Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1840/2009

U S N E S E N Í

1)

R. K.

a

2)

G. B. K.

, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání první povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 29. 5. 2008, č. j. -16, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 27. 9. 2007, č. j. -5, jímž okresní soud nařídil exekuci vyklizením bytu bez náhrady. S jedinou odvolací námitkou (kromě níž již odvolání žádným jiným tvrzením odůvodněno nebylo) první povinné, že jí totiž nebyl doručen podkladový rozsudek, se odvolací soud po provedení důkazu spisem nalézacího soudu vypořádal závěrem, že řádné doručení exekučního titulu bylo prokázáno (jí vlastnoručně podepsanou) doručenkou; její odvolání proti rozsudku bylo ostatně pro neodstranění vad odvolání usnesením z 30. 3. 2007, č. j. -57, pravomocným 30. 4. téhož roku, podle odmítnuto.

Proti usnesení odvolacího soudu podala první povinná vlastnoručně sepsané dovolání. V podání, sepsaném jí ustanovenou advokátkou (č. l. 38) povinná své původní dovolání „mění a doplňuje“ tak, že na své námitce formální nevykonatelnosti exekučního titulu trvá, „ovšem s jiným odůvodněním“. Odvolání proti podkladovému rozsudku totiž podala nejen ona, ale i druhý povinný, ten však – narozdíl od ní – k jeho doplnění vyzván nebyl a krajský soud o jeho odvolání vůbec nerozhodl. Dále pak dovolatelka namítá, že druhému povinnému nebylo doručeno ani usnesení soudu prvního stupně – navíc nepřetlumočené do jeho mateřštiny – o nařízení exekuce (doručenka obsahuje nečitelný podpis obsahující pouze jedno písmeno), a v závěru dovolání poukazuje na své nepříznivé sociální poměry, zejména na nemožnost obstarat si náhradní bydlení.

O

právněná navrhla „potvrzení napadeného rozhodnutí.“

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelka – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro nařízení exekuce uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Dovolatelka napadenému rozhodnutí sice přisuzuje zásadní právní význam (s odůvodněním, že je v něm řešena otázka, zda se k vykonatelnosti exekučního titulu k vyklizení bytu manžely vyžaduje nabytí právní moci vůči oběma povinným, zda je zásilka považována za doručenou, obsahuje-li doklad o doručení výrazně zjednodušený podpis a písemnost nebyla zaslána v mateřském jazyce účastníka a konečně, zda i v řízení exekučním „je třeba dbát ochrany práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob“), hodnocením dovolacích námitek však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Předně námitka, že exekuční titul ani usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce nebyly doručeny druhému povinnému, byla v řízení vznesena až v dovolání, jde tedy – z hlediska ustanovení – o nepřípustné novum (v odvolání na č. l. 7 dovolatelka nedoručení uvedených písemností druhému povinnému nenamítala). Totéž pak platí stran jejího – ostatně z hlediska zkoumání existence předpokladů pro nařízení exekuce nerelevantního – tvrzení o nemožnosti obstarat si náhradní bydlení.

Kromě toho dovolatelka námitkou, že nalézací soud druhého povinného nevyzval k odstranění vad odvolání proti exekučnímu titulu (jen řádné odvolání má suspenzívní účinek), vytýká vadu nalézacího řízení, ta se však do řízení vykonávacího nepřenáší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 5. 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123). Námitka nedoručení usnesení o nařízení exekuce druhému povinnému je uplatnitelná pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle , jímž lze namítat, že řízení trpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci; ten je však k založení přípustnosti dovolání podle nezpůsobilý. O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).

Z uvedeného plyne, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s není tudíž přípustné, Nejvyšší soud je proto podle věty první a bez nařízení jednání ( věta první ) odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. března 2011

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.předseda senátu