Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1750/2009

U S N E S E N Í

J. K.

J. B.

, zastoupenému Mgr. Evou Oncirkovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Dr. Davida Bechera 19, srážkami z důchodu, pro 14.380,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 18. 6. 2008, č. j. -28, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Povinný

je povinen

zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení

částku 1.824,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Turoně.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 29. 2. 2008, č. j. -9, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí. Odvolací soud uzavřel, že „jelikož je návrh na nařízení výkonu rozhodnutí v obsahové a formální shodě s vykonávaným rozhodnutím, soud I. stupně výkon rozhodnutí nařídil správně.“ S odvolací námitkou, že táž pohledávka je vymáhána v jiném, exekutorském řízení, se krajský soud vypořádal závěrem, že „v dané věci nenastala překážka litispendence ve vztahu k tomuto řízení, neboť exekutor dosud nevydal exekuční příkaz, kterým by rozhodl o provedení exekuce srážkami z důchodu povinného.“

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení písm. „c)“ (správně má být „d/“) a a odst. 3 (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že to je v rozporu s hmotným právem a že předmětná právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem rozhodována) povinný namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje jednak ve skutečnosti, že návrh na výkon soudního rozhodnutí byl podán ještě před právní mocí exekučního titulu, a jednak v okolnosti, že odvolací soud přehlédl, že povinný svou povinnost plní dobrovolně a že její část má již splněnu; kromě toho soud v řízení sp. zn. vydal dne 24. 7. 2007 usnesení, kterým nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil navrženého soudního exekutora, takže se podle názoru povinného jedná o „věc pravomocně rozhodnutou“.

Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , (dále jen „ “) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ). K závěru o splnění podmínky, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, však hodnocením námitek v dovolání obsažených dospět nelze.

Jak plyne z ustanovení a následujících , soud při věcném posuzování návrhu na výkon rozhodnutí zkoumá pouze to, zda podkladový titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem ( ) a zda právo není prekludováno.

Ve vztahu k námitce (částečného) splnění povinnosti uložené exekučním titulem dovolací soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně zdůraznil, že při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce se soud nezabývá a nemůže zabývat tím, zda povinnost uložená rozhodnutím (jiným titulem) povinnému byla splněna, popř. jinak zanikla a v jakém rozsahu; v tomto směru soud vychází z tvrzení oprávněného (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. února 1981, Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/1981, pod poř. č. 21, str. 187/525). Okolnost, že právo oprávněného po vydání podkladového rozhodnutí (či před ním) zaniklo, může být rozhodná pouze v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí resp. exekuce (srov. , příp. písm. h/, ).

Pokud jde o námitku věci pravomocně rozsouzené, ani ta není způsobilá založit přípustnost dovolání podle V usnesení z 25. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2003, pod poř. č. 187, Nejvyšší soud vysvětlil, že ve vztahu mezi řízením o soudním výkonu rozhodnutí a exekučním řízením podle , ve znění pozdějších předpisů, nastává překážka věci pravomocně rozhodnuté, byl-li vydán exekuční příkaz, ačkoli mezi týmiž účastníky již byl k vymožení stejné pohledávky přiznané týmž exekučním titulem (pravomocně) nařízen výkon rozhodnutí

stejným způsobem

, na který zní exekuční příkaz, a postihující

týž předmět

výkonu. O takovýto případ však v souzené věci nejde již proto, že exekuční příkaz z 15. 8. 2007, č. j. 041 EX 883/07-10 (č. l. 8), byl soudním exekutorem vydán k provedení exekuce prodejem nemovitostí, zatímco předmětný výkon rozhodnutí byl nařízen srážkami z důchodu povinného. Pro úplnost se připomíná, že peněžitou pohledávku lze vymáhat více způsoby zároveň ( a , srov. též např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II., -376, Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 2197 s., vysvětl. 2, a 2124 s., vysvětl. 1)

Námitka, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí byl podán před právní mocí exekučního titulu, nemá oporu ve spise, z jehož obsahu plyne, že návrh na nařízení výkonu byl podán 21. 2. 2008 (č. l. 1), zatímco exekuční titul, jímž je usnesení Krajského soudu v Plzni z 31. 1. 2007, č. j. , 586/2006, nabyl právní moci 19. 3. 2007 (č. l. 5).

Směřovalo-li dovolání výslovně i do té části výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok okresního soudu o nákladech výkonu, a do výroku, kterým krajský soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, není dovolání přípustné ani v této části. Přípustnost podle ustanovení , a není dána proto, že usnesení o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a podle proto, že usnesení o nákladech výkonu není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).

Poněvadž tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněnému podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 1220,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem ( , , ., , , a , sníženou o 50 % podle vyhlášky), a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, jakož i DPH ve výši 20 %, tj. částce 304,- Kč

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. března 2011

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu