Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3127/2008

U S N E S E N Í

a) P. M.

,

b) D. M.

,

c) E. M.

, a

d) S. M. M.

, zastoupených JUDr. Annou Márovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Myslíkova 1998/30, proti žalovaným:

1) J. F.

a

2) K. F.

, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2007, č. j. -122, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný u účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Od ů v o d n ě n í :

Žalobci se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 7 (soud prvního stupně) dne 29. 6. 2005 a jejím doplněním podaným dne 4. 7. 2005 domáhali, aby soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu v jejich domě, dané žalovaným z důvodu uvedeného v , , ve znění před novelou provedenou – dále „obč. zák.“. Uvedli, že v roce 2001 nabyli darem spoluvlastnické právo (každý v rozsahu id. ¼) k domu č. p. 652 v P. 7 – H. Jde o objekt určený k bydlení, jehož byty pronajímají. Žalovaným přísluší v tomto domě právo společného nájmu manželů k bytu „č. 1-4, I. kategorie, 3+1 s příslušenství a sklepem v 1. NP“ (dále jen „předmětný byt“) na základě rozhodnutí o jeho přidělení z roku 1986 a dohody o odevzdání a převzetí bytu z roku 1989. Podle kupní smlouvy z roku 1999 jsou žalovaní spoluvlastníky (id. 9/20) vícepodlažního obytného domu č. p. 155 na st. parc. č. 174 v k. ú. J. u P. (dále „dům v J.“) a žalovaná nabyla v roce 2000 darem vlastnické právo k domu č. p. 65 na st. parc. č. 69 v k. ú. V. (dále „dům ve V.“), který je rovněž určen k bydlení. Obě nemovitosti se nacházejí v okrese P. – z.

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 6. 2007, č. j. -96, zamítl žalobu, „aby soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 1-4, I. kategorie 3+1 s příslušenstvím a sklepem v 1. NP domu čp. 652, v P. 7 – H., K. 48 v souladu s § 711 odst. 1, písm. g/ obč. zák. bez nároku na zajištění náhradního bytu, aby určil, že nájem bytu žalovaných skončí posledním dnem tříměsíční lhůty, která začne běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku a aby uložil žalovaným a všem osobám, které s nimi bydlí, aby vyklidili byt do 15 dnů od uplynutí výpovědní lhůty“. Rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vyslovil, že o nákladech státu rozhodne po právní moci usnesení o přiznání znalečného.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 2. 11. 2007, č. j. -122, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil, zrušil ve výroku o nákladech řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud po doplnění dokazování dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. g) obč. zák. uvedený ve výpovědi žalobců z nájmu žalovaných k předmětnému bytu, obsažené v doplnění žaloby ze dne 1. 7. 2005 a doručené žalovaným do vlastních rukou dne 10. 8. 2005, nebyl naplněn. Podle tohoto ustanovení je třeba splnění dvou předpokladů: prvním je, že nájemce má dva nebo více bytů, a druhým, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby užíval jen jeden byt. Žalovaní sice mají více bytů – v domě v J. a v domě ve V., nelze však po nich spravedlivě požadovat, aby byty v těchto domech užívali. Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že kolaudovaný stav domu v J. z roku 1929 (dům veden jako obytný) doznal změn v době, kdy byl jeho vlastníkem stát. K rekouladaci však nedošlo. Za této situace vycházel ohledně charakteru objetu včetně účelu jeho užívání z osvědčení stavebního úřadu - Městského úřadu v Hostivici obsaženém ve zprávě tohoto úřadu ze dne 6. 4. 2006, kterým opakoval důkaz. Stavební úřad po ohledání domu dne 6. 9. 2005 a zjištění, že doklady (plány kolaudace) ke stavbě se nedochovaly, podle osvědčil, že v domě je v prvním nadzemním podlaží jedna bytová jednotka a dvě kanceláře a ve druhém nadzemním podlaží čtyři kanceláře se sociálním zařízením. Odvolací soud tedy vycházel z toho, že tato stavba je určena k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena a ke kterému se užívá bez závad. V domě je tak jen jedna bytová jednotka, kterou užívá od roku 1982 nájemce L. J. s právem nájmu na dobu neurčitou. Byt není právně volný a žalovaní nemají objektivně možnost byt užívat, a to i se zřetelem k tomu, že jsou menšinovými spoluvlastníky tohoto domu. Další byt, který mají žalovaní k dispozici v domě ve V., byl už rodinou žalované užíván k rekreačním účelům. Tomuto užívání odpovídá také jeho stavebnětechnická kvalita – dům stojí 83 let, vzlíná v něm vlhkost, není napojen na veřejný vodovod a kanalizaci. Žalovaní tak nemají objektivně možnost zajistit si v tomto domě standardní podmínky bydlení.

Soud prvního stupně usnesením ze 7. 2. 2008, č. j. -125, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a uložil žalobcům, aby společně a nerozdílně zaplatili státu na znalečném částku 23.625,50 Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o (dále „ “) s odůvodněním, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ], a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Vadu řízení spatřují v tom, že odvolací soud zjištění, že dům v J. je užíván k účelu, ke kterému je stavebnětechnickým uspořádáním vybaven, učinil z vyjádření stavebního úřadu Městského úřadu Hostivici, vydaného podle Přitom ve spise je také založeno původní kolaudační rozhodnutí z roku 1929. Naplnění předpokladu, zda lze podle obč. zák. po žalovaných spravedlivě požadovat, aby užívali jen jeden byt, pak bylo zúženo pouze na otázku, zda byt v domě ve V. odpovídá stavebně-technickým stavem současným požadavkům na bydlení, aniž bylo přihlédnuto k podílu vlastníka na jeho stavu (odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Soudy poskytly v řízení ochranu žalovaným, užívajícím na dobu neurčitou byt s regulovaným nájemným v domě žalobců, zatímco žalovaní jsou sami vlastníky objektů určených k bydlení, které užívají k výdělečnému podnikání a rekreaci. Pro uplatněný výpovědní důvod je rozhodující existence druhého bytu, která je dána zejména kolaudovaným stavem, a tím, zda lze po nájemcích spravedlivě požadovat, aby užívali pouze jeden byt. Dům ve V. je určen k trvalému bydlení a skutečnost, že byl později využíván pouze k rekreaci a nebyl udržován ve stavu odpovídajícímu jeho účelu, nemůže jít k tíži žalobců. Ani absence vodovodu a kanalizace nebrání trvalému bydlení a tvrzené záplavy nebyly v řízení prokázány. Žalobci navrhli, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní ve vyjádření k dovolání uvedli, že rozhodnutí odvolacího soudu považují za správné, a navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (čl. II, bod 12. tohoto zákona) – dále opět „ “. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Podle není dovolání přípustné proto, že rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu, je jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Dovolání není přípustné ani podle a odst. 3 , neboť rozsudek odvolacího soudu nemá po první stránce zásadní právní význam.

Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku odvolacího soudu po stránce právní, vyplývá, že způsobilým dovolacím důvodem, na jehož základě lze rozsudek odvolacího soudu přezkoumat, je dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není postiženo vadou, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. , nález Ústavního soudu z 9. 1. 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyšší soudu ze 10.12.2009, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu z 28.7.2010, sp. zn. ). I když žalobci uvedli, že uplatňují dovolací důvod podle odst. písm. a) , podle obsahu ( ) brojí proti skutkovému zjištění odvolacího soudu, že v domě v J. se nachází jeden byt. Přípustnost dovolání však nezakládá důvod, kterým by bylo možno namítat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Žalobci namítli nesprávnost právního závěru odvolacího soudu, že výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. g) obč. zák. uvedený v předmětné výpovědi z nájmu nebyl naplněn, neboť po žalovaných nelze spravedlivě požadovat, aby užívali pouze jeden byt.

Ustanovení § 711 odst. 1 písm. g) obč. zák. patří – vzhledem k užitému slovnímu spojení „spravedlivě požadovat“ – k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak ponechávají na soudu, aby podle svého uvážení v každém konkrétním případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Přitom v soudní praxi nebyl zaznamenán odklon od právního názoru, že uvedený pojem je třeba posuzovat především z objektivního hlediska (srov. např. R 62/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 1996, sp. zn. , uveřejněný v příloze sešitu č.14 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura, a ze dne 19. 11. 2003, sp. zn. ).

K okolnostem, které lze podřadit pod hypotézu § 711 odst. 1 písm. g) obč. zák., že po nájemci nelze

spravedlivě požadovat

, aby užíval jen jeden byt, se Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. . Dospěl k závěru, že „neužívá-li nájemkyně svou vlastní nemovitost k uspokojení bytových potřeb pro nevyhovující bytové podmínky (dům již v době doručení výpovědi fakticky neodpovídal současným požadavkům na trvalé bydlení a bylo jej možno užívat bez závad jen k rekreačním účelům) a bylo-li příčinou tohoto stavu, že nájemkyně (která nemovitost v takovém stavu již nabyla) si ji rozhodla ponechat jen pro účely rekreace, nejde o případ, kdy na nájemkyni lze spravedlivě požadovat, aby užívala jen jeden ze dvou bytů.“ Rovněž v rozsudku ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. , Nejvyšší soud uvedl, že po nájemcích nelze spravedlivě požadovat aby užívali jen jeden byt, jestliže jejich dům, v němž se nachází druhý byt, je ve špatném stavu (nadměrná vlhkost, bez napojení na kanalizaci, suché WC, užívání k celoročnímu bydlení by vyžadovalo rekonstrukci) a nájemci si dům pořídili jen pro účely rekreace, ke které ho také dlouhodobě užívají.

Z uvedeného vyplývá, že právní závěr odvolacího soudu, že po žalovaných nelze spravedlivě požadovat, aby užívali jen byt nacházející se v domě žalované ve V., neboť dům neodpovídá standardům trvalého bydlení a byl již právními předchůdci žalované užíván jen pro rekreaci, odpovídá judikatuře dovolacího soudu a není ani v rozporu s hmotným právem. Odkaz žalobců na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. sp. zn. , není případný, neboť šlo o dům, který nájemci neužívali a nechali bez vážného důvodu chátrat.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu tak není podle a odst. 3 přípustné a dovolací soud je odmítl ( a ).

Podle , a by žalovaným náležela vůči žalobcům náhrada nákladů dovolacího řízení, náklady jim však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2011

JUDr. Marie R e z k o v á, v. r.

předsedkyně senátu