Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 206/2010

U S N E S E N Í

GE Money Auto, a.s.

,

sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, identifikační číslo osoby 601 12 743, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, proti povinnému

L. J.

, zastoupenému Mgr. Radimem Dostalem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Palackého 168 - „Na Rybárně“, pro 27.583,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. září 2009, č. j. - 37, takto :

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 3. 6. 2009, č. j. - 22, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (nařízené usnesením téhož soudu ze dne 15. 10. 2007, č. j. - 7, podle platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 5. 2003, č. j. - 6, k uspokojení pohledávky ve výši 27.583,- Kč s příslušenstvím, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 9.890,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny). Odvolací soud vzhledem ke zjištění, že mezi účastníky se jednalo o obchodní závazkový vztah a že nejstarší den splatnosti pohledávky byl 3. listopad 2000, dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že začala-li desetiletá promlčecí lhůta podle obch. zák. běžet dne 4. 11. 2000 a byl-li návrh na nařízení exekuce oprávněnou podán dne 9. 10. 2007, k promlčení vymáhané pohledávky nedošlo. Předpoklady pro zastavení exekuce podle tak nebyly splněny. K námitce povinného, že při posuzování vznesené námitky promlčení je nutno vycházet z obch. zák., odvolací soud uvedl, že čtyřletá obecná promlčecí doba platí pro uplatnění práva v nalézacím řízení, nikoliv v řízení exekučním.

Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , a podává je z důvodu uvedeného v , přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázku, zda exekuční řízení musí být podle obch. zák. zahájeno v desetileté promlčecí době, počítané ode dne, kdy lhůta začala běžet poprvé, tj. kdy se stala pohledávka splatnou, a že čtyřletá promlčecí doba je dobou, v níž je třeba právo uplatnit v nalézacím řízení (tedy nikoliv v řízení exekučním). Namítá, že soudy obou stupňů posoudily promlčení podle obchodního zákoníku nesprávně a v rozporu s gramatickým i systematickým výkladem příslušných ustanovení obchodního zákoníku, neboť promlčecí doba podle obch. zák. je dobou obecnou, nikoli jen dobou pro uplatnění práva v nalézacím řízení, jak uvedl odvolací soud. Z ustanovení obch. zák. pak lze dovodit, že skončení soudního (či jiného) nalézacího řízení nezakládá běh nové promlčecí doby, ale má ten účinek, že promlčecí doba, která do zahájení řízení běžela a byla po dobu soudního řízení stavena, běží dále; tomu podle dovolatele koresponduje např. i ustanovení obch. zák. Pokud by názor odvolacího soudu byl správný, bylo by toto ustanovení nadbytečné, stejně jako ustanovení obch. zák. Z tohoto dovozuje, že obch. zák. „upravuje něco zcela jiného, totiž tzv. obecné omezení promlčecí doby, a je také v oddíle 5 takto označeném zařazeno, tedy, že bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet“. Jinými slovy, „nikoliv tedy, že promlčecí doba je vždy deset let, ale nejvýše deset let, nestanoví-li zákon jinak“. Při správné aplikaci těchto zákonných ustanovení proto nelze dojít k jinému závěru, než že nárok oprávněného „je zcela promlčen“. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedla, že odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturu Nevyššího soudu (viz např. rozhodnutí sp. zn. a sp. zn. ), a navrhla, aby dovolání bylo pro nepřípustnost odmítnuto.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 a po přezkoumání věci podle dospěl k závěru, že dovolání není podle , odst. 2 ve spojení s a s přípustné.

Jak dovodila judikatura Nejvyššího soudu, p

rávní úprava promlčení v obchodním zákoníku má komplexní povahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 26/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, případně usnesení téhož soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. ). Rovněž otázka délky promlčecí doby práv pravomocně přiznaných v nalézacím řízení již byla řešena (např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 13/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , usnesení ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. , usnesení ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. ). Podle ustálené soudní praxe musí být řízení o výkon rozhodnutí přiznávajícího určité právo zahájeno v desetileté lhůtě, počítané ode dne, kdy lhůta počala běžet poprvé (tj. u práva na plnění závazku podle § 392 odst. 1 obch. zák. ode dne, kdy měl být závazek splněn /ode dne splatnosti pohledávky/), a v určitých případech v desetileté lhůtě prodloužené o další tři měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí (srov. § 408 odst. 1, 2 obch. zák.). Jediné ustanovení, v němž obchodní zákoník upravuje promlčení ve vztahu k výkonu rozhodnutí či exekuci (a kde používá pojmu „právo pravomocně přiznané v soudním nebo rozhodčím řízení“), je kogentní ustanovení § 408 obch. zák. Podle něj promlčecí doba skončí bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona (tedy i bez ohledu na případy, kdy by jinak došlo k prodloužení promlčecí doby ze zákona) nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet, případně prodloužené o další tři měsíce.

Aplikace § 402 až 407 obch. zák., uvedených v oddílu 4 s názvem Stavení a přetržení promlčecí doby, je v projednávané věci (týkající se promlčecí doby práva pravomocně přiznaného v soudním řízení) výslovně vyloučena § 408 odst. 1 obch. zák., jenž stanoví konec obecné promlčecí doby „bez ohledu na jiná ustanovení“ obchodního zákoníku (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. , usnesení téhož soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. ).

Začala-li tedy v posuzované věci promlčecí doba vymáhané pohledávky podle vykonatelného platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 5. 2003, č. j. - 6, běžet ve smyslu § 408 odst. 1 obch. zák. dnem následujícím po její splatnosti, tj. dne 4. 11. 2000, a byl-li návrh na nařízení exekuce podán dne 9. 10. 2007, stalo se tak před uplynutím desetileté promlčecí doby. Odvolacímu soudu tudíž nelze důvodně vytýkat nesprávné právní posouzení věci, dospěl-li k závěru, že předpoklady pro zastavení exekuce podle nebyly splněny.

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. března 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r.předsedkyně senátu