Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3548/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Státního zemědělského intervenčního fondu, se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Ve Smečkách 33, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 48133981, zastoupeného JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, proti žalované ARGO BOHEMIA, s.r.o., se sídlem v Brně, U vlečky 2, PSČ 617 00, identifikační číslo osoby 25501071, zastoupené JUDr. Danielem Ševčíkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, o 446 707 256,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. května 2010, č. j. -278, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil zamítavý rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. května 2009, č. j. -235 (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

S přihlédnutím k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. července 2009 (dále též jen „ “).

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Nejvyšší soud k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí nedospěl. Dovodil-li odvolací soud, že smluvní pokutu ve výši 446 257 256,90 Kč, kterou žalobce vyúčtoval žalované podle článku III. bodu 7 zasílatelské smlouvy ze dne 26. července 2005 uzavřené mezi účastníky, nelze přiznat za porušení jiné smluvní povinnosti (konkrétně za nedodržení smluvního termínu ukončení přepravy celého sjednaného množství obilovin) než té (včasná nakládka a/nebo vykládka zásilky nebo její části), jež byla smluvní pokutou zajištěna, je toto jeho posouzení správné a v souladu s judikatorní praxí soudů, na niž žalovaná odkazovala ve vyjádření k dovolání. Přitom je bez významu, zda-li porušení této jiné povinnosti je či není následkem porušení povinnosti zajištěné smluvní pokutou. Kromě toho dovolatel přehlédl, že rozpor řešené otázky s hmotným právem podle již citovaného ustanovení již není příkladmo vyjmenovaným kritériem zásadního právního významu rozhodnutí odvolacího soudu.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání podle nemohly založit ani ostatní dovolatelem formulované otázky, neboť na jejich řešení odvolací soud své rozhodnutí – jak se podává z jeho odůvodnění – nezaložil.

Brojil-li dovolatel proti závěru odvolacího soudu, že žalobce přes poučení soudu netvrdil a neprokázal všechny skutečnosti rozhodné pro posouzení, zda a v jakém rozsahu došlo k porušení povinností žalované (provádět přepravu obilovin ve sjednané toleranci) zajištěných smluvní pokutou, kterou po ní ve výši 450 000 Kč požadoval podle článku III. bodu 8 zasílatelské smlouvy, patrně přehlédl, že dovolací důvod podle (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možné tyto jeho výhrady z hlediska jejich obsahu podřadit, nemůže přípustnost dovolání podle založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a ).

Vzhledem k tomu, že dovolací soud nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle , , , a , ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 15. března 2011

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu