekreační chatu, auto a další movitý majetek, ze kterého by bylo možno pohledávku oprávněného uspokojit jinak, než postižením jejich bydlení. Soud si však nezjistil ničeho, než že „z jiných spisů vedených u Okresního soudu ve Frýdku-Místku mají závazky k oprávněnému“. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a „uložil Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku znovu jednat a rozhodnout“.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12., část první, ) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání povinných není podle , odst. 2 ve spojení s přípustné.

Dovolatelé sice otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ( ), v dovolání vymezili, na základě námitek uplatněných v dovolání však k tomuto závěru dospět nelze. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při svém rozhodování uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích - např. v usnesení ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2004, pod č. 38 - vysvětlil (i s odkazem na starší judikaturu - usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 1967, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, ročník 1968, pod č. 41, a stanovisko „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí“, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981, pod č. 21), že případný nepoměr výše pohledávky a ceny nemovitostí (členského podílu), navrhne-li oprávněný provést výkon jejich prodejem, je podle ustanovení pouze jedním (v zákoně výslovně uvedeným) kritériem vhodnosti navrženého způsobu výkonu. Zjištění takového nepoměru nemůže samo o sobě odůvodnit postup podle uvedeného ustanovení (zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí způsobem nevhodným a současně - po slyšení oprávněného - nařízení výkonu vhodným způsobem); soud totiž musí zvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon jiným způsobem, který v přiměřené době povede k naplnění účelu soudní exekuce, jímž je uskutečnění subjektivního práva oprávněné osoby (uspokojení vymáhané pohledávky). V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být oprávněný uspokojen, značně přesahuje výši vymáhané pohledávky s příslušenstvím.

Při nařízení výkonu rozhodnutí zároveň nelze - z povahy tohoto řízení - na oprávněném požadovat, aby dokládal, že navržený způsob výkonu je způsobem vhodným. Je naopak na povinném, aby tvrdil a prokazoval, že je způsobem nevhodným; jelikož však při nařízení výkonu rozhodnutí není pro takovou obranu povinného zpravidla prostor (srov. ), odsouvá se její - skutečné - prosazení ze stadia nařízení výkonu až do stadia jeho zastavení, jež podle , povinný zahájí příslušným návrhem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2002, sp. zn. ). „Zřejmá nevhodnost“ způsobu výkonu ve smyslu ustanovení je tedy při nařízení výkonu relevantní jen tehdy, jestliže již z podání oprávněného vyjde najevo, případně dozví-li se soud jinak (z úřední činnosti), že je zde vhodnější způsob výkonu rozhodnutí, anebo uplatnil-li námitku o jiných možných, efektivních způsobech výkonu povinný, měl-li tu výjimečnou příležitost (srov. , 2 ) předtím, než byl výkon rozhodnutí nařízen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.11.2003, sp. zn. ). Neměli-li v souzené věci povinní možnost se k navrženému způsobu výkonu rozhodnutí vyjádřit, odsouvá se jejich obrana o nevhodnosti navrženého způsobu výkonu rozhodnutí a možnosti vést výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky povinného za jeho dlužníkem až do stádia zastavení výkonu rozhodnutí.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s , ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinných - pokud směřuje proti usnesení odvolacího soudu - podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1

a , neboť povinní na jejich náhradu nemají právo, a oprávněnému v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení

není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. března 2011

JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.

předsedkyně senátu