Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 311/2011

U S N E S E N Í

Ing. V. V.,

o vyslovení přípustnosti převzetí a držení v u zdravotnické péče

, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání umístěného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. října 2010, č.j. -31, takto :

I. Dovolání umístěného

se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 21. června 2010, č.j. -5, řízení v označené věci zastavil s odkazem na ustanovení a (dále jen „ “) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. října 2010, č.j. -31, usnesení soudu prvního stupně podle potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud mimo jiné poukázal na skutečnost, že umístěný byl dne 9. června 2010 propuštěn z u zdravotnické péče, kam byl před tím převzat, takže odpadl předmět řízení, neboť osobní svoboda umístěného přestala být objektem veřejnoprávní ochrany. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno zástupkyni umístěného a nabylo právní moci dne 29. listopadu 2010.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal umístěný dne 20. prosince 2010 včasné dovolání. Má za to, že v posuzované věci rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle ustanovení ], pokud dovozují, že propuštěním umístěného z u zdravotnické péče odpadl důvod, pro který bylo řízení zahájeno a tím i samotný předmět řízení. Zejména připomíná, že léčebna nedostatečně prokázala opodstatněnost nedobrovolného držení umístěného v léčebně. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil, a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (vychází tedy z aktuálního znění tohoto procesního předpisu), a uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, která je zastoupena advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením , je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením a je přípustné podle ustanovení

Poté dovolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě přezkoumal v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, které však z obsahu napadeného spisu nebyly seznány.

Podle ustanovení kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle věty první téhož zákona jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod v čl. 5 odst. 4 stanoví, „že každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné.“

Podle článku 8 odst. 6 d zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.

Východisko současné úpravy detenčního řízení, obsažené v ustanoveních až 191g , nutno spatřovat zejména v d (dále jen LZPS), podle něhož zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.

Vlastní úprava detenčního řízení v bezprostředně souvisí s hmotněprávní úpravou, obsaženou v zákoně č. , o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, jež v taxativně vypočítává případy, kdy lze nemocného bez jeho písemného souhlasu převzít do ústavní péče, vyžaduje-li to povaha jeho onemocněnía) jde-li o nemoci stanovené zvláštním předpisem, u nichž lze uložit povinné léčení,b) jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí, aneboc) není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat si jeho souhlas a jde o neodkladné výkony nutné k záchraně života či zdraví,d) jde-li o nosiče (ve smyslu , o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů).

Ustanovení pak stanoví, že převzetí nemocného bez jeho písemného souhlasu do ústavní péče z důvodů uvedených v je zdravotnické zařízení povinno do 24 hodin oznámit soudu, v jehož obvodu má sídlo. Převzetí se soudu neoznamuje, jestliže nemocný dodatečně ve lhůtě 24 hodin projevil souhlas s ústavní péčí.

V detenčním řízení se soud vysloví o zákonnosti omezení osobní svobody fyzické osoby ve všech případech, kdy došlo k jejímu převzetí (umístění) do zdravotnického zařízení bez jejího písemného souhlasu, jakož i v případech, kdy tam byla převzata sice se svým souhlasem, ale v dalším průběhu léčby byla dodatečně omezena ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem. ( ). Odpadnou-li však důvody, pro něž bylo řízení zahájeno, je třeba je zastavit ve smyslu Tak tomu bude např. tehdy, udělí-li umístěný dodatečně písemný souhlas se svým umístěním do u nebo bude-li z u propuštěn (srovnej stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. ledna 2009, sp.zn. ).

Z uvedeného je patrné, že odvolací soud při posouzení věci správně vycházel z výše vyložených zásad. Je proto třeba uzavřít, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací proto podle věty před středníkem dovolání umístěného zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s a , když v tomto dovolacím řízení umístěný nemá nárok na náhradu těchto nákladů.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu